Případ faráře Toufara připomíná všechny oběti totality

Kardinál Dominik Duka ujišťuje Sdružení bývalých politických vězňů, že vyzvednutím ostatků římskokatolického kněze Josefa Toufara v žádném případě nebudou zneváženy ostatní oběti komunistického režimu. To potvrzuje i mluvčí královéhradeckého biskupství Lukáš Peška. Exhumace naopak přitáhne pozornost k otázce hromadných pohřebišť politických vězňů, doplňuje Duka. Arcibiskupství pražské a Biskupství královéhradecké tak reagují na včera (30. října 2014) zveřejněné obavy Sdružení. 

Praha/Hradec Králové: Sdružení bývalých politických vězňů nesouhlasí s plánovaným vyzvednutím ostatků faráře Josefa Toufara ze společného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích. Obává se, aby nedošlo k narušení místa posledního odpočinku a ke znevážení ostatních obětí komunismu uložených na hřbitově. Kardinál Duka ujišťuje členy sdružení, že nic takového nehrozí a není ani záměrem exhumace, která je součástí procesu blahořečení P. Toufara. Pražský arcibiskup sám koná každoroční rekviem za oběti totalitních zločinů a navštěvuje pietní místa. Byl by tím posledním, kdo by nedbal na zachování úcty k ostatkům jiných politických vězňů.

Exhumace by byl, slovy předsedy Sdružení Ladislava Bergmanna, „neetický, necitlivý a velmi politováníhodný čin a naše organizace je tímto záměrem velmi pobouřena. Pokud by se konala exhumace jedné oběti, musí se zároveň přistoupit k exhumaci a identifikaci lidí v ostatních hromadných hrobech, aby nedošlo k degradaci významu ostatních obětí komunismu,“ uvádí Bergmann ve svém tiskovém prohlášení.

Znevážení ostatních obětí komunismu však podle zástupců církve nehrozí a ani není záměrem exhumace. „Nejedná se plošný odkryv ani části hřbitova, ale jen jedné konkrétní šachty, kde má být uložen P. Josef Toufar. V této šachtě nejsou žádní další političtí vězni ani žádné další oběti represe oponentů režimu. Jsou zde uloženy ostatky lidí ze soudního lékařství,“ vysvětluje postulátor blahořečení kněze Toufara Tomáš Petráček a dodává, že všechny ostatky budou profesionálně a pietně uloženy do speciálních individuálních schrán, kterých bude při samotné exhumaci k dispozici přímo na místě dostatek. Po skončení výzkumu a identifikaci Toufarových ostatků budou ostatní opět pietně uloženy zpět. „Vyjmutí ostatků provedou profesionálně a citlivě archeologové a antropologové ve spolupráci se Správou hřbitovů Hlavního města Prahy. Po úvodních a závěrečných církevních obřadech bude místo uvedeno do původního stavu,“ zdůrazňuje Petráček.

Ladislav Bergmann v tiskovém prohlášení odmítajícím exhumaci dále uvádí, že „vzhledem ke skutečnosti, že exhumace ostatků Otce Toufara bude vyžadovat manipulaci s dalšími lidskými ostatky, mezi nimiž je také řada zavražděných komunistickým režimem, nelze k exhumaci přistoupit bez souhlasu příbuzných těchto obětí.“ Proto žádá, aby „se upustilo od záměru exhumace a nerušil se klid zde odpočívajících, nebo se provedla kompletní exhumace všech obětí pohřbených v hromadných hrobech'. „K jiným politickým vězňům chybí dokumentace. K uložení těla P. Josefa Toufara je skoro zázračně dochovaná,“ odpovídá Tomáš Petráček.

Královéhradecký biskup Jan Vokál, v „jehož“ diecézi P. Josef Toufar za svého života působil, který inicioval knězovo blahořečení a s pražským magistrátem se na exhumaci dohodl, uvádí, že rodina komunisty umučeného duchovního s exhumací souhlasí, usilovala o ni už v roce 1968 a znovu po roce 1989. „Teprve nyní se to podařilo,“ říká Vokál. Vyjmutí a průzkum ostatků je navíc potřebné právě pro proces blahořečení, který církev zahájila v loňském roce. 

P. Josef Toufar byl brutálně utýrán v komunistickém žaláři, kam ho unesla tajná policie po takzvaném číhošťském zázraku, kdy se v kostele v Číhošti na Havlíčkobrodsku při nedělní Toufarově mši záhadně rozhýbal kříž na oltáři. V době, kdy se režim pokoušel oslabit vliv církve ve společnosti, chtěli jeho představitelé této události z roku 1949 využít k zahájení politických procesů s duchovními. Ve snaze získat od P. Toufara nepravdivé doznání, že zázrak na popud Vatikánu zinscenoval, ho vyšetřovatelé ubili k smrti a neposkytli mu pomoc při doprovodných zdravotních potížích. Po převozu do pražské nemocnice 25. února 1950 zemřel.

Následně byl pod jménem Zoukal pohřben právě ve společném hrobě v pražských Ďáblicích.

(Zdroj: tiskový mluvčí Arcibiskupství pražského Aleš Pištora, tiskový mluvčí Biskupství královéhradeckého Lukáš Peška, doc. Tomáš Petráček; foto: archiv Biskupství královéhradeckého)