Opravdu církve dostanou tak trochu zaplaceno dvakrát?

Ve dnešním (čtvrtek 20. 2. 2014) vydání deníku Mladá Fronta E 15 se na straně 3 nachází článek L´uboše Fojtíka Skrytá stránka církevních restitucí. Autor, ač právník, v textu uvádí některá zavádějící tvrzení týkající částečného majetkového vyrovnání a žalob na určení vlastnictví. Dovolím si je uvést na pravou míru.

Ľ. Fojtík ke snaze určit vlastníka u pozemků, které byly zjevně neoprávněně převedeny z majetku státu, doslova uvádí: „Takovýto postoj a snaha církví jde totiž zcela proti smyslu a účelu zákona, neboť jeho koncepce je postavena mimo jiné právě na tom, že historický majetek církví, nabytý obcemi podle platné zákonné úpravy, by měl zůstat církevními restitucemi nezasažen a jako kompenzace za tento majetek je církvím poskytována finanční náhrada.“

Skutečnost je ovšem jiná. Jasně je to vidět na příkladu obcí. Ty nejsou, v rámci částečného majetkového vyrovnání dle zák. 428/2012 Sb., povinnými osobami pro vydání majetku. Zákon však pamatuje na to, že někdy mohlo dojít k situacím, kdy byl blokovaný majetek státu nezákonně přepsán v evidenci nemovitostí. A to jako obecní majetek, ačkoliv obec v takových případech ohlásila svoje vlastnictví neoprávněně, v rozporu se zákonem č. 172/1991 Sb. Jde zejm. o případy, kdy s nemovitostmi ve skutečnosti nehospodařily národní výbory. Podle zákona č. 172/1991 Sb. (řeší přechod věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí), totiž nikdo nepřezkoumával, jestli obce nechávají svoje vlastnické právo zapsat oprávněně.

Pokud zákon 428/2012 Sb. umožňuje tyto konkrétní případy přezkoumat, jedná se pouze o posouzení toho, zda vlastnictví státu trvá - žaloby o určení vlastnictví státu. Tyto žaloby by se netýkaly majetku, který obce získaly v souladu se zákonem č. 172/1991 Sb., a který byl zohledněn při finanční náhradě dle zákona o majetkovém vyrovnání.

Proti smyslu zákona tedy uváděné skutečnosti zjevně nejdou. Církev žalobami o určení vlastnictví napadá pouze markantní případy, u nichž důvodně pochybuje, že historický církevní majetek přešel ze státu na obce (či jiné třetí osoby) v souladu s platnou legislativou.

Upozornění na možné porušování blokačních paragrafů nebo nekalosti při neoprávněných převodech majetku státu je tedy něco nesprávného?

Je snaha domoci se práva a upozornit na špatnost něco méně než např. developerské záměry obcí či soukromých subjektů, jak se nás o tom autor dále snaží přesvědčit?

Stále doufám, že ne. Rozhodnutí soudů nyní předjímat nechci a nebudu.

Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference