Svatořečen Petr Faber, jeden ze zakladatelů jezuitů

Vatikán: Církev má od včerejška nového svatého. Papež František rozšířil na celou církev úctu k jednomu ze zakladatelů jezuitů, knězi Petru Faberovi. Při setkání s prefektem Kongregace pro svatořečení kardinálem Angelem Amatem Svatý otec také schválil vydání dekretu o zázraku řeholnice Marie Terezy Demjanovichové, a o hrdinských ctnostech španělského kněze Emmanuela Herranze Establése a polského laika a otce rodiny Jerzyho Ciesielskeho.
Petr Faber se narodil roku 1506 v dnešní jihovýchodní Francii. Během studií v Paříži byl spolubydlícím Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly. S těmi a se čtyřmi dalšími druhy složili 15. srpna 1545 sliby chudoby a ochoty být k dispozici papeži. Toto datum bývá považováno také za den vzniku Tovarišstva Ježíšova, neboli jezuitů. Dodnes se dochoval Faberův deník, který je významným svědectvím o své době, prvních jezuitech a o okolnostech vzniku jezuitského řádu z pohledu jednoho z jeho zakladatelů. V ČR ho vydalo nakladatelství Refugium pod názvem Krátký život, dlouhé cesty.
Svatořečení proběhlo formou jednoduchého papežského dekretu, který nevyžaduje zázrak na přímluvu světce. Opírá se však o dlouhodobou úctu k Faberovi a o nepřetržitou pověst svatosti. V minulosti použil tento způsob svatořečení například Benedikt XVI. pro Hildegardu z Bingenu nebo František pro Andělu z Foligna.
„Proč se papeži líbí Petr Faber?“ komentoval události pro Vatikánský rozhlas šéfredaktor jezuitského deníku La Civiltà Cattolica Antonio Spadaro. „Odpověděl mi řadou důvodů: Dialog se všemi, i s těmi nejvzdálenějšími, s protivníky; jeho jednoduchá zbožnost, řekl bych lidová; určitá bezelstnost; jeho okamžitá ochota být k dispozici. Dvě věci však považuji za zásadní: jeho vnitřní postoj rozlišování a skutečnost, že to byl člověk velkých a silných rozhodnutí, i když to byl velmi, velmi mírný člověk."
S mnoha Faberovými vlastnostmi je možné se podle Spadara setkat také u současného Svatého otce. „Faber vtěloval mentální a duchovní otevřenost vůči výzvám své doby, která nám velmi připomíná misionářské zapálení papeže Františka,“ uvedl AntonioSpadaro a dodal: „František miluje Fabera pro jeho schopnost rozlišovat, to znamená pro jeho schopnost porozumět duchovnímu životu a tomu, jak Bůh v nás jedná."