Kázání při svatořečení Jana XXIII. a Jana Pavla II.

V neděli Božího milosrdenství, 27. dubna 2014, zapsal papež František do seznamu svatých své dva předchůdce, Jana XXIII. a Jana Pavla II. Přinášíme kázání, které při této příležitosti František pronesl. Můžete si ho přečíst v plném znění.
Publikováno: 27. 4. 2014 14:35

Kázání papeže Františka při mši svaté s kanonizací Jana XXIII. a Jana Pavla II.

Jádrem této neděle, kterou končí Velikonoční oktáv a kterou svatý Jan Pavel II. ustanovil svátkem Božího milosrdenství, jsou oslavené rány Ježíše zmrtvýchvstalého.

Ukázal je hned poprvé, když se zjevil apoštolům večer prvního dne po sobotě, v den Zmrtvýchvstání. Ten večer - jak jsme slyšeli - tam ale nebyl Tomáš, a když mu apoštolové řekli, že viděli Pána, odpověděl, že neuvidí-li a nedotkne-li se oněch ran, neuvěří. Osm dní poté se ve večeřadle zjevil Ježíš mezi učedníky znovu, a Tomáš tam byl také. Ježíš se obrátil k Tomášovi a vyzval jej, aby se dotknul Jeho ran. A tehdy tento upřímný člověk, zvyklý ověřovat si vše osobně, poklekl před Ježíšem a řekl: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28).

Ježíšovy rány jsou pohoršením pro víru, ale jsou také potvrzením víry. Proto na Kristově oslaveném těle tyto rány nemizejí, ale zůstávají. Jsou totiž trvalým znamením Boží lásky k nám a jsou nezbytné k víře v Boha. Nikoli k víře v to, že Bůh existuje, ale k víře v Boha, který je láska, milosrdenství a věrnost. Svatý Petr s použitím Izaiášových slov píše křesťanům: „Jeho ranami jste uzdraveni“ (1 Petr 2,24; srov. Iz 53,5).

Svatý Jan XXIII. a sv. Jan Pavel II. měli odvahu dívat se na Ježíšovy rány, dotýkat se Jeho probodených rukou a otevřeného boku. Neostýchali se Kristova těla, nepohoršovali se nad Ním a Jeho křížem; nestyděli se za tělo bratra (srov. Iz 58,7), protože v každém trpícím člověku spatřovali Krista. Byli to dva odvážní muži plní odhodlanosti Ducha svatého a vydali církvi a světu svědectví o Boží dobrotě a Božím milosrdenství.

Byli to kněží, biskupové a papežové 20. století. Poznali jeho tragédie, ale nepodlehli jim. Mocnější v nich byl Bůh, silnější byla víra v Ježíše Krista, Vykupitele člověka a Pána dějin; silnější v nich bylo Boží milosrdenství, které se vyjevuje v těchto pěti ranách; silnější byla mateřská blízkost Mariina.

V těchto dvou mužích rozjímajících Kristovy rány a dosvědčujících Jeho milosrdenství přebývala „živá naděje“, společně s „nevýslovnou a zářivou radostí“ (1 Petr 1,3.8). Naděje a radost, které Kristus dává svým učedníkům a které jim nic a nikdo nemůže odejmout. Velikonoční naděje a radost, které prošly palčivou zkouškou odříkání, sebezapření a přiblížení ke hříšníkům až do krajnosti, do omrzení z hořkosti onoho kalichu. Tuto naději i radost obdrželi oba papežové darem od Zmrtvýchvstalého Pána a v hojnosti je rozdávali Božímu lidu, jehož věčného uznání se jim dostalo.

Touto nadějí a touto radostí dýchala první obec věřících v Jeruzalémě, jak podávají Skutky apoštolů, které jsme poslouchali ve druhém čtení.  (Sk 2,42-47). Je to společenství, která žije podstatou evangelia, totiž láskou, milosrdenstvím v jednoduchosti a bratrství.

A takový je obraz církve, který měl před sebou Druhý vatikánský koncil. Jan XXIII. a Jan Pavel II. spolupracovali s Duchem svatým na obnově a zdnešnění (aggiornamento) církve podle její původní fyziognomie, kterou jí v průběhu staletí propůjčili svatí. Nezapomínejme, že právě svatí vedou církev vpřed a umožňují její růst. Svoláním koncilu sv. Jan XXIII. prokázal vnímavou poddajnost Duchu svatému, nechal se vést a byl pro církev pastýřem, vedeným vůdcem, vedeným Duchem svatým. To byla jeho obrovská služba církvi. Proto se mi líbí, když na něj myslím jako na papeže poddajného Duchu.

Svatý Jan Pavel II. byl v této službě Božímu lidu papežem rodiny. On sám jednou řekl, že by chtěl být připomínám jako papež rodiny. S potěšením to zdůrazňuji v souvislosti se synodem o rodině a s rodinami, synodem, při kterém nás on z nebe zajisté provází a podporuje.

Kéž se oba noví svatí pastýři Božího lidu přimlouvají za církev, aby v pastorační službě rodině během těchto dvou let konání synodu byla poddajná Duchu svatému. Kéž nás oba učí nepohoršovat se nad Kristovými ranami a pronikat do tajemství Božího milosrdenství, které vždy doufá a vždy odpouští, protože vždycky miluje.

(překlad: česká sekce Radia Vatikán; foto: Roman Albrecht)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články

Další aktuality

Sbírka v olomoucké arcidiecézi překročila rekordních 30 milionů

Tříkrálová sbírka na území olomoucké arcidiecéze již předčila dosavadní rekord a překročila hranici 30 milionů korun. V kasičkách, s nimiž koledníci vyšli na začátku ledna do ulic Olomouckého, Zlínského a části Pardubického a Jihomoravského kraje, dosud bylo 31,8 milionu korun. Zbývá přitom ještě sečíst půldruhého procenta. Loni koledníci vybrali 29,8 milionu korun a šlo o nejvyšší částku od založení sbírky v roce 2000. ČTK to zjistila z údajů charity na www.trikralovasbirka.cz.
21.01.2020

Česká křesťanská akademie oslavila 30 let trvání

Česká křesťanská akademie (ČKA) vznikla jako první nezávislá ekumenická instituce na počátku roku 1990; navázala na činnost křesťanských bytových seminářů v době komunismu. Jejím posláním je podporovat dialog mezi církvemi a společností, vnitrocírkevní dialog, ekumenický a mezináboženský dialog a rozvoj křesťanských intelektuálních center v regionech. Dnes má ČKA 1110 členů, 68 místních skupin po celé České republice, 11 odborných sekcí a několik kolektivních členů (jako je Asociace katolických lékařů, Společnost pro církevní právo, Vysokoškolské katolické hnutí apod.)
21.01.2020

Prosme o milost vděčnosti za to, že jsme křesťané

„Být křesťanem, knězem a biskupem je zdarma Bohem daný dar,“ kázal papež při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. „Být svatým znamená opatrovat bezplatnost tohoto vyvolení,“ konstatoval.
21.01.2020

Fotogalerie: Ekumenická slavnost v Praze v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů 20. ledna 2020

V rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů se v kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích uskutečnila ekumenická slavnost za účasti českých a moravských biskupů a představitelů křesťanských církví. Předsedal Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a místopředseda ČBK; kázal Daniel Ženatý, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda ERC. Foto: Jakub Šerých, Člověk a Víra
21.01.2020

Papež k Centru Simona Wiesenthala: Nikoli řešení silou, nýbrž cesta sbližování

Spojuje nás přání přivádět svět k většímu respektu vůči lidské důstojnosti, která náleží každému člověku rovným dílem a nezávisí na jeho původu, náboženství a společenském postavení.
20.01.2020