Je to vůbec legální?

V neděli 5. října 2014 začíná Biskupská synoda o rodině. Tématu se věnujeme i na našem webu www.cirkev.cz, kdy jsme počátkem září mj. započali zveřejňovat sérii textů ředitelky Národního centra pro rodinu M. Oujezdské. Dnes nabízíme další z nich.

Je to vůbec legální?

Možná že jste před časem dostali od přátel doporučení na čtyřminutový šot z YouTube o fiktivním inzerátu na pozici vedoucího provozu, který byl doporučován mladým manažerům. Požadavky na výkon byly asi takové: absolutní flexibilita, výkon bez přestávek, přestávky na jídlo za plného provozu, požadován všeobecný přehled, absolutní samostatnost a spolehlivost. Nikdo z respondentů nejevil o pozici zájem, jeden dokonce položil otázku: „Je tento job vůbec legální?“ Na závěr se zúčastnění dozvídají název pozice – matka.

Dnes se často hovoří o nutnosti nezatěžovat jednostranně matku a dělit úkoly mezi oba rodiče. Zvláště tam, kde je žena výdělečně činná. Přesto ani nejrovnoměrnější rozdělení prací nevyřeší další problém. Náklady, které rodiče nesou, snižují jejich životní úroveň o 40 % a více, měřeno podle příjmu na hlavu bezdětného.

Někdy je kritizováno, když se hovoří o rodinné péči jako o ekonomicky nevýhodné profesi. Poukazuje se, zcela správně, na to, že mateřství a otcovství je životní povolání k výchově nové generace. Je nesporné, že se v rodině nepodávají v první řadě výkony. Hlavním posláním je vznik, pro zdravý vývoj člověka nenahraditelných, vztahů. 

A přece jsem přesvědčená o tom, že je nutné hovořit alespoň takto o „profesi“ rodiče. V současnosti je účast na trhu práce nejlepším způsobem, jak si zajistit společenský status, jak mít jistotu, že se se mnou počítá, že mám pro druhé hodnotu.

A situace je ještě složitější …

Nejde jen o vědomí důležitosti mé práce pro druhé, jde i o ujištění, že při této práci získávám další kvalifikaci. Kvalifikace je tedy téměř synonymem pro osobnostní rozměr člověka.

Nikdo nepochybuje o tom, že výchovná péče v rodině je pro dítě prospěšná. Potíž je v tom, že neexistující finanční ohodnocení této péče je spojováno s domněnkou, že v rodině nemám dostatečnou příležitost budovat vlastní osobnost. Čím déle jsem „doma“, tím méně jsem pro společnost použitelná či použitelný. Tento všeobecně rozšířený a zaměstnavateli často uplatňovaný postoj vede k tlaku na rodiče minimalizovat čas prožitý v rodině.

Jaká řešení se nabízejí?

Především sjednocení pohledu na práci v rodině a v profesi. Pokládat si při obou typech práce, jak v prostředí výkonů, tak v prostředí vztahů, tytéž otázky: 'Co dává určitá činnost mně osobně? a Co dává moje činnost druhým?'

Bylo by zajímavé, kdybychom obrátili zaběhlá hodnocení a v zaměstnání více přemýšleli o tom, čím obohacuje moje práce společnost, a v rodině o tom, co všechno získávám díky svým nejbližším …

Autorka: PhDr. Ing. Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu