Poselství biskupské synody o rodině v češtině

Poselství biskupské synody o rodině konané ve dnech 5. – 19. října 2014 je adresované všem rodinám, zejména těm křesťanským. Vyjadřuje blízkost všem, kdo žijí v obtížných situacích. Současně představuje Boží plán s lidskou láskou. Celý text českého překladu naleznete v příloze.

Vatikán: Velkou většinou schválili 18. října 2014 synodní otcové závěrečné poselství letošního shromáždění biskupů ve Vatikánu. Adresováno je všem rodinám na světě, zejména pak těm křesťanským. Vyjadřuje blízkost rodinám v obtížných situacích, současně také poukazuje na Boží plán s lidskou láskou.

Poselství začíná slovy Ježíše z knihy Zjevení: „Hle, já stojím u dveří a tluču. Zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi dveře, já přijdu k němu, budu s ním večeřet a on se mnou“.

Biskupové v poselství nejprve jmenují některé těžkosti, s nimiž se dnešní rodiny setkávají.
Jako první těžkost a výzvu rodin uvádí manželskou věrnost, která je někdy vystavena tvrdé zkoušce. Ne vždy v ní partneři obstojí. Dokument zmiňuje také např. smrt milované osoby, vážné nemoci, narození handicapovaného dítěte nebo těžkosti stáří. „Obdivuhodná je velkodušná věrnost mnoha rodin, které prožívají tyto zkoušky s odvahou, vírou a láskou, a považují je ne za něco, co jim je násilně odebráno nebo uděleno ´za trest´, nýbrž za něco, co jim je darováno a co oni darují, přičemž vidí v nemocném těle trpícího Krista,“ píše se v tomto materiálu.

Synodní otcové zde dále pamatují na ekonomické problémy mnoha rodin, na rodiče, kteří se cítí být bezmocní tváří v tvář základním potřebám své rodiny. Svou blízkost vyjadřují také těm, kdo jsou chudí, migrantům, pronásledovaným, rodinám v oblastech zmítaných válečnými konflikty, obětem domácího násilí nebo zneužívaným dětem.

„Kristus chtěl, aby jeho církev byla domem se stále otevřenými dveřmi, přijímala každého a nikoho nevyjímala. Jsme proto vděčni pastýřům, věřícím i společenstvím, již jsou připraveni doprovázet a ujímat se vnitřních i společenských zranění párů a rodin,“ píší.

Druhá část textu přibližuje Boží plán s lidskou láskou. „Světlo se rozžíhá setkáním: Je to dar, milost, která se vyjadřuje, když dvě tváře stojí před sebou navzájem. (…) Láska muže a ženy nás učí, že každý potřebuje toho druhého, aby mohl být sám sebou,“ popisuje text počátek lidské lásky. Ze své povahy směřuje láska k věčnému trvání, k darování vlastního života za milovaného člověka. „V tomto světle zůstává manželská láska, i přes tolik těžkostí způsobených lidskou omezeností, jedinečná a nerozlučitelná. Je jedním z nejkrásnějších zázraků, byť velmi častým,“ uvádí se v poselství.

Plodnost a předávání života pak není nutno chápat pouze ve fyzickém slova smyslu: Existuje také dar božského života ve křtu, výchova dětí ve víře; dále schopnost dávat lásku a hodnoty, což je zkušenost, kterou mohou mít i ti, kdo nemají možnost mít děti.

Poselství také zdůrazňuje Boží přítomnost v rodině, kterou mohou její členové zakoušet skrze vzájemnou lásku a dialog, společnou modlitbu nebo např. četbu Bible. Na tomto místě text také vyzdvihuje úlohu prarodičů. Výrazem společné lásky je také pozornost vůči „osamělým lidem, nemocným, cizincům, jiným rodinám v krizi“.

Vrcholem společného života je účast na nedělní eucharistii, kdy se rodina shromažďuje kolem stolu Páně. Dokument v této souvislosti uvádí, že účastníci synody se zamýšleli nad pastoračním doprovodem a možností přístupu ke svátostem těch, kdo jsou rozvedení a znovu sezdaní. Text končí modlitbou za rodiny na celém světě.

Poselství je jedním ze dvou dokumentů, o nichž letošní synoda ve svém závěru hlasovala. Neobsahuje všechny výsledky jednání – ty jsou naopak shrnuty v druhém textu, závěrečné zprávě (tzv. relatio synodi).

(s využitím textu Ondřeje Mléčky, foto: Osservatore Romano)