Nové číslo časopisu Communio se týká otázky zdraví

Jaké místo má zdraví v křesťanském životě, aneb jak je třeba zdraví nahlížet v perspektivě víry? Touto otázkou vystihuje Pavel Vojtěch Kohut, autor editorialu nového čísla Mezinárodní katolické revue Communio (2/2014, sv. 71), tematické zaměření celého svazku. Domácí a zahraniční teologové se v něm zabývají danou problematikou z různých perspektiv, především pak z hlediska filosofie, antropologie, biblické teologie a patristiky.
Publikováno: 24. 7. 2014 13:45

Pomocný lyonský biskup Jean-Pierre Batut se ze spirituálně-teologického pohledu kriticky zabývá současnou „ideologií zdraví za každou cenu“ a pokouší se nalézt duchovní koordináty pro ryzí křesťanské prožívání nemoci. Pokud je nemoc, která je pro člověka nepřirozeným stavem, prožívána před Bohem a v solidárním společenství církve, pak se může stát cestou k objevení pravého zdraví, salus, které je cílem lidské existence.

Na dvojí rozměr lékařského umění upozorňuje text z pera Hans Urs von Balthasara. V celých dějinách lékařství je totiž podle švýcarského teologa patrné napětí mezi věděním či tajnými vědomostmi a skutečnou moudrostí, převyšující schopnost lidské dedukce. Interakci mezi medicínou jako vědou a moudrostí autor odkrývá ve třech krocích: Nejprve definuje pojem zdraví, dále určuje jeho nejvlastnější střed a nakonec uvažuje o vztahu lékaře a pacienta.

David R. Schindler, který vyučuje metafyziku a antropologii na Papežském institutu Jana Pavla II. pro manželství a rodinu, zasazuje diskurs o lidském zdraví (health) do celistvého vnímání člověka (wholeness) a do vztahu ke křesťanské svatosti (holiness). Upozorňuje přitom na konkrétních příkladech, jak je naproti tomu v dnešním akademickém světě dalekosáhle přítomná reduktivní představa podstaty zdraví.

Vztahem zdraví a nemoci z pohledu biblické antropologie se zabývá český starozákonní biblista Adam Mackerle. Důkladně ozřejmuje danou problematiku na pozadí textů Starého zákona a reflektuje význam Ježíšových evangelních uzdravení coby znamení přicházejícího eschatologického království.

Cílem příspěvku českého dominikána Lukáše J. Fošuma je zamyslet se ve světle víry nad kritériem a obsahem kvality života, lidského štěstí a blahobytu. Důraz na „kvalitu života“ a human flourishing je přitom třeba zbavit jednostrannosti, a to tím, že těmto pojmům budeme rozumět ve smyslu dynamiky ctnostného a blaženého života, kterou na základě řeckého pojmu eudaimonia rozvíjejí typicky křesťanské ctnosti.

Vyučující pražské Katolické teologické fakulty David Vopřada předkládá pestrou variaci úvah církevních otců na téma svátostí jako projevů Kristovy terapeutické moci. Otevírá tak před čtenářem nanejvýš širokou perspektivu, ve které se každá ze svátostí církve stává místem komunikace s tajemstvím Krista, který je nejen lékařem, ale též lékem na každé utrpení a nemoc.

Karmelitán Pavel Vojtěch Kohut nahlíží ve svém článku na nemoc jakožto zvláštní podobu prostředku ke spáse člověka. Klíčem k četbě se mu přitom stávají Ježíšovy postoje, zachycené v evangeliu a emblematicky vyjádřené v události uzdravení slepého od narození, který je zasažen nemocí, „aby se na něm zjevily Boží skutky“ (Jan 9,3).

Závěrečná literární variace germanistky Jany Maroszové, nazvaná „O chlebu života a hořkých pilulkách“, dává nahlédnout do světa metafor požívání pokrmu, jak je nabízí světová literatura. Na jedné straně může být pokrm chápán jako ochrana před smrtí a prostředek k zachování života, na druhé straně se jídlo stává lékem k uzdravení. 

Svazek 71 (2/2014) MKR Communio je možné získat v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.

(Robert Svatoň)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články