Vzniká hra o šumperském disidentovi Julkovi Vargovi

Životní příběh fr. Julia Augustina Vargy, OP, dominikánského terciáře ze Šumperka a vůdčí osobnosti protikomunistického odporu v regionu, se už brzy může dostat na divadelní prkna. Hru Julek, inspirovanou jeho životem, připravuje v současnosti brněnský režisér a dramaturg Ondřej Elbel a její scénické čtení se má uskutečnit 29. září 2013 v Praze. Přispět k jejímu vzniku přitom může každý pamětník!

Šumperk: „Příběh člověka zasaženého krutou nemocí se věnuje významné postavě šumperské předlistopadové opozice. Částečně dokumentární hra o bezmocném vozíčkáři, kterého se mocní báli, si klade za cíl přiblížit pozoruhodnou a pozapomenutou postavu z nedávné šumperské historie. Osud Julia Augustina Vargy je ale výjimečný i mimo region. Scénář vychází ze vzpomínek pamětníků, především Julkovy maminky Dany Vargové, jeho přátel a archivních materiálů, a těžiště hry bude v událostech druhé poloviny osmdesátých let,“ říká režisér Elbel.

Hra Julek měla být podle něj v příští sezoně uvedena na prknech Divadla Šumperk, nové vedení však inscenaci z plánů vyřadilo. „Jde ovšem o silný příběh. Ač to vypadá, že nikoho už téma disidentů a života v totalitě nezajímá, podle mě je to aktuální téma. Lidé zapomínají, že situace před Listopadem nebyla růžová a komunistický systém často považují za lepší než ten současný. Jde také o příběh nezlomného a silného ducha v bezmocném těle, příběh plný výrazných a překvapivých detailů,“ vysvětluje režisér, proč uvedení nové hry považuje za potřebné.

Drama bude podle něj uvedeno při scénickém čtení 29. září 2013 v pražském Divadle na tahu. „Dále probíhají jednání o uvedení regulérní inscenace a doufám, že se nějakým způsobem podaří uvést Julka i v Šumperku – tam by to totiž mělo být hráno především,“ uzavírá režisér.

Se svými vzpomínkami na vůdčí osobnost šumperského disentu může přispět každý, kdo Julka Vargu znal. Postřehy z jeho života lze posílat přímo režiséru Ondřeji Elbelovi (kontakt zde).

Když bylo Juliu Vargovi devět let, vyvolalo mu očkování proti žloutence nemoc zvanou dermatomyositida, při níž imunitní systém působí proti vlastním tkáním a pomalu a neúprosně ničí všechen život v těle. Dříve vitální chlapec během několika měsíců zeslábl natolik, že musel přestat chodit do školy. Nemocnice po celé republice si s jeho nemocí nevěděly rady. Po několika letech se rodiče dozvěděli o švýcarské klinice, kam se z celé Evropy sjížděly děti se stejnou diagnózou a která měla v léčbě slušné výsledky. Rodině ani Julkovi však nebylo umožněno vycestovat, protože by úspěch švýcarského zdravotnictví znamenal neúspěch zdravotnictví socialistického.

Julek postupně téměř celý ochrnul, jeho kůže se pokryla bolestivou vyrážkou a zatrpkl vůči okolnímu světu. Téměř neudržel v ruce tužku a také si nechal narůst jeden dlouhý nehet, aby si sám mohl obracet stránky knih. Rodina mu musela poskytovat kompletní servis – krmit, umývat, obracet v posteli, vyměňovat obvazy. Kolem něj se však začala tvořit skupina lidí, kteří se servisem pomáhali. Koncem sedmdesátých let se k Julkovi, jenž začal číst množství nejrůznějších knih a studovat několik jazyků a také historii, zeměpis, literaturu faktu atd., dostala i křesťanská literatura. A Julek, který byl celou dobu zásadovým ateistou, po čase najednou uvěřil v Boha.

Stal se jednou z vůdčích postav katolických kruhů a disentu na Šumpersku. Spolu s přáteli tiskl samizdaty, rozšiřoval katolické texty a různé petice, diskutoval o literatuře, společně poslouchali Beatles a Queeny, také např. přeložil muzikál Jesus Christ Superstar. Dům Vargových, kde se také konaly hojně navštěvované tajné semináře, byl proto neustále sledován StB, několikrát byl vyslýchán, jenže estébáci si s ním nevěděli rady. V listopadových dnech roku 1989 byl jednou z hlavních osobností boje proti totalitě v Šumperku. Hned počátkem devadesátých let se dostal na léčení na vídeňské klinice. Na úspěšnou léčbu však bylo pozdě. Zemřel v roce 1996 ve věku 33 let.