František kněžím: V církvi je čas milosrdenství

Slova prokládaná epizodami z kněžského života v Argentině, osobními přímými otázkami (Jak končíš den? S Pánem nebo s televizí?), nečekanými výrazy i dlouhými spontánními částmi. Tak lze charakterizovat včerejší (6. března 2014) setkání papeže Františka s římskými kněžími. Jako téma zvolil Svatý otec milosrdenství.
Publikováno: 7. 3. 2014 15:07

Vatikán: Podle Františka církev prožívá již desítky let období milosrdenství. Intuice blahoslaveného Jana Pavla II. vyjádřená v roce 2000 slovy „světlo Božího milosrdenství… bude osvěcovat kroky lidí třetího tisíciletí“ zrála po mnoho let, nyní je čas toto charisma dále prohlubovat: „Příliš rychle dnes zapomínáme – také na učení církve! Částečně je to nevyhnutelné, ale velké obsahy, velké intuice a poselství předané Božímu lidu zapomínat nesmíme. A poselství Božího milosrdenství patří mezi ně,“ uvedl papež.

Jako služebník církve by měl kněz neustále udržovat toto povědomí živé ve svém kázání, skrze své postoje i při pastoraci, např. tím, že bude pokládat svatou zpověď za svou prioritu nebo že bude konat skutky milosrdenství. „Ježíš je plný něhy k lidem, především k vyloučeným, tj. k hříšníkům, nemocným, o které se nikdo nestará. Kněz je podle obrazu Dobrého pastýře člověkem milosrdenství a soucitu, který je nablízku svým lidem a slouží všem. Toto je kritérium, které chci velmi zdůraznit: Blízkost a službu, ale především blízkost! Kdokoliv je v životě zraněný, jakýmkoliv způsobem, v něm může nalézt pozorného a naslouchajícího člověka,“ prohlásil papež.

Zvláštním způsobem pak kněz ukazuje Boží milosrdenství při udílení svátosti smíření. Její vysluhování ale závisí na tom, jak se kněz sám zpovídá, „jak se nechává obejmout Bohem Otcem a zůstává v tomto objetí“.

František také zopakoval svá slova, podle kterých je církev především „polní nemocnicí“: „Je třeba léčit rány. Je tolik zraněných… My, kněží, musíme být s nimi, blízko těmto lidem. Milosrdenství znamená především hojit rány. Když je člověk zraněný, potřebuje nejprve ihned toto; ne analýzy, jako např. hodnoty cholesterolu nebo hladiny cukrů v krvi. Je zde rána, tedy starej se o ránu, a potom se podíváme na analýzy. Pro mě je to nyní to nejdůležitější.“ Podle papeže existují i skryté rány lidí, kvůli kterým se odvrací od církve. „Tito lidé však chtějí pohladit!“ dodal.

Rigorózní ani laxní postoj kněze při zpovídání nepomáhá k růstu ve svatosti. „Rigorózní kněz člověka ubíjí chladně a rigidně chápaným zákonem. Laxní je zase milosrdný jen zdánlivě, ale ve skutečnosti nebere vážně problém kajícníkova svědomí, relativizuje hřích. Pravé milosrdenství bere člověka vážně, pozorně naslouchá, s úctou a v pravdě dané situace se mu staví po boku a doprovází jej na cestě smíření.“

František kněžím také prozradil několik otázek, které si sám klade, když je v samotě s Kristem: „Pláčeš pro lidi? Ve starých misálech byla překrásná modlitba za dar slz. Začínala slovy: Bože, ty jsi přikázal Mojžíšovi, aby udeřil do kamene a vytryskla tak voda, udeř do kamene mého srdce, aby vytryskly slzy… Tak nějak to bylo. Kolik z nás pláče tváří v tvář utrpení dítěte, rozpadu rodiny, tváří v tvář tolika lidem, kteří nemohou nalézt cestu?“ Papež si též např. klade otázku, jaký je jeho vztah k těm, kdo člověku nejvíce pomáhají být milosrdným: k dětem, starým lidem nebo nemocným.

František si též čítává seznam, podle kterého budou lidé souzeni na konci světa, a který se nachází v 25. kapitole Matoušova evangelia: „Na konci časů bude moci hledět na oslavené tělo Kristovo pouze ten, kdo se nevyhýbal „tělu“ svého bratra, zraněného a vyloučeného.“

V závěru Svatý otec připomněl již zesnulého kněze z Buenos Aires, u něhož se zpovídal velký počet kněží, a který byl i pro nynějšího papeže vzorem milosrdenství. Před pohřbem si František vzal křížek z růžence kněze: „V ten okamžik jsem se na svého spolubratra podíval a řekl mu: Dej mi polovinu svého milosrdenství. Cítil jsem, že jsem dostal odvahu, abych to mohl udělat a vyslovit tuto modlitbu! Ten křížek jsem si dal do kapsy. Oděvy papeže nemají kapsy, a já vždy tady nosím malý plátěný sáček, a od onoho dne je ten křížek se mnou. Když mě napadne proti někomu špatná myšlenka, vždycky mi sem sjede ruka. A cítím milost. Kolik dobra udělá jeden milosrdný kněz, který se přibližoval lidským zraněním!“

Celý text papežova projevu ke kněžím naleznete na stránkách české sekce Radia Vatikán.

(foto: Roman Albrecht)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články

Další aktuality

Zveme na konferenci představující dotační možnosti nového programového období EU

Česká biskupská konference pořádá konferenci "Příležitosti nového programového období Evropské unie 2021 – 2027 pro církevní organizace". Akce se koná 19. listopadu 2020 od 9.30 hodin do 16:30 hodin v Arcibiskupském paláci v Praze.
14.07.2020

Katolický týdeník: Hledání zdravého vztahu k práci

Naše doba je rozporuplná: na jedné straně podporuje trend „udělat si pohodičku“, ale na druhé naopak klade extrémní nároky na výkon. Jak mezi tím najít rovnováhu a klást si přiměřená očekávání? A k čemu nás volá Bůh?
14.07.2020

Karmelská pouť v Bystrém u Poličky

Římskokatolická farnost Bystré u Poličky zve všechny mariánské ctitele na tradiční Karmelskou pouť, která se uskuteční v termínu 16.-19. července.
13.07.2020

Papež k situaci istanbulského chrámu Hagia Sofia

V neděli před pravidelnou modlitbou Anděl Páně se Svatý otec vyjádřil i k situaci ohledně chrámu Hagia Sofia v Istanbulu:
13.07.2020

Kardinál Pell: Svědectví z času vězení

"Ve vězeních je mnoho dobroty. Někdy se však mohou jistě stát peklem na zemi. Měl jsem velké štěstí, byl jsem v bezpečí a zacházeli se mnou dobře. Velký dojem na mě udělala profesionalita dozorců, víra věznů a existence smyslu pro morálku, dokonce i v nejtemnějších místech." Kardinál George Pell o tom píše pro americký časopis “First Things”, v textu nazvaném “Můj čas ve vězení”. Je to první velmi osobní vyznání publikované poté, co strávil 400 dní za mřížemi, aby pak vyšel na svobodu osvobozen od obvinění z pedofilie jednomyslným rozhodnutím Nejvyššího australského soudu.
13.07.2020