Papež František se před Vánocemi setkal s římskou kurií

Papež František se dnes (22. prosince 2014) v Klementinském sále setkal s římskou kurií u příležitosti výměny vánočních přání.

Vatikán: 'Jelikož je kurie dynamickým tělem, nemůže žít bez potravy a léčby. (…) Každodenní modlitba, horlivé přistupování k svátostem – především eucharistie a smíření – denní kontakt s Božím Slovem a spiritualita, která se proměňuje v lásku k bližnímu: To je životní potrava pro nás všechny'. Uvedl to papež František během svého tradičního setkání se svými spolupracovníky, které dnes (22. prosince 2014) proběhlo v Klementinském sále ve Vatikánu.

Vánoce nejsou podle papeže chvílí, v níž by Bůh dal pouze nějaký dar či poselství. Jsou momentem, kdy Bůh dává sebe sama celého. „Je to tajemství Boha, který na sebe bere náš lidský stav a naše hříchy, aby nám zjevil svůj božský život, svou nezměrnou milost a odpuštění,“ uvedl papež.

Kurie je podle Františka malým modelem církve: Tělem, v němž má každý člen svou úlohu, a které se neustále snaží žít plněji, zdravěji a ve větším sjednocení s Kristem. A podobně jako u každého jiného těla, i zde je nutné živit se (Božím životem) a léčit z nemocí.

Papež v projevu vyjmenoval 15 nemocí, které oslabují službu Bohu, a které se mohou stát námětem k předvánočnímu zpytování svědomí. „Tyto nemoci a pokušení jsou nebezpečím pro každého křesťana a každou kurii, společenství, kongregaci, farnost, církevní hnutí, a mohou zastihnout jak jednotlivce, tak společenství,“ řekl.

Mezi tyto nemoci patří např. pocit vlastní nesmrtelnosti, nedotknutelnosti nebo nepostradatelnosti; dále nemoc „martismu“ (od sv. Marty), čili přílišného aktivismu, nebo nemoc duchovního zkamenění, která postihuje ty, kdo mají „srdce z kamene“. K nemocem se podle papeže řadí také přílišné plánování, které nenechává prostor Duchu svatému.

Jak uvedl František, existuje také „duchovní Alzheimerova choroba“, která se projevuje tím, že člověk zapomíná na působení Boha – své „prvotní lásky“ – ve svém životě a dostává se do zajetí vlastních představ. Římský biskup hovořil také o nemoci klevet, lhostejnosti vůči druhým (kdy člověk „myslí jen na sebe a ztratí upřímnost a hřejivost lidských vztahů“), či o nemoci „pohřební tváře“: „Neztrácejme radostného ducha, plného humoru, který je dokonce sebeironický. To dělá lidi vlídnějšími,“ řekl papež.

Podle Františka Duch svatý, který je v Credu nazýván „dárcem života“, očišťuje od všech nemocí. František také připomněl větu sv. Augustina, podle kterého každý úd, který je spojen s tělem, se může uzdravit. „Co je však oddělené od celku, se nemůže léčit ani uzdravit,“ řekl.

V závěru papež připomněl větu, kterou četl: „Kněží jsou jako letadla. Píše se o nich jen tehdy, když padnou, ale přitom je jich tolik, co létají. Mnozí je kritizují, ale málokdo se za ně modlí“. Tato věta podle Františka připomíná, jak je důležitá kněžská služba a kolik zlého může vyvolat pád jediného kněze.

Následně vzýval přímluvu Panny Marie: „Poprosme ji, aby nás naučila milovat církev tak, jak ji miloval Kristus, její Syn a Pán, a aby nám dala odvahu uznat svou hříšnost a potřebu jeho milosrdenství, a abychom neměli strach pustit svou ruku do jejích mateřských rukou.“

(ilustrační foto: CNA / Daniel Ibanez)