Svatost a politika? Odkaz Roberta Schumana

Počátkem září uplynulo padesát let od smrti Roberta Schumana, někdejšího francouzského ministra zahraničí a tvůrce myšlenky evropského společenství. Přinášíme několik komentářů k odkazu politika, jehož beatifikační proces již úspěšně prošel diecézní fází.

„Schuman nám nezanechal teologické spisy nebo texty o duchovním životě. Předal nám spíše žitou a vtělenou spiritualitu, život inspirovaný evangeliem a láskou, která je neustále zaměřená na společné dobro. V tom spočívá výjimečnost jeho křesťanského života,“ komentuje Schumanův odkaz P. Bernard Ardura, který má na starost proces blahořečení francouzského politika.

V rozhovoru pro agenturu SIR Ardura připomíná Schumanovu snahu o smíření mezi Francií a Německem několik let po skončení 2. světové války. Schuman přišel v roce 1950 s myšlenkou sjednotit produkci oceli a uhlí obou zemí, neboť právě tyto dvě suroviny byly hlavním zdrojem zbrojního průmyslu. Návrh ihned přijal německý kancléř Konrád Adenauer, podobně jako Schuman praktikující katolík. K projektu se brzy připojily ostatní země a vzniklo tak jádro pozdější Evropské unie.

Podle P. Ardury znamenala Schumanova iniciativa jakousi revoluci, která zastavila bludný kruh válek a otevřela cestu ke spolupráci mezi národy. „Schuman nám potvrzuje, že abychom mohli vstupovat do politiky, je třeba být lidmi silných přesvědčení. On si nenechal svou víru v kapse a nikdy by nerozhodl o něčem, co je v rozporu s jeho křesťanskou vírou. Spíše se snažil v otevřené diskuzi přesvědčit ty, kdo s ním mluvili, o správnosti jeho myšlenek a projektů,“ shrnuje P. Ardura aktuálnost Schumanových postojů pro dnešní dobu.

Odkazem francouzského politika se zabývá i mnichovský kardinál Reinhard Marx. V prohlášení zveřejněném na webu Komise biskupských konferencí Evropského společenství Marx hodnotí pozitivní kroky dosavadního vývoje Evropské unie: dlouhé období míru v Evropě, blahobyt historicky dosud největšího počtu lidí, duch spolupráce. Podle kardinála Marxe je však Schumanovo dědictví zároveň křehké: „Pokud nebudeme čelit finanční krizi z roku 2008 a ekonomickému pádu principy, které načrtl Schuman více než před šedesáti lety, riskujeme, že podminujeme velkou část z toho, čeho Evropská unie dosáhla.“ Těmito principy jsou podle kardinála Marxe mír a solidarita, které je třeba uplatňovat s větší důsledností v období nynější ekonomické krize, jež má dopad na všechny vrstvy společnosti, včetně té nejchudší. Závěr svého prohlášení věnuje kardinál Marx výzvě k zapojení se do tvoření Evropy: „Potřebujeme muže a ženy, kteří mají vizi, inspirovanou křesťanským evangeliem nebo hlubokým nasazením pro humanitární hodnoty. Není čas pro nový start Evropy? Neměli bychom se společně zasadit o to, abychom hledali duši Evropy s čerstvými silami?“

Stručně shrnul Schumanův odkaz i jeho životopisec, Edoardo Zin. V rozhovoru pro agenturu SIR uvádí: „Zdá se mi, že dnešní křesťan v politice je povolaný k tomu, aby prožíval spiritualitu zapuštěnou do dějin. Aby spojil akci a kontemplaci, a myslel při tom na druhé a na Boží svatost: to je jediná svatost. Schuman nevyužil církev k politickým cílům, nýbrž svědčil o své víře tím, že se dal do služeb člověku. Odpustil světskému nepříteli (poválečnému Německu – pozn. red.), kterého povolal ke spolupráci. Aby mohl Schuman uskutečňovat jednotu národů, mohl se spolehnout na svou mravní přísnost, na hlubokou spiritualitu.“

Robert Schuman působil v letech 1958 až 1960 jako první prezident Evropského parlamentu. Na konci svého mandátu jej parlament prohlásil za „otce Evropy“. Zemřel 4. září 1963 ve svém domě ve Scy-Chazelles.