Kardinál Duka na Plenárním zasedání CCEE 2013

Kardinál Dominik Duka se ve druhé polovině minulého týdne (mezi 3. a 6. říjnem 2013) zúčastnil Plenárního zasedání Rady evropských biskupských konferencí (CCEE), které se konalo v Bratislavě. Ve svém úvodním slově k debatě se zde zamýšlel nad tématem Bůh a stát, sekularizace a laicita. Text projevu zveřejňujeme v plném znění.
Publikováno: 10. 10. 2013 21:00

Úvodní slovo k debatě „Bůh a stát, sekularizace a laicita“

Náš problém, kterým se budeme zabývat, se zrodil spolu s fenoménem křesťanství. Křesťanství není státní náboženství, a tak můžeme říci, že zmíněný problém je zde od okamžiku početí Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka. Není to však problém sociologický, či politologický, ale teologický problém par excellence. Nejedná se zde také o žádnou narativní teologii, ani metaforu, ale o metafyzickou skutečnost. Otázka Bůh a stát, či církev a stát je důsledkem náboženství inkarnace. Od počátku de facto neexistuje žádná státní církev, a přitom žijeme ve státech na celém světě. Byli jsme vždy v průběhu staletí jakousi církví disidentů, ale nikdy církví anarchistů. Církev byla vždy otevřena a měla širokou schopnost přijímat vše, co bylo dobré a pravdivé. Spolupracovat vždy tam, kdy se jednalo o pomoc druhému. Skutečně je tomu tak. V římské státní církvi máme již na počátku svatého biskupa Ambrože a jeho spor s císařem. V tomto momentě se vlastně rodí i budoucí spor o tzv. investituru. Můžeme si také položit otázku, jak s touto antitezí naložila reformace. Bůh a církev se ocitli na cestě zbožštění státu v době absolutismu, státního liberalismu v devatenáctém století. Absolutního apogea dosahuje božský stát v totalitních systémech dvacátého století. Obdobně chápu tuto antitezi Bůh a stát v době současné postmoderní společnosti. Ocitáme se opět na křižovatce zbožštěného státu, který sám je slabý, ale nutí ho k tomu současný parlamentarismus a justokracie, neboť jsou přesvědčeni, že mají absolutní moc a smějí a mohou vše měnit bez ohledu na racionalitu, vědecké poznání, často i mravnost. V extrémní poloze můžeme říci, že náboženství a věda utrpěli „totální porážku“.

Přesto jsem však přesvědčen, že my jako církev nemůžeme jít jen cestou ve směru polarizace a boje. Musíme se vrátit zpět k Druhému vatikánskému koncilu, zpět k autonomii mezi posvátností a světskostí ve smyslu myšlení Jacquesa Maritaina. Můžeme připustit, že pojmy stát a společnost se ocitly v prostředí mentálního vítězství marxistické ideologie, neboť současná situace zmíněných jevů potvrzuje Marxovo dogma, že můžeme všechno změnit. Podle mého mínění se domnívám, že musíme začít nově diskutovat v rámci protikladu společnost a stát. Jestliže budeme opět reflektovat úvodní slova konstituce Druhého vatikánského koncilu Gaudium et Spes (Radost a naděje), jasně zříme, že stát je pouze služebníkem společnosti a nikoliv naopak. Společnost není otrokyní státu, zde se také nachází jádro problému politické, ekonomické a mravní krize. Společnost byla zestátněna a je zcela pochopitelné, že velká většina lidí má reálný pocit bezmocnosti. Není již hlásána žádná autonomie, žádná solidarita, žádná subsidiarita.

V této situaci se nám otevírá prostor k cestě pro novou evangelizaci. To však nejsou pouze nové metody, nové sdělovací prostředky atd., ale nová řeč. To však je velmi těžké. V jednadvacátém století se jazyk (řeč) ocitly v nouzi a bídě, můžeme to pozorovat na televizních obrazovkách, v kinech, v rozhlasových přijímačích, v novinách a časopisech a konec konců i na displeji mobilního telefonu. Přičemž velká většina našich obyvatel Evropy žije v situaci filosofického a teologického analfabetismu, či polovzdělanosti. Týká se to ale i praktikujících křesťanů. Pozorujeme, jaká je úroveň náboženského vzdělání u dětí a studentů, přesto že navštěvovali výuku náboženství ve školách, či církevních objektech. Hovoříme o globalizaci, o informačních dálnicích, o tom že svět stal se díky informačním sítím jednou malou vesnicí. Můžeme však pozorovat, že naše globální společnost se také více a více atomizuje. Také řeč je zasažena tímto procesem, tříští se právě díky specializaci jednotlivých oborů a vytvářením malých mentálně uzavřených společenství do jednotlivých obtížně komunikujících skupin. Přesto však máme obrovský příklad v Ježíšových podobenstvích. Dokáže v těchto podobenstvích jako završitel prorocké linie hovořit jazykem rybářů, vinařů, rolníků, pastýřů, obchodníků... Mohli bychom říci, že jeho řeč postrádá filosoficko-teologický rozměr. Opak je pravdou. Metodou Ježíšových podobenství je aplikace hlubinného poznání, které vyrůstá nejenom z jeho znalostí muže vzdělaného rabínskou moudrostí, ale z osobního zjevení Božího Syna. To však potvrzuje, že i mluvčí nové evangelizace musí mít dobré filosofické a teologické vzdělání, kterému dovolí aplikovat nabyté poznatky a v sekulární řeči musí být dobrým popularizátorem, tak je tomu u všech vědeckých oborů. V našem případě však musíme konstatovat velké, nebo dovolíte-li enormní nedostatky ve vzdělávání nové generace. Přesto však s pomocí Boží a přiměřené odvahy zůstávám optimistou. Tímto krátkým úvodem otevírám naši debatu k danému tématu.

Dominik kardinál Duka

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Benedikt XVI. napsal list k pohřbu svého bratra Georga

Emeritní papež Benedikt XVI. sledoval pohřeb svého bratra Georga Ratzingera, zesnulého 1. července, v přímém přenosu z Vatikánu. Zůstal tak v duchovním spojení s komunitou v řezenském dómu, zdůraznil biskup Rudolf Voderholzer při zahájení rekviem. Na pohřebních obřadech, které začaly ve středu 8.7.2020 v 10 hodin v řezenském dómu, zastupoval emertiního papeže jeho osobní sekretář, arcibiskup Georg Gänswain, který také přednesl pohřební řeč napsanou Benediktem XVI. a adresovanou řezenskému biskupovi. Přinášíme ji v plném znění:
09.07.2020

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červenec 2020

Naléhavý úmysl papeže Františka na tento měsíc se věnuje modlitbě k Panně Marii, aby nám vyprosila moudré a svobodné srdce, které Bohu svým životem říká: dělej si, Pane, se mnou, co chceš!
09.07.2020

Papež František: Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

Petrův nástupce sloužil jako obvykle v kapli Domu sv. Marty mši svatou, ale dnes také v přímém televizním přenosu. Připomněl tímto způsobem svoji první pastorační cestu za hranice svojí diecéze, když se 8. července roku 2013, jen necelých pět měsíců od svého zvolení (13. 3.), vydal na ostrov Lampedusa, nejjižnější výspu Itálie a Evropské unie. Dnešní bohoslužby se proto účastnili členové úřadu Svatého stolce pro integrální lidský rozvoj ze Sekce pro migranty a uprchlíky, kterou vede pod přímým papežovým vedením kardinál Michael Czerny SI.
08.07.2020

Sdělení ČBK k omezením v době pandemie

Sdělení ČBK k zavedeným omezením v liturgii v době pandemie:
07.07.2020

Skončilo 123. plenární zasedání ČBK

Biskupové Čech, Moravy a Slezska se sešli 6. a 7. července na 123. plenárním zasedání ČBK na Velehradě. Jednání se účastnili i předsedové konferencí vyšších řeholních představených. Po celou dobu byl zasedání biskupů přítomen i apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Charles D. Balvo.
07.07.2020