Je jen jedna Korea, prohlásil papež

Mám následovat Boží povolání k zasvěcenému životu nebo pomáhat lidem jinak? Jak můžeme být šťastní? Co si myslíte o Severní Koreji? S těmito otázkami se na papeže Františka obrátili zástupci mladých během Dne asijské mládeže v jihokorejském poutním místě Solmoe.

Solmoe: „Mám jít za povoláním k zasvěcenému životu, když vidím, jak mohu pomoci druhým skrze studium? Jak se díváte na Severní Koreu a co pro ni můžeme udělat? Jak můžeme být v životě šťastní?“  To jsou některé z otázek, s nimiž se na papeže Františka obrátili mladí lidé v průběhu Dne asijské mládeže. Na poutním místě Solmoe, kde se připomíná narození prvního korejského kněze Ondřeje Kima Tegona, se setkání s římským biskupem zúčastnili zástupci z 23 asijských zemí.

Anglicky mluvený projev, který si předem připravil, František v polovině přerušil, aby spontánně odpověděl na některé otázky mladých.

Boží povolání nebo jiná služba druhým?

Mladé dívce Leap Lakaraksmey z Kambodže, která přemýšlela o povolání k zasvěcenému životu, avšak současně vnímala, že může pomoci lidem skrze svá studia, papež odpověděl: „Když nás totiž Bůh volá, vždycky volá k tomu, abychom dělali dobro pro druhé: Jak v řeholním či zasvěceném životě, tak i jako laici, otec nebo matka rodiny. Cíl je ale stejný: Klanět se Bohu a pomáhat druhým. Co má dělat Leap a tolik z vás, kteří si kladou tutéž otázku? I já jsem si ji svého času kladl: Jako cestu mám zvolit? Ale ty si nemáš vybrat žádnou cestu! Musí ji zvolit Pán! Ježíš ji zvolil!“ Konflikt pomoc druhým vs. Boží povolání je tedy podle papeže pouze zdánlivý.

Dívce potom navrhl konkrétní cestu, jak své povolání poznat: „Musíš naslouchat Pánu a ptát se ho: Pane, co mám dělat? To je modlitba, kterou se má k Bohu obracet mladý člověk: Pane, co ode mě chceš? A díky modlitbě a radě některých opravdových přátel – laiků, kněží, řeholnic, biskupů, papeže – najít cestu, kterou po mě chce Pán.“ Následně František požádal překladatele, aby spolu s účastníky třikrát zopakoval větu: „Pane, co ode mě chceš,“ a dodal: „Jsem si jistý, že Pán tě vyslyší“.

Mučedníci Pol Potova režimu?

Leap Lakaraksmey se na papeže obrátila také s prosbou, zda by mohl i v Kambodži blahořečit mučedníky, především pak ty, kteří byli zabiti za Pol Potova režimu. Římský biskup odpověděl: „Slibuji ti, že se tím budu zabývat, až se vrátím domů. Promluvím s člověkem, který má tyto věci na starosti – je to výborný muž a jmenuje se Angelo – a poprosím ho, aby to prostudoval.“ Zmínil tím kardinála Angela Amata, prefekta Kongregace pro svatořečení.

Štěstí se nedá koupit…

Marina Park Giseon z Koreje se ve svém krátkém projevu zeptala, jak je možné žít šťastný život uprostřed společnosti. „Štěstí se nedá koupit,' odpověděl papež, „a když si nějaké štěstí koupíš, později si uvědomíš, že ti zmizí. Štěstí, které si koupíme, není trvalé. Pouze štěstí, které pochází z lásky, je trvalé. A cesta lásky je jednoduchá. Miluj Boha a miluj svého bližního, svého bratra, toho, kdo je blízko, kdo potřebuje lásku a tolik jiných věcí.“ Lásku k Bohu pak podle papeže může člověk poznat podle toho, zda miluje druhého a nemá v srdci nenávist.

Je jen jedna Korea

Marina Park Giseon dále zmínila rozdělení dvou Korejí a zeptala se papeže na jeho pohled na tamější situaci.

Podle Františka neexistují dvě Koreje. Je jen jedna rozdělená Korea. „Rodina je rozdělená. A je to bolest,“ uvedl papež.

„Nejdříve vám dám radu“, pokračoval, „modlit se. Modlit se za naše bratry a sestry ze Severu. ´Pane, jsme jedna rodina. Pomoz nám k jednotě. Ty to můžeš udělat, aby nebyli vítězi a poražení, pouze jedna rodina, bratři a sestry.´“ V tichosti se pak s mladými pomodlil za jednotu Korejí.  

Jednotu Koreje pak pontifik zdůraznil připomenutím stejného jazyka, kterým obě země mluví: „Korea je jedna, je to jedna rodina. Vy mluvíte stejnou řečí, řečí jedné rodiny. Jste sourozenci, kteří mluví stejnou řečí. (...) Myslete na vaše bratry a sestry ze Severu: Oni mluví stejnou řečí. A když se v rodině mluví toutéž řečí, je zde také lidská naděje.“

V závěru své spontánní řeči papež zmínil muzikál o marnotratném synovi, který mladí lidé zahráli v první části setkání. V této souvislosti papež hovořil o odpuštění: „Někdy děláme škaredé věci, velmi škaredé, ale prosím nezoufejte, vždy je zde Otec, který nás očekává! Vraťte se! Vraťte se! Vraťte se domů, protože tam mě očekává Otec. A pokud jsem velký hříšník, on uspořádá velkou oslavu. A vás, kněze, prosím: Obejměte hříšníky, buďte milosrdní.“

(ilustrační foto:  Stephan Driscoll / CNA)