František k mladým: Nebojte se definitivních kroků!

Rodina, povolání k celibátu a život křesťana ve světě byla témata, o nichž hovořil papež František během setkání s mladými lidmi poblíž městečka Assisi 4. října 2013.

Assisi: „Jako mladý pár máme radost, že můžeme být spolu, ale zakoušíme těžkosti a každodenní výzvy. Jak nám církev může pomoci? Jak nás mohou naši pastýři podpořit? Jaké kroky máme učinit?“ Těmito slovy se obrátili manželé Volpiovi na papeže Františka během setkání s mladými lidmi, které se konalo v pátek 4. října 2013 v městečku Santa Maria degli Angeli poblíž Assisi. Setkání se zúčastnilo zhruba 40 tisíc lidí. Hlavní osnovu akce tvořily čtyři otázky, které účastníci položili Svatému otci a které se týkaly rodiny, práce, povolání k zasvěcenému životu a hlásání evangelia.

Manželé se mohou spoléhat na Boží podporu

Odpověď na první otázku týkající se rodiny zahájil papež úvahou o jistotě, kterou dává manželům jejich zakotvení v Bohu: „Co je to manželství? Je to opravdové povolání, jako je tomu u kněžství nebo u řeholního života. Dva křesťané, kteří se berou, poznávají v jejich příběhu lásky Pánovo povolání, povolání, aby ze dvou – muže a ženy – utvořili jedno tělo, jeden život. A svátost manželství obklopuje tuto lásku Boží milostí, zasazuje ji do Boha samotného. S tímto darem, s touto jistotou ohledně povolání, může člověk žít beze strachu, může čelit všemu.“

Jako příklad této jistoty zmínil Svatý otec  generace prarodičů, kteří žili v chudých podmínkách poválečné Evropy, přičemž někteří z nich byli nuceni opustit své domovy: „Kde brali sílu? Nacházeli ji v jistotě, že Pán byl s nimi, že rodina je požehnaná Bohem ve svátosti manželství a že je požehnané také jejich poslání přivést na svět děti a vychovávat je“.

Papež František následně hovořil o těžkosti udržet trvalý vztah. „Někdy slyším: My se máme tak rádi, ale… zůstaneme spolu tak dlouho, dokud potrvá naše láska. Když skončí, každý půjde svou cestou“. Podle římského biskupa stojí za tímto postojem egoismus: „Když to necítím, končím s manželstvím a zapomínám na ono „jedno tělo“, které se nemůže rozdělit.“ Udržet trvalý vztah je těžké i kvůli současné 'kultuře provizoria'. „Ježíš nás však nepasil provizorně, spasil nás definitivně,“ prohlásil František.

Na nové potřeby podle papeže odpovídají nové projekty v církvi: vznikají kurzy pro snoubence a manžele, hnutí rodin, skupiny rodin ve farnosti. Tyto pomáhají všem: mladým, kteří hledají, rodinám v krizi, rodičům, kteří mají problémy s dětmi.

„Nebojte se dělat definitivní kroky jakým je např. manželství,“ zakončil František svou odpověď na otázku týkající se rodiny, „prohlubujte svou lásku, respektujte její doby i výrazy, modlete se, dobře se připravte, ale pak mějte důvěru v Pána, který vás nenechá samotné! Nechte ho vstoupit do vašeho domu jako člena rodiny. On vám bude oporou stále.“

Zasvěcený život je „Ano“ ke Kristu

V druhé části odpovídal papež František na otázku, jak poznat povolání ke kněžství nebo k zasvěcenému životu a co by doporučil těm, kdo se na tuto cestu chtějí vydat. Podle Svatého otce jsou k rozpoznání povolání potřebné dva prvky: modlitba a putování v církvi. „Na počátku každého povolání k zasvěcenému životu je vždy silná zkušenost s Bohem, zkušenost, na kterou se nezapomíná, člověk si na ni pamatuje celý život. Takovou zkušenost měl svatý František. A toto nemůžeme naprogramovat. Bůh nás vždy překvapuje! Je to Bůh, který volá; je ale důležité mít s ním každodenní vztah, naslouchat mu v tichu před svatostánkem a uvnitř našeho srdce, hovořit s ním a přistupovat ke svátostem. Mít tento důvěrný vztah s Pánem je jako mít v našem životě otevřené okno, aby nám dal poznat svůj hlas, co od nás chce.“

Podle Františka se vztah k Bohu týká celé bytosti: „Vztah s Bohem se netýká pouze části naší bytosti, týká se všeho. Je to tak velká, tak krásná a tak pravdivá láska, že si zasluhuje všechno a zasluhuje si celou naši důvěru. (…) Panenství pro Boží království není „Ne“, nýbrž „Ano“! Jistě, nese s sebou zřeknutí se manželského pouta a vlastní rodiny, ale v základu stojí „Ano“ jako odpověď na úplné „Ano“ Krista k nám. A toto „Ano“ nás činí plodnými.“

Křesťan a společnost

Třetí a čtvrtá otázka se týkaly činnosti křesťanů ve světě – práce a hlásání evangelia. „Zde v Assisi jako bych slyšel hlas svatého Františka, který říká: Evangelium! Evangelium! Říká to i mně, dokonce nejprve mně: Papeži Františku, buď služebníkem evangelia!“

Jak dále pokračoval Svatý otec, toto evangelium se netýká pouze náboženství, nýbrž všech rozměrů člověka i lidské společnosti. „Evangelium, toto poselství spásy, má dva cíle, které jsou propojené: první je vzbudit víru, a to je evangelizace; druhá je proměňovat svět podle Božího plánu, a to je křesťanské utváření společnosti.“

V závěru poukázal svatý otec na příklad světce z Assisi. „On udělal obě dvě věci silou jediného evangelia. Díky němu rostla víra, František obnovil církev. Zároveň ale obnovil společnost, která se stala více bratrskou, díky evangeliu, jeho svědectví,“ uvedl Svatý otec a připomněl přitom slova sv. Františka, podle kterého je třeba hlásat evangelium nejprve svým životem, a „jestli je to nutné, potom i slovy“.

(foto: Radio Vaticana)