D. Duka: Na drobné zemědělce jsme dostatečně nemysleli

Kardinál Dominik Duka se v předvečer svatováclavských slavností ve Staré Boleslavi zúčastnil setkání pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Při této příležitosti hovořil o církví mnohdy nedoceněné práci drobných zemědělců a jejich útisku před rokem 1989. Text jeho promluvy přinášíme v plném znění.
Publikováno: 1. 10. 2013 14:57

Když jsem nedávno poprvé v životě navštívil horu Blaník, v žertu jsem napsal na svůj facebookový profil, že se mi je nepodařilo vzbudit, a že tedy na tom nebudeme úplně nejhůře. V průběhu svatováclavských oslav jsem ale uvědomil, že se podařilo probudit někoho jiného: Selské jízdy.

Jezdci na koních ze 43. Sboru Jana Žižky z Trocnova svou přítomností zpestřili závěr letošního Svatováclavského duchovního zastavení pod jezdeckou sochou Svatého Václava v předvečer svátku. Selské jízdy se právem pyšní heslem "Věrni půdě, věrni sobě, věrni vlasti". Proč však půda na prvním místě? Neměl bych jako kardinál namítnout, že by tam měl být Bůh s velkým B? Nikoliv. Půda představuje to nejcennější, co nám naše vlast může nabídnout. Každý dobrý rolník pak ví, že i kdyby se snažil sebevíc, bez pomoci Boží nezmůže nic. Tito lidé vztah k tradici, úctu k předkům a uznávání křesťanství nevyměnili ani za laciné sliby agitátorů kolektivizace. Jejich nesouhlas jim pak přinesl utrpení a hrůzu. Premiérová Selská jízda tak byla jakousi připomínkou ústrků, kterými prošli drobní hospodáři, rolníci a sedláci v průběhu dvacátého století.

Selská jízda na Svatováclavském duchovním zastavení

Jako malý kluk si kolektivizaci vesnice pamatuji velmi dobře. Selskou moudrost a um tříbený po staletí tehdy nahradili inženýři lepších zítřků. Rozryli drobná rodová políčka na velké a nevkusné lány. Víru v Boží pomoc a úctu k přírodě nahradila chemická hnojiva a těžká strojová technika. Tehdy církev vyhlásila, že soukromý majetek je nedotknutelný. Musím ale vyznat, že ta obrana soukromých zemědělců měla z naší strany právo na větší pomoc a ochranu. Trochu se stydím i za to, že se mezi námi nalezli ti, kteří kolektivizaci venkova napomáhali. Také se jako církev musíme omluvit, že jsme na drobné zemědělce dostatečně nemysleli po revoluci a starali se více o sebe. Dnes se nám to vrací.

Soukromí zemědělci jsou těmi, kteří na půdě skutečně hospodaří a jsou skutečnými obnovovateli venkova a opravdového hospodářství. Mají naši podporu. Soukromí zemědělci, obce a města budou první, se kterými budeme při správě navrácených polností a lesů spolupracovat a ke kterým se budeme obracet s prosbou o radu. Jejich nesnadná práce je požehnáním pro naši zem a věřím, že také její budoucností. Bůh jim žehnej.

(zdroj: www.parlamentnilisty.cz; foto: Marin J. Rýznar)

Autor článku:
František Jemelka

Související články