Prohlášení k návrhu úpravy zákona o majetkovém narovnání

Pražské arcibiskupství považuje vyjmutí církevních budov na Pražském hradě ze zákona o majetkovém narovnání za součást předvolebního boje, které nemá oporu v zákoně, je neopodstatněné, nespravedlivé a historicky nelogické.

Snahy revidovat nějakým způsobem zákon o majetkovém narovnání chápe pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP jako součást předvolebního boje. Stejně tak rozumí snaze vyjmout církevní budovy na Pražském hradě ze zákona o majetkovém narovnání. Podle zákona je oprávněnou osobou, která má právo žádat o svůj původní majetek, Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. Ta výzvy k navrácení svého majetku podala proto, aby tak umožnila vzájemnou dohodu s Hradem o užívání původních církevních budov v areálu Pražského hradu v nové situaci, kdy již platí zákon o majetkovém narovnání.

V memorandu z roku 2010, na které se návrh zákonného opatření odvolává, se neříká, že se církev zavazuje svého majetku vzdát. Prezident republiky a arcibiskup pražský se tehdy shodli na potřebě řešit vzájemné vztahy s ohledem na to, že tehdy ještě nedošlo k závaznému majetkovému vypořádání státu a katolické církve. Pražský arcibiskup se proto zavázal nepokračovat v soudních sporech o katedrálu a další nemovitosti v areálu Pražského hradu, ale k ničemu jinému.

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka se v pondělí kvůli návrhu zákonného opatření sešel s premiérem Jiřím Rusnokem. Jak bylo předběžně dohodnuto, měla by Metropolitní kapitula do budoucna vlastnit budovy, které dnes užívá. Jedná se o budovu č. p. 48 (Staré probošství), Mladotův dům tvořený dvěma budovami č. p. 37 a č. p. 38 a budovu Nového probošství č. p. 34 (která by měla sloužit jako zázemí pro koncerty a další kulturní akce v katedrále). Objekty potřebné pro činnost Správy Pražského hradu (např. pro potřeby Hradní stráže) pak zůstanou státu. Jednat by se mohlo o Jiřském klášteře, který by mohl být spravován ve spolupráci státu a církve. Kardinál Duka navrhuje, aby zde bylo zřízeno muzeum středověkého církevního umění.

Snaha konfiskovat budovy, které v areálu Pražského hradu nevlastní stát, byla již v roce 1954. Tehdy se komunisté snažili katedrálu a přilehlé budovy získat pro „všechen československý lid“. Požadovat i dnes, aby všechny budovy na Pražském hradě náležely státu (ať už z jakéhokoliv důvodu) by znamenalo vyvlastnit domy, které náležejí také jiným vlastníkům, než je církev. Pražský hrad totiž není vlastnicky komplexním celkem ve správě státu. Lobkovický palác je např. v majetku Williama Easton Lobkowicze. Také on musel čelit té samé argumentaci a svůj spor vyhrál. Kromě toho na Hradě sídlí mnoho dalších institucí, než jen úřady Správy Pražského hradu a prezidenta republiky. Mimo jiné je zde také např. Česká pošta.

Komplex budov, o kterých je řeč, vždy patřil církvi. Už od románské doby 11. století zde kanovníci Metropolitní kapituly postupně postavili několik budov a kapitulní ambit s kaplí. Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP nevidí jediný důvod, proč by tato tisíciletá spolupráce, která formovala nejen Pražský hrad jako symbol české státnosti, ale celou naši národní identitu, nemohla pokračovat i nadále.