V čem spočívá svatost církve jako celku? Na tuto otázku odpovídá nově vyšlé číslo Mezinárodní katolické revue Communio (sv. 69) s tématem Ecclesiam sanctam.
Již v editorialu je otevírána otázka svatosti církve, která vychází z Boží svatosti, má svou již starozákonní strukturu, založenou na Smlouvě mezi Hospodinem a Izraelem, a ve Smlouvě nové a věčné je tato všem společná svatost předávána a sdílena ve svátostné formě života církve.
Řecký arcibiskup Ioannis Speteris dává nahlédnout do východní tradice chápání svátostného života církve, zatímco Erio Castellucci, kněz působící v Bologni, vychází ze západní tradice a spatřuje ve svatosti církve nejen lék na hříšnost, ale též dynamičnost misijně koncipované církve, která tak se svatostí spojuje schopnost misijně ze sebe vycházet.
Svatost je tradičně chápána jako cíl pedagogického působení, jak ve svém příspěvku reflektuje holandský teolog Stefaan van Calster.
Kardinál Angelo Amato popisuje problematiku beatifikačních a kanonizačních procesů, zamýšlí se tedy nad vitální silou, která vychází ze společenství svatých.
U tématu zůstává též francouzský profesor Jean-Robert Armogathe, který z perspektivy solidarity nahlíží odpustkovou praxi.
Česká germanistka Jana Maroszová vybrala dva středověké autory a na nich ukázala i jev ke svatosti opačný: hříšnost v církvi.
Poslední článek pochází od německého teologa Karl-Heinze Menkeho, který se zamýšlí nad pojetím svátostí napříč křesťanskými církvemi a církevními společenstvími. Svazek 69 MKR Communio je k dostání v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.
(autor: Prokop Brož)