Světová premiéra na motivy středověkého mystéria
Olomouc: Moravské divadlo se zásluhou olomouckého světícího biskupa Josefa Hrdličky (libreto) a skladatele Zdeňka Pololáníka (partitura) po dlouhé době opět vrátilo k nesnadně uchopitelnému dílu Paula Claudela. Jednalo se o náročnější úkol, neboť v tomto případě došlo k hudebně-jevištnímu přednesení hluboce spirituálně laděného textu. Možná však právě toto „netradiční“ nastudování dokázalo divákům Claudela přiblížit lépe než „klasické“ činoherní provedení. Jak k dílu napsal autor libreta, „hudba interpretuje děj svými vlastními nadslovními prostředky.“ Pravdou je, že opera nebyla autorovi nikdy cizí, známá je jeho spolupráce s hudebníky Dariem Milhaudem a Arthurem Honeggerem (Jana z Arku na hranici, Kniha o Kryštofu Kolumbovi). Volba hudebního provedení možná usnadnila i aplikaci prvků tzv. „totálního“ divadla, tj. využití všech dostupných výrazových prostředků (prostoru, kostýmů, akce sólistů, výkonu orchestru či světelných efektů), což snad napomohlo k prohloubení uměleckého prožitku diváků.
Hudební dílo „Noc plná světla“ vznikla na námět Claudelovy světově nejznámější a nejhranější hry Zvěstování Marii (L’Annonce faite à Marie). Jde o středověkou náboženskou hru s určitým tajemnem. O autorovi je známo, že byl s texty často nespokojen, a proto se k nim navracel. V případě Zvěstování se jedná již o třetí variantu hry Dívka Violéna (La jeune fille Violaine). Jako určitou zajímavost uveďme, že Claudel hru přepsal za svého pobytu v Praze, kde byl konzulem v letech 1909–1911. K tématu se vrátil po silném prožitku z pašijí v Emauzském klášteře. Inspirací mu byla také česká krajina a umění, jeho zdejšími průvodci a přáteli se stali literární kritik Miloš Marten a malířka Zdenka Braunerová (ve Zvěstování se odráží např. Český ráj se zříceninou Trosky). Z autorovy tvorby ještě alespoň připomeňme sbírku básní Svaté obrázky z Čech věnovanou světcům Václavovi, Ludmile a Janu Nepomuckému i Pražskému Jezulátku.
Hra Zvěstování je zasazena do francouzské krajiny doby středověku, do doby bolestí, doby smutku a hledání, doby potřebující sebeobětování a odpuštění. Děj se odehrává na statku Anne Vercorse, který se rozhodne vše opustit. Opouští manželku Alžbětu, dcery Violénu a Maru, domov, rodný kraj a vydává se na cestu do Jeruzaléma. V předvečer odchodu zasnoubí prvorozenou dceru Violénu s mládencem Jakubem, kterého se ujal v dětství. Netuší však, že Violéna ze soucitu políbila malomocného stavitele katedrál Petra z Craonu, který musí statek v tichosti opustit. Svým polibkem jej chtěla povzbudit v těžké chvíli, sama se však nemocí nakazí. Petrovi před jeho odchodem ještě daruje prsten, který ji věnoval Jakub. Scénu soucitu a oběti sleduje z povzdálí mladší Mara. Vše vyzrazuje matce a naléhá, aby sňatek překazila, neboť se sama chce za Jakuba provdat. Cesta k sňatku se otevře v okamžiku, když Violéna opouští rodný statek.
Další děj se po letech odehrává u jeskyně, ve které přebývá slepá Violéna. V den slavnosti Narození Páně za ní přichází nešťastná Mara s mrtvolnou dcerkou v náručí. Mara prosí o slitování, zbavení neštěstí a začne se modlit. V tomto okamžiku se za zvuku zvonů z kostelů a katedrál stane zázrak, „temnota se přemění v noc plnou světla“, dítě ožije a získá modré oči Violéniny. Mara se bojí vyzrazení tajemství, proto sestru shodí do rokle.
Závěrečná scéna se přesouvá opět na rodný statek. Po sedmi letech se vrací otec Anne Vercors. V náručí nese polomrtvou Violénu a ukládá ji na velký stůl ve světnici. Jakub se konečně dozvídá pravdu. Anne Vercors dosvědčuje, že Petr z Craonu, se kterým se setkal v Jeruzalémě, se zázračně uzdravil. Mara se doznává ke svým činům. Je jí odpuštěno a Violéna vydechne naposled.
Někomu se snad zdá tato zápletka málo zajímavá až banální a ne příliš atraktivní pro dnešní svět, jakoby se jednalo o nic neříkající text pro současného, rádo se bavícího člověka. Ale u Claudela musíme jít více do hloubky, neboť jeho texty nesou stále platný odkaz, kterým je síla oběti a soucitu s trpícími, síla darování se pro bližního vedoucí až do krajnosti, tj. položení života pro vyšší cíle a umění dohlédnout dále.
Proto je třeba ocenit odvahu uvedení tak nelehkého kusu a poděkovat všem, kteří se na tomto zdařilém a nevšedním uměleckém zážitku podíleli, ať už se jedná o samotné autory díla, scény a kostýmů či výkony orchestru a jednotlivých sólistů (obzvláště velmi působivé bylo závěrečné dějství!). Toto ojedinělé nastudování přineslo v dnešní uspěchané době tak potřebné krátké zastavení a osvěžení.
Je dobře, že se ke Claudelovi stále vracíme, i když jeho texty zůstanou stále v popředí zájmu spíše úzkého okruhu obdivovatelů a spirituálně laděných diváků, neboť jeho tvorba si vyžaduje diváka znalého a do tématu zasvěceného.
Hudební dílo Noc plná světla bylo příspěvkem Moravského divadla k výročí 1150 let příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu a jejich duchovního odkazu. Současně bylo důstojným připomenutím nejen Claudelova pražského pobytu, ale i „opožděnou“ českou oslavou prvního uvedení Zvěstování na pařížské scéně v roce 1912. Doufáme, že se s Claudelem setkáme i v příštím roce, kdy budeme slavit sto let od prvního českého uvedení Zvěstování na scéně Národní divadla v Praze.
(Martin Kučera)
Související články
Další aktuality
„Eutanazie je zločin proti lidskému životu; nevyléčitelný neznamená, že péče končí“
V předvečer svatováclavské pouti projde Prahou průvod s Palladiem za požehnání a pokoj
Při bohoslužbě za Evropu se budeme modlit i za nemocné koronavirem
Poutní mše svatá k památce obětí akce "Ř" v Jablonném v Podještědí
