K nárokům Benediktinského opatství v Broumově

Česká televize odvysílala v pátečních (13. září 2013) Událostech na ČT 1 a ČT 24 informace, které mají zpochybňovat benediktinské nároky na navrácení zabaveného majetku v obl. Broumova. K reportáži naznačující jejich údajnou kolaboraci s nacisty přinášíme vyjádření JUDr. Aleny Štumpfové, právní zástupkyně řádu. Jelikož jde o závažné téma, kterému se věnují i některá další média, zveřejňujeme její text v plném znění.

Prohlášení k restitučním nárokům Benediktinského opatství sv.Václava v Broumově: vyjádření k reportáži ČT 24 ze dne 13. 9. 2013, 19.45 hod. Nejistá restituce

Požadavek na vydání majetku Benediktinského opatství sv. Václava v Broumově je plně v souladu se zák.č. 428/2012 Sb., což vyplývá z následující argumentace:

Předpokladem úspěšného uplatnění restitučního nároku podle zák. 428/2012 Sb. je prokázání existence církevního subjektu, jeho právní kontinuita, předložení dokladu o vlastnictví tohoto majetku a způsobu, jakým církevní subjekt tento majetek pozbyl, t. j. dokladu o přechodu tohoto majetku na čsl. stát, to vše k datu 25. 2. 1948 a po tomto datu.

Za tímto účelem si Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově (dále jen „opatství“) zajistilo veškeré doklady z Archivních fondů MZ - fondů revize pozemkové reformy. Součástí těchto fondů je také složka obsahující materiály pokusu bývalého ONV v Broumově a obcí, spolků a stran na Policku a Broumovsku, dosáhnout okamžité parcelace Velkostatku v Broumově a v Polici nad Metují v majetku Benediktinů a přidělení rozparcelovaného majetku „jménem všeho lidu“ poctivým Čechům, zemědělcům, dělníkům, živnostníkům a duševním pracovníkům. Není to hezká četba, když je touha po snadném nabytí cizího majetku až na prvním místě. „Benediktiny nedohnala neblahá válečná historie“, ale nás všechny dohnala neblahá historie poválečné chtivosti po majetku. 

Výměr ministra zemědělství ČSR J. Ďuriše o konfiskaci není padělek, jenom nebyl nakonec  vydán se všemi náležitostmi a obvyklým úředním postupem. 

Výklad postupu podle dekretu č. 5/1945, dekretu č.12/1945 Sb. a dekretu č. 108/1945 Sb. ve věci dispozice s církevním majetkem podal Zemský národní výbor v Praze svým oběžníkem č.j. I-56-895/7-1945 ze dne 22.listopadu 1945, a zabránil tak protiprávnímu zabrání církevního majetku, tedy zneužití dekretů.

Četba tohoto dokumentu dělá čest nejen právnickému stavu, ale především dnes již téměř vyhynulému tvoru, kterým je státní úředník na vysoké odborné úrovni.

Dokument je obsáhlý, ale jeho podstatou je výklad toho, co je církevní majetek. „Církevní majetek (majetek jednotlivých církevních subjektů, kostelů, kaplí, far, biskupství, kapitul, církevních nadací, klášterů, atd.) je majetkem povahy veřejné, ježto církev katolická je veřejnoprávní korporací a církevní subjekty jsou právnickými osobami veřejného práva. Stát poskytuje církevnímu majetku zvýšenou právní ochranu jako všeužitečným nadacím. Podle zákonodárství (platného v roce 1945) projevuje se tato ochrana zejména v tom, že kmenové církevní jmění musí zůstat neztenčené zachováno.

Jmění církve jako právnické osoby veřejného práva slouží podpoře a usnadnění úkolů právnické osoby, které na ní byly přeneseny nebo které jí byly svěřeny. Vlastnictví církevního majetku a právní povaha církví vylučuje užití dekretů.“

Dokument vystihuje podstatu církevního majetku, který je dán subjektem, objektem a účelem, kterému slouží. Jako jmění dané svým účelem neslouží jednotlivcům, ale účelu, a jednotlivci jsou pouze jeho dočasnými uživateli, tedy nikoliv vlastníky.

Dekrety se vztahovaly ad 1) na  osoby  německé a maďarské národnosti, ad 2) zrádce a nepřátele republiky (tj. fysické osoby jako vlastníky majetku) a ad 3) akciové a jiné společnosti a korporace, jejichž správa úmyslně a záměrně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům (tj.právnické osoby pro tento účel založené). Takovou povahu však církevní majetek mít nemohl.

Všechny tehdejší subjekty, které bažily po snadném získání broumovského církevního majetku a očerňovaly proto jednotlivé členy řádu, nechápaly, že řeholníci svůj klášter nevlastní, protože se jedná o majetek církevní právnické osoby, sloužící jí už od jejího založení v roce 1322.

Jako světlý bod celé této nepěkné historie pak působí dokumenty proti zamýšlené konfiskaci z 25. 2.1946 a 19. 3.1946, vydané podnikovou radou spolu se závodními radami zaměstnanců Benediktinského kláštera, podepsané jimi plným jménem. Dokumenty se zastávají benediktinů, kteří v Broumovském klášteře působili před válkou i za války i těch kteří se zasloužili o poválečnou obnovu kláštera - P. Somrnitze, P. Houdečka, P. Salfického a další. Píší např., že „tvrzení, že na broumovském majetku byli usazováni vždy Němci nebo germanofilové, je nepravdivé. Úředníci i dělníci byli ve své většině Češi a zůstali také dobrými Čechy, v zájmu spravedlnosti je nutno vyzdvihnout, že ani v době nesvobody nebyly zaměstnavatelem činěny rozdíly mezi Čechy a Němci“ a dále vyzdvihují poválečné působení konventuálního převora, později břevnovského opata Anastáze Opaska, který byl poválečným správcem Broumovského kláštera. Konvent kláštera, který tvořili Češi i Němci, je tedy nutno vnímat jako celek, protože někteří jeho členové byli Němci, podléhali odsunu, nikdy ale nebyli nacisté.

Anastáz Opasek popisuje válečný a poválečný osud Broumovského kláštera ve své knize Dvanáct zastavení. Mluví také o benediktinech navrátivších se z koncentračního tábora v Dachau P. Basilu Urbaschkovi a P. Maurici Riedlovi, kteří odešli nakonec se svými spolubratry, zbavenými na základě národnostního principu českého občanství a donucenými tak k odsunu. Píše také o smrti dvou kněží benediktinů P. Albana Prause a P. Ansgara Schmitta, kteří byly zavražděni na svátek sv. Bartoloměje „rudou gardou“, samozvanými soudci i katy zároveň, z řad místních „spravedlivých“. Byli zakopáni v lese za benediktinskou farou v Šonově.     

Veškerý nemovitý majetek, který vlastnil Klášter Benediktinů v Broumově, založený v roce 1322, nedotčený tvrzenou konfiskací až k datu 25. 2.1948, pozbyl ve smyslu ust. § 5, písm. a), c) a k) zák. 428/2012 Sb. :

a) odnětím věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první   pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, trvalé  úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě, 

c) úkony učiněnými Náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky č. 351/1950 Ú. l. I., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem,

k) převzetím nebo ponecháním si věci bez právního důvodu.

Většina klášterního majetku byla převzata státem, resp. jeho jednotlivými subjekty zápisem o převzetí vykoupené půdy velkostatků Broumov – Police ze dne 14. srpna 1948, zbytek po tomto datu.

Citovaná reportáž České televize je neobjektivní a v rozporu s objektivně doložitelnými skutečnostmi. Převor břevnovského kláštera P. Prokop Siostrzonek se tak, na pouhý telefonický dotaz, „co říkáte nově objeveným dokumentům“, nemohl logicky vyjádřit. Pokud by televize měla zájem o seriozní informaci, mohla se spojit se zástupci kláštera tak, že jim dokument o kterém hovoří, fyzicky ukáže a získá tak informaci vypovídající a nikoliv tendenční. Protože svoji reportáž uvedla slůvkem „prý“, je zřejmé, že si důvěryhodností svých informaci nebyla jista, přesto je ale zveřejnila.    

Z pověření P. Prokopa Siostrzonka, OSB
převora a administrátora

JUDr. Alena Štumpfová
advokát
AK Markétská 1,
169 00  Praha 6

(foto: www.klaster-broumov.cz)