Kardinál Erdö: Za rodinnými tragédiemi bývá zoufalá samota

V úvodní zprávě biskupské synody představil maďarský kardinál Péter Erdö shrnutí příspěvků, které do Říma předem zaslali synodní otcové. Takto sestavený materiál slouží zároveň jako podklad pro jednání účastníků. Biskupská synoda na téma rodin probíhá v Římě ve dnech 5. – 19. října 2014.
Publikováno: 6. 10. 2014 19:55

Vatikán: Na biskupské synodě je třeba mluvit otevřeně a zároveň s pokorou naslouchat druhým. V úvodní řeči k tomu dnes ráno přítomné vyzval papež František. Od neděle (5. října 2014) se ve Vatikánu 253 zástupců účastní biskupské synody na téma „Pastorační výzvy rodiny v kontextu evangelizace“.

„Je třeba říct všechno, co v Pánu vnímáme, že máme říct: bez lidských ohledů a bázlivosti. Současně je třeba s pokorou naslouchat a přijmout s otevřeným srdcem to, co řeknou bratři. S těmito dvěma postoji naplňujeme synodalitu,“ uvedl pontifik, který dále pokračoval: „Prosím vás tedy o tyto dva postoje bratří v Pánu: Hovořit s odvahou a naslouchat v pokoře. A dělejte to s klidem a pokojem, protože synoda se odehrává ´s Petrem a pod Petrem´ a přítomnost papeže je pro všechny zárukou a ochranou víry.“

Pondělní (6. října 2014) dopoledne biskupské synody bylo věnováno představení tzv. Zprávy před diskuzemi. Maďarský kardinál Péter Erdö, generální referent synody, v ní shrnul předem zaslané příspěvky jednotlivých synodních otců. Tento materiál bude po celý týden sloužit jako podklad pro jednání.

Evangelium rodiny a rodinná pastorace

Zpráva kardinála Pétera Erdö především vyzývá k nadějnému a milosrdnému pohledu na rodinu, k hlásání její velké hodnoty a krásy, neboť i přes své těžkosti není rodina „zastaralým modelem“. Podle maďarského arcibiskupa žijeme ve světě pouhých emocí, kde život není „projektem, nýbrž sérií momentů“, a člověk, zranitelný díky individualismu, „se bojí stabilního závazku“. Právě zde se evangelium rodiny nabízí jako „pomoc“, „uzdravující pravda“, která však má být předkládána „z pohledu těch, kdo mají nejvíce těžkostí s jeho naplňováním“.

Při pohledu na současnou krizi rodin je tedy třeba odmítnout „katastrofické scénáře nebo rezignaci“ v církvi. Církev čerpá z velkého dědictví, které je široce přijímáno, uvedl kardinál. Zatímco například naprostá většina katolíků nesouhlasí s genderovou ideologií nebo kladením homosexuálních svazků na roveň spojení muže a ženy, manželství a rodina jsou většinou vnímány jako „dědictví“ lidstva, které je třeba chránit, podporovat a bránit. I když je nauka církve mezi věřícími málo známá nebo praktikovaná, „neznamená to, že je zpochybňována“.

„Zvlášť to platí pro otázku nerozlučitelnosti manželství a jeho svátostného charakteru mezi věřícími. Učení o nerozlučitelnosti jako takové není zpochybňováno; tato nauka je ve většině případů také zachovávána i v pastoračním přístupu církve k těm, kterým se rozpadlo manželství a kteří hledají nový začátek. Na synodě se tedy nejedná o otázkách nauky, nýbrž o praktických otázkách – jež jsou neoddělitelné od pravdy víry – o otázkách pastoračních,“ uvedl kardinál Erdö.

Odtud plyne potřeba větší formace snoubenců, aby si byli jasně vědomi jednak svátostné důstojnosti manželství založeného na „jednotě, věrnosti a plodnosti“, jednak své úlohy ve společnosti. Rodina je „školou lidství“, uvedl ostřihomský kardinál, i když ji ohrožuje mnoho faktorů: „Rodina je téměř poslední útulnou skutečností ve světě určovaném takřka výhradně penězi a technikou. Nová kultura rodiny může být výchozím bodem pro novou obnovu lidské společnosti.“ Proto církev podporuje rodinu, i když se tato podpora neobejde bez „aktivního nasazení států“.

Obtížné rodinné situace

Co se týká těch, kdo žijí v obtížných rodinných situacích, kardinál Erdö zdůraznil potřebu, aby se v církvi cítili jako v „otcovském domě“. Je třeba vytvořit „nový a adekvátní způsob rodinné pastorace“, především aby se tito lidé cítili být milováni Bohem a církevním společenstvím, v optice, která však nesmazává „pravdu a spravedlnost“: „Milosrdenství neruší závazky, které mají původ v manželském poutu. Ty trvají, i když lidská láska ochabne nebo vyhasne. To znamená, že v případě dokonaného svátostného manželství, po rozvodu, a pokud je první druh naživu, není možné uzavřít druhé manželství uznané církví,“ vysvětlil kardinál.

Vzhledem k mnoha těžkým životním situacím – rozvody, civilní manželství, soužití – je třeba vytvořit „jasné pastorační směrnice“, aby mohli pastýři jednotlivých společenství pomoci párům, jež prožívají těžkosti, a vyhnuli se přitom řešením stylu „udělej si sám“, dodal Mons. Erdö. Co se týká rozvedených a znovu sezdaných lidí, bylo by „zavádějící soustředit se pouze na otázku přijímání svátostí“. Je totiž třeba vnímat věci v širším kontextu přípravy na manželství a pomoci párům, aby porozuměly důvodům selhání prvního svazku a případně rozpoznaly důvody jeho neplatnosti.

Podle kardinál Erdö je třeba „uvědomit si rozdíl mezi tím, kdo zaviněně rozbil manželství, a kdo byl opuštěn. Těchto posledních jmenovaných lidí by se měla církev ujmout zvláštním způsobem. Rozvedení a znovu sezdaní lidé paří k církvi. Potřebují a mají právo být doprovázeni svými pastýři.“

Vzhledem k malému povědomí, které mají o svátosti manželství mnozí lidé, a s ohledem na současnou „rozvodovou mentalitu“ není riskantní považovat mnohá manželství uzavřená v kostele za neplatně uzavřená. Proto maďarský arcibiskup zmínil doporučení revidovat nutnost rozhodnutí dvou církevních soudů k prohlášení manželství za neplatné. Je však potřeba se přitom vyhnout „mechaničnosti a dojmu, že se uděluje ´rozvod´“, stejně jako „nespravedlivým a skandálním řešením“. Je také třeba zkoumat praxi některých pravoslavných církví v této oblasti.

Lidské vztahy, otázky počátku a konce života

V poslední části zprávy se kardinál Erdö věnoval otázkám týkajícím se počátku a konce lidského života. Lidský život je podle něj třeba chránit od početí až po přirozenou smrt. Otevřenost manželů k novému životu je „podstatnou částí a vnitřní nutností“ manželské lásky. Volba mnoha lidí na Západě nemít žádné děti, nebo je mít za každou cenu, zplošťuje lidskou svobodu:

„Přijetí života a převzetí odpovědnosti ve věci početí nového života a péče, kterou tento vyžaduje, je možné pouze tehdy, chápeme-li rodinu jako součást sítě vztahů, nikoliv jen jako izolovaný fragment. (…) Je stále důležitější neponechávat rodiny samotné, nýbrž doprovázet je a podporovat. (…) Za rodinnými tragédiemi je velmi často zoufalá samota, křik utrpení, kterého si nikdo nevšiml,“ uvádí Mons. Erdö.

Je proto potřeba „znovu objevit smysl pro konkrétní solidaritu“ a překonat tak „privatizaci citů“, která bere rodině její smysl a ponechává její osud pouze v rukou jednotlivce. Je třeba vytvořit – i na institucionální úrovni – podmínky, které usnadní přijetí dítěte či pomoc starému člověku. Církev se dále musí zvlášť věnovat výchově v citové a sexuální oblasti, vysvětlovat její hodnotu a vyhnout se přitom „banalizaci a povrchnosti“.

Jak uvedl kardinál Erdö v závěru, výzvou pro synodu je dokázat nově předložit světu – a nejen „okruhu praktikujících katolíků“ – krásu křesťanského poselství o manželství a rodině, dát „pravdivé a úplné odpovědi lásky“.

Tématu rodiny a aktuálním výzvám, které před ní stojí, se věnovali také evropští biskupové na plenárním zasedání Rady evropských biskupských konferencí (CCEE), které v Římě skončilo v sobotu 4. října 2014. Účastníky, mezi nimiž byli i ukrajinský řeckokatolický vyšší arcibiskup Svjatoslav Ševčuk nebo latinský patriarcha Jeruzaléma Fouad Twal, přijal také papež František. Celá zpráva o setkání je na stránkách CCEE.

Celý text synodní Zprávy před diskuzemi kardinála Erdö naleznete na stránkách Tiskového střediska Svatého stolce.

(zdroj: Shrnutí Zprávy před diskuzemi vypracované Tiskovým střediskem Svatého stolce)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články

Další aktuality

Konference o mládeži 2019: Mluvme jazykem současnosti

Tématem 23. konference o mládeži byla digitální evangelizace, která se uskutečnila ve dnech 5. – 6. prosince v Češkovicích na Blanensku. Účastníci debatovali o možnostech, inspiracích a představách evangelizačního působení v digitálním prostoru v ČR.
06.12.2019

Abeceda křesťanské víry - 7. díl E - Evangelium

Sedmým písmenem v abecedě je „E“, jako evangelium. Evangelium doslova znamená „dobrá zpráva“. A co je tedy ta dobrá zpráva? Více v zamyšlení generálního sekretáře ČBK P. Stanislava Přibyla ze série krátkých videí Abeceda křesťanské víry.
06.12.2019

Kardinál Michael Czerny: Téma migrace je pro mne osobní, prožili jsme to jako rodina

Papež František jmenoval v říjnu třináct nových kardinálů. Jedním z nich byl i brněnský rodák Michael Czerny, jehož rodina po roce 1948 emigrovala do Kanady, kde on posléze vstoupil k jezuitům. Od roku 2016 působí ve Vatikánu v Sekci pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro integrální lidský rozvoj. Při příležitosti synody o Amazonii jsme požádali kardinála Czerného o rozhovor, který nyní přinášíme v českém překladu.
06.12.2019

Betlémské světlo 2019

Letošní cesta skautů pro Betlémské světlo do Vídně se uskuteční v sobotu 14. prosince 2019. V neděli 15. prosince 2019 v 9.00 hodin při mši v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově předají skauti světlo z Betléma do rukou brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho.
06.12.2019

Film o biskupovi Vojtaššákovi v italské režii: Okysličení unavené víry Západu

Vojtaššák, dny barbarů - tak byl nazván nový dokumentárně-hraný film o spišském biskupovi Jánovi Vojtaššákovi. Snímek v režii italské autorské dvojice Alberta Di Giglia a Luigiho Beneschiho přiblížil publiku vatikánské filmotéky dramatické kapitoly pronásledování církve v Československu. “Je to svědectví okysličující stagnující a unavenou víru nás, obyvatel Západu,” říká Di Giglio.
04.12.2019