Je to vůbec legální?

V neděli 5. října 2014 začíná Biskupská synoda o rodině. Tématu se věnujeme i na našem webu www.cirkev.cz, kdy jsme počátkem září mj. započali zveřejňovat sérii textů ředitelky Národního centra pro rodinu M. Oujezdské. Dnes nabízíme další z nich.
Publikováno: 1. 10. 2014 17:47

Je to vůbec legální?

Možná že jste před časem dostali od přátel doporučení na čtyřminutový šot z YouTube o fiktivním inzerátu na pozici vedoucího provozu, který byl doporučován mladým manažerům. Požadavky na výkon byly asi takové: absolutní flexibilita, výkon bez přestávek, přestávky na jídlo za plného provozu, požadován všeobecný přehled, absolutní samostatnost a spolehlivost. Nikdo z respondentů nejevil o pozici zájem, jeden dokonce položil otázku: „Je tento job vůbec legální?“ Na závěr se zúčastnění dozvídají název pozice – matka.

Dnes se často hovoří o nutnosti nezatěžovat jednostranně matku a dělit úkoly mezi oba rodiče. Zvláště tam, kde je žena výdělečně činná. Přesto ani nejrovnoměrnější rozdělení prací nevyřeší další problém. Náklady, které rodiče nesou, snižují jejich životní úroveň o 40 % a více, měřeno podle příjmu na hlavu bezdětného.

Někdy je kritizováno, když se hovoří o rodinné péči jako o ekonomicky nevýhodné profesi. Poukazuje se, zcela správně, na to, že mateřství a otcovství je životní povolání k výchově nové generace. Je nesporné, že se v rodině nepodávají v první řadě výkony. Hlavním posláním je vznik, pro zdravý vývoj člověka nenahraditelných, vztahů. 

A přece jsem přesvědčená o tom, že je nutné hovořit alespoň takto o „profesi“ rodiče. V současnosti je účast na trhu práce nejlepším způsobem, jak si zajistit společenský status, jak mít jistotu, že se se mnou počítá, že mám pro druhé hodnotu.

A situace je ještě složitější …

Nejde jen o vědomí důležitosti mé práce pro druhé, jde i o ujištění, že při této práci získávám další kvalifikaci. Kvalifikace je tedy téměř synonymem pro osobnostní rozměr člověka.

Nikdo nepochybuje o tom, že výchovná péče v rodině je pro dítě prospěšná. Potíž je v tom, že neexistující finanční ohodnocení této péče je spojováno s domněnkou, že v rodině nemám dostatečnou příležitost budovat vlastní osobnost. Čím déle jsem „doma“, tím méně jsem pro společnost použitelná či použitelný. Tento všeobecně rozšířený a zaměstnavateli často uplatňovaný postoj vede k tlaku na rodiče minimalizovat čas prožitý v rodině.

Jaká řešení se nabízejí?

Především sjednocení pohledu na práci v rodině a v profesi. Pokládat si při obou typech práce, jak v prostředí výkonů, tak v prostředí vztahů, tytéž otázky: "Co dává určitá činnost mně osobně? a Co dává moje činnost druhým?"

Bylo by zajímavé, kdybychom obrátili zaběhlá hodnocení a v zaměstnání více přemýšleli o tom, čím obohacuje moje práce společnost, a v rodině o tom, co všechno získávám díky svým nejbližším …

Autorka: PhDr. Ing. Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu

Související články

Další aktuality

Zveme na konferenci představující dotační možnosti nového programového období EU

Česká biskupská konference pořádá konferenci "Příležitosti nového programového období Evropské unie 2021 – 2027 pro církevní organizace". Akce se koná 19. listopadu 2020 od 9.30 hodin do 16:30 hodin v Arcibiskupském paláci v Praze.
14.07.2020

Katolický týdeník: Hledání zdravého vztahu k práci

Naše doba je rozporuplná: na jedné straně podporuje trend „udělat si pohodičku“, ale na druhé naopak klade extrémní nároky na výkon. Jak mezi tím najít rovnováhu a klást si přiměřená očekávání? A k čemu nás volá Bůh?
14.07.2020

Karmelská pouť v Bystrém u Poličky

Římskokatolická farnost Bystré u Poličky zve všechny mariánské ctitele na tradiční Karmelskou pouť, která se uskuteční v termínu 16.-19. července.
13.07.2020

Papež k situaci istanbulského chrámu Hagia Sofia

V neděli před pravidelnou modlitbou Anděl Páně se Svatý otec vyjádřil i k situaci ohledně chrámu Hagia Sofia v Istanbulu:
13.07.2020

Kardinál Pell: Svědectví z času vězení

"Ve vězeních je mnoho dobroty. Někdy se však mohou jistě stát peklem na zemi. Měl jsem velké štěstí, byl jsem v bezpečí a zacházeli se mnou dobře. Velký dojem na mě udělala profesionalita dozorců, víra věznů a existence smyslu pro morálku, dokonce i v nejtemnějších místech." Kardinál George Pell o tom píše pro americký časopis “First Things”, v textu nazvaném “Můj čas ve vězení”. Je to první velmi osobní vyznání publikované poté, co strávil 400 dní za mřížemi, aby pak vyšel na svobodu osvobozen od obvinění z pedofilie jednomyslným rozhodnutím Nejvyššího australského soudu.
13.07.2020