Formace a doprovázení katolických učitelů aktuálně

O katolických učitelích, jejich formaci a duchovním doprovázení hovořili v Sarajevu zástupci evropských biskupských konferencí a koordinátoři církevního školství. Kongres věnovaný vzdělávání se konal v metropoli Bosny a Hercegoviny ve dnech 15. – 18. května 2014.

Sarajevo: Na sedmdesát biskupů, národních koordinátorů církevního školství, ředitelů či učitelů se účastnilo v Sarajevě konference věnované tématu katolických učitelů. Kongres nazvaný Křesťanská formace a duchovní doprovázení katolických učitelů ve školství zde ve dnech 15. – 18. května 2014 pořádala komise „Katecheze, školství, univerzita“ Rady evropských biskupských konferencí (CCEE), Evropská komise pro katolické vzdělávání (CEEC) a Biskupská konference Bosny a Hercegoviny.

„Rozhodli jsme se hovořit o otázce formace katolických učitelů ve školách, neboť jsme si vědomi zásadní úlohy, kterou má učitel společně s rodiči ve věci celostního – tedy i duchovního – vzdělávání mladých. Zároveň vnímáme potřebu, aby mohli být katoličtí učitelé podporováni ve svém osobním vztahu ke Kristu,“ uvedl podsekretář CCEE Michel Remery.

Mezi výzvami, se kterými se v současnosti katoličtí učitelé potýkají, je podle účastníků kongresu jistá anonymita vzhledem k  náboženskému přesvědčení. Podle převládajícího názoru společnosti je ideálním modelem učitele člověk „bezbarvý, bez chuti a vůně“, a to z důvodu respektování různosti žáků a jejich neovlivňování. Nemožnosti projevit své náboženské přesvědčení však v učiteli vyvolává samotu, která může vyústit až v nezájem o učení, které se stane pouhým předáváním pojmů.

Učitelé se potýkají také s rostoucí sekularizací a následnou neznalostí náboženské kultury. V důsledku toho je obtížné probudit v žácích nadšení pro poznání, zájem o vlastní kořeny, identitu spojenou s hledáním.

Účastníci kongresu se shodli na tom, že je možné vytvořit školní společenství založené na Kristu. Zdůraznili také potřebu formace a duchovního doprovázení učitelů a především vedoucích pracovníků škol. Vyučující by také měli být ve vztahu k celému farnímu společenství (farnost, asociace…), neboť vzdělávacím společenstvím je celá církev, nikoliv pouze jednotlivci.

Mezi návrhy zazněl dále návrh křesťanského vzdělávacího plánu, který by dokázal propojit obsah studijních oborů s evangeliem; evangelium má totiž přínos pro poznání i pro kulturu.

Pozornost byla věnována také identitě katolických škol. Zkušenosti pracovníků ve školství ukázaly, že nabídnuté momenty přemýšlení nad obsahem víry a spirituality jsou učiteli i žáky vyhledávané. Jako přínosné se ukázalo též propojení mezí vedoucími pracovníky škol a biskupy.

Katolické školství by podle účastníků kongresu mělo mít přidanou hodnotu. „Tuto přidanou hodnotu nacházíme tehdy, když jsou učitelé doprovázeni církevním společenstvím na jejich cestě víry a když učitelský sbor dokáže vytvořit atmosféru, ve které je přítomná pozitivní zvídavost, láska ke všem, studijní a výchovný program pojatý ve vší vážnosti, opravdovost a věrohodnost ve víře,“ píše CCEE v závěrečném tiskovém prohlášení.

Během setkání byly představeny též tzv. Školy pro Evropu. Tyto vzdělávací instituce byly  založeny po etnicko-náboženské válce v Bosně a Hercegovině s cílem napomáhat smíření a soužití lidí různých kultur a vyznání.