Pozdrav předsedy ERC velehradským poutníkům

Páteční (5. července 2013) velehradské slavnosti se zúčastnili i zástupci církví sdružených v Ekumenické radě církví (ERC). Jedním z nich byl i její předseda Joel Ruml. Text jeho pozdravu uveřejňujeme v plném znění.

Cyrilometodějské výročí – podzrav Joela Rumla

Velehrad, 5. července 2013, 10,30 hod.

Vážení přítomní, představitelé státní moci, samosprávy, církví a kulturních a společenských organizací, bratří a sestry v Ježíši Kristu,

dovolte, abych vás všechny pozdravil jménem církví sdružených v Ekumenické radě České republiky. Chci vyjádřit potěšení nad tím, že svěd-kové, kteří před 1150 lety vstoupili do našeho, tehdy převážně pohanského prostoru, stáli na přesvědčení, že ke změně je třeba, aby člověk měl v ruce duchovní motivaci v jazyce mu srozumitelném. Jim po bok se později stavěli všichni ti, kdo usilovali o srozumitelné předání biblického svědectví svým současníkům, v tomto roce zvláště vděčně myslíme na mistry teology Jednoty bratrské, kteří v Kralicích dokončili své dlouholeté dílo zvané Biblí kralickou.

Při přípravě na dnešní jubileum jsem si opět pročetl Proglas, předzpěv k evangeliu, krásnou Konstantinovu ódu na evangelium. V něm Konstantin zdůraznil význam evangelia a jeho přínos, v té chvíli, pro Slovany. Konstantin výstižně vyjádřil sílu evangelia: Vy všichni, kdož svých duší krásu vidíte a milujete a rádi byste temnotu hříchů zapudili a hniloby tohoto světa se zbavili … slyšte nyní svým rozumem, slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha.

Když člověk čte o tolika neslavných prvenstvích naší země, poslední, že jsme nejneřestnější zemí světa, která se mnohdy chlubí svým zesvětštěním a odnábožštěním; když slyšíte pochyby rodičů, zda do takového prostředí přivádět děti; když se zcela vážně problematizuje smysl nejzákladnějších lidských vazeb a rodiny; když slyšíte otázky, zda není lepší emigrovat, zda a na jak dlouho nám zůstane svoboda; když vidíte, co všechno je těžkopádné a bolavé atp., pak se ptáte, zda nezažíváme soumrak společnosti sdružené v rámci českého státu. Na to neodpovím! Ale i kdyby tomu tak bylo, pro křesťanský lid není soumraků. Jen úkolu, pokoušet se s tím stále něco dělat. Po vzoru mnoha svědků, dnes připomínaných Konstantiny a Metoděje zvláště.

Děkuji vám za pozvání. Dovolte, abych i já vás všechny pozval, vás, komu hovoří odkaz našich velikánů, kdo máte dobrou vůli a odvahu pomoci našemu národu při hledání sebe sama, při hledání Ducha, který jej zkultivuje. Zvu každého, aby se postavil po bok všech těch, kdo ctili pravdu a spravedlnost a milovali svou zem, že se dokázali pro ni i obětovat. Všeobecná poživačnost a náročivost, kterých jsme svědky, a vůči kterým mlčíme, skutečně hrozí udusit existenci nejen národa, ale i přírody, i vší krásy, která stvořena Bohem, existuje v nás i kolem nás. Konstantin adresáty svého díla oslovil zajímavě: Lidé, kteří milujete a chcete růsti Božím růstem; a tak jim řekl, že kdo chce růsti, nepropadá beznaději. Ani dnes!, i když nám je z mnoha věcí nedobře. Proto nebuďme lhostejní, zasazujme se společně o pravdivost života osobního, společenského i politického. Buďme střídmí, pokorní, důslední a věrohodní v tom, co věříme. A nestyďme se za naději, která je v Kristu, však právě na ní naši věrozvěstové stáli a právě oni to byli, kdo přestáli se svým odkazem věky.

Máme úkol a odpovědnost, hlasme se k tomu hrdě a rádi! A SPOLU!

(Foto: www.ekumenickarada.cz )