Exhumace P. Josefa Toufara

Příběh smrti Josefa Toufara, kněze z Vysočiny, obviněného za tzv. Číhošťský zázrak a umučeného komunistickou Státní bezpečností, je plný paradoxů, zvláštních souvislostí a překvapení. Přestože se StB snažila zamést za sebou veškeré stopy, zanechala řadu důkazů, které po více než šedesáti letech umožnily zahájit proces exhumace a důstojného uložení ostatků pátera Toufara, uvádí ve čtvrteční (20. listopadu 2014) tiskové zprávě Magistrát hl. m. Prahy.
Publikováno: 20. 11. 2014 17:27

Praha:  „Domníváme se, že exhumace těla umučeného kněze Josefa Toufara a jeho důstojné uložení je dalším významným mezníkem v úsilí o nápravu křivd a zneuctění, jehož se systematicky dopouštěl komunistický establishment. Tento případ může přivést pozornost k existenci dalších nedůstojných hrobů těchto obětí - nejen v Ďáblicích, ale i v Plzni, Horním Slavkově, Jáchymovsku apod. – a otevřít tak celospolečenskou diskuzi na toto téma,“ uvedl ve čtrvtek (20. listopadu 2014) primátor Tomáš Hudeček.

Jak uvádí tisková zpráva Magistrátu hl. m. Prahy, v případě Josefa Toufara bylo k exhumaci přistoupeno především ze tří důvodů: opakovaná žádost rodiny a číhošťských farníků (1968, 1992, v obou případech bylo exhumaci zamezeno); iniciativu připojila rovněž katolická církev se záměrem blahořečit Toufara coby mučedníka komunismu; v uplynulých dvaceti letech se k „případu Toufar“ podařilo dohledat v archivech řadu důležitých dokumentů, výpovědí a svědectví pamětníků. U jiných obětí komunistického režimu, zakopaných v Ďáblicích, nejsou tyto informace k dispozici v takovém rozsahu. 

Celou akci provedl odborný tým, složený z archeologů, antropologů, soudního lékaře a genetika, za přítomnosti zástupců církve a Hl. m. Prahy a provázela jej velmi pečlivá dokumentace. Během exhumačních prací (3. – 14. listopadu 2014) byly provedeny tři plošně omezené sondy, a to na základě tří typů historických pramenů. Ve všech případech došlo k odkrytí pouze nejnutnější části hrobu či šachty. V případě třetí sondy byly postupně odkryty dvě svrchní vrstvy. Bylo tedy nutné vyzvednout i kosterní ostatky dalších osob, které byly po antropologickém posouzení na místě (zhodnocení věku a pohlaví) opět uloženy. Co se týká ostatků, nalezených ve společném hrobě, jednalo se o těla nebo části těl, dovezených na ďáblický hřbitov z Anatomického a Patologického ústavu a z některých nemocnic.     

Se všemi ostatky bylo zacházeno naprosto eticky, s úctou a za řádného obřadu jsou již  uloženy na své původní místo.„Začínali jsme modlitbou, modlitbou bylo celé naše snažení provázeno, s modlitbou jsme zase ukládali těla zesnulých zpátky do země. Celá atmosféra byla pietní, soustředěná, až zbožná,“ uvedl postulátor procesu blahořečení z královéhradeckého biskupství Tomáš Petráček.  

V pátek 14. listopadu 2014 byly ostatky, patřící s vysokou pravděpodobností Josefu Toufarovi, vyzvednuty ze společného hrobu a převezeny do Národního muzea k další identifikaci, na které se bude nadále podílet tým antropologů a soudních znalců.

 „Při exhumaci byl v oblasti pánve nalezen drén, gumová hadička, sloužící původně k odvodu tekutiny, např. hnisu či krve, z dutiny břišní. Je tedy prakticky jisté, že na těle tohoto člověka byl před smrtí proveden chirurgický zákrok v oblasti břicha, což je v plné shodě s dostupnými informacemi o posledních hodinách života P. Josefa Toufara. Pokud to stav kosterního nálezu umožní, budou pro potvrzení identity porovnány genetické profily ze vzorků z exhumovaného těla s profily žijících příbuzných,“ vysvětluje Jan Krajsa, soudní lékař z Ústavu soudního lékařství v Brně. Předpokládaná identifikace nalezených ostatků má být ukončena v řádu týdnů až měsíců.

„Exhumace Toufarových ostatků může vnést světlo do retušovaného pitevního protokolu a nechat ´promluvit tělo´, čím vším muselo projít, především v posledním měsíci života. Týraný a zavražděný páter Josef Toufar byl estébáky zahrabán jako zvíře na hřbitovním smetišti, potupně a hanebně, pod falešným jménem. A je naší mravní starostí, aby byl pochován jako člověk a kněz tam, odkud byl unesen, kam bytostně patřil a kde být pochován chtěl,“ uzavírá aktuální situaci spisovatel Miloš Doležal.

(zdroj: Magistrát hl. m. Prahy, ČBK)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články

Další aktuality

Zveme na konferenci představující dotační možnosti nového programového období EU

Česká biskupská konference pořádá konferenci "Příležitosti nového programového období Evropské unie 2021 – 2027 pro církevní organizace". Akce se koná 19. listopadu 2020 od 9.30 hodin do 16:30 hodin v Arcibiskupském paláci v Praze.
14.07.2020

Katolický týdeník: Hledání zdravého vztahu k práci

Naše doba je rozporuplná: na jedné straně podporuje trend „udělat si pohodičku“, ale na druhé naopak klade extrémní nároky na výkon. Jak mezi tím najít rovnováhu a klást si přiměřená očekávání? A k čemu nás volá Bůh?
14.07.2020

Karmelská pouť v Bystrém u Poličky

Římskokatolická farnost Bystré u Poličky zve všechny mariánské ctitele na tradiční Karmelskou pouť, která se uskuteční v termínu 16.-19. července.
13.07.2020

Papež k situaci istanbulského chrámu Hagia Sofia

V neděli před pravidelnou modlitbou Anděl Páně se Svatý otec vyjádřil i k situaci ohledně chrámu Hagia Sofia v Istanbulu:
13.07.2020

Kardinál Pell: Svědectví z času vězení

"Ve vězeních je mnoho dobroty. Někdy se však mohou jistě stát peklem na zemi. Měl jsem velké štěstí, byl jsem v bezpečí a zacházeli se mnou dobře. Velký dojem na mě udělala profesionalita dozorců, víra věznů a existence smyslu pro morálku, dokonce i v nejtemnějších místech." Kardinál George Pell o tom píše pro americký časopis “First Things”, v textu nazvaném “Můj čas ve vězení”. Je to první velmi osobní vyznání publikované poté, co strávil 400 dní za mřížemi, aby pak vyšel na svobodu osvobozen od obvinění z pedofilie jednomyslným rozhodnutím Nejvyššího australského soudu.
13.07.2020