Indonéský Aceh – 10 let po tsunami

Samwil se narodil 24. prosince 2004. Ve vesnici Lamlumpu, kde žije celá jeho rodina, se děti většinou tradičně rodí doma. Kdyby jeho matka neměla při porodu komplikace, také by se tak narodil. Samwil se však narodil v nemocnici v Banda Acehu, v hlavním městě indonéské provincie Aceh. A právě to mu i jeho rodičům zachránilo život.

Silné zemětřesení začalo v Indickém oceánu brzy ráno 26. prosince 2004. Následovala jej masivní vlna tsunami, která smetla tisíce vesnic v Indii, Indonésii, na Srí Lance a v Thajsku. Provincie Aceh byla první a nejhůře zasaženou oblastí.

V Samwilově vesnici zemřeli tři ze čtyř obyvatel. Jeho dědečka našli v rybníce. Poznali ho jen díky tomu, že měl v kapse identifikační údaje. Ostatní neidentifikovaná těla utopená v bahně byla pohřbena v masovém hrobu.

Matakin byl zrovna doma v Lamlumpu, když desetimetrová vlna zasáhla. „Nevěděl jsem, kam utéct,' říká. Nepamatuje si nic o tom, že se ocitl v černé vodě. Když se probral, visel na kokosovém stromu. Těžce zraněný, přesto přežil. Dvanáct z jeho příbuzných zemřelo.

„Ztratil jsem všechno. Vlna mi dokonce roztrhala oblečení. Všechno, co mi na světě zůstalo, byl prsten na prstě a šortky,' řekl.

Zkáza byla nepředstavitelná – lidské utrpení ještě horší. „Byl jsi buď mrtvý, nebo utopený, nebo zničený,' říká jeden z charitních kolegů, který oblast navštívil brzy po úderu tsunami.

O domov jen v samotném Acehu přilo půl milionu lidí. Americká Charita, Catholic Relief Services (CRS), byla jednou z charitních organizací, která v oblastech zasažených tsunami pomáhala. Později ji následovaly další včetně Charity Česká republika, která svou kancelář v Acehu zavřela až v letošním roce.

Samwil a Matakin žijí v domech, které postavila CRS. „Jsem rád, že mám tenhle dům,' říká Matakin. Nyní je mu 30 let, je ženatý a má dítě. Vedle svého domu si postavil truhlářskou dílnu. „Vesnice se pomalu vrátila k životu,' říká.

V některých případech platila Charita místním lidem, aby pomáhali stavět domy. Tím, že jim dávala hotovost nebo potraviny za stavební práce, pomohla Charita zaměstnanosti v regionu a tím také restartovat místní ekonomiku. Lidé se navíc stávali soběstačnějšími. Pokud dostanete pomoc postavit si vlastní domov, jde více o znovu postavení se na vlastní nohy než o almužnu.

Ve snaze nastartovat místní ekonomiku podpořila Charita také stavbu obchodních center a místních trhů. „Před tsunami jsme ryby prodávali na ulici,' říká Jahrinal, který nyní vlastní krámek na tržišti, které v Banda Acehu vybudovala CRS. „Teď můžu své zboží chránit před sluncem a deštěm a zákazníci vědí, kde mě najdou. Daří se mi dobře a mohu svou rodinu dobře zajistit.'

Charita postavila v Acehu přes 9 000 stálých přístřešků a výstavbu okolo 350 objektů, jako jsou školy, kliniky, silnice a tržiště. Jedním z nich byla i mateřská škola YKA, která se nachází v centru města Banda Aceh a byla vybudována od základů, neboť původní stavbu vlna tsunami značně narušila a ta musela být následně zbourána. Ze 600 dětí se vrátilo jen 30 a 60 učitelů zbylo 17. Ze staré školy nezbylo vůbec nic. „Všechno, co jste tady mohli vidět, bylo moře,' říká jeden z učitelů. Zaměstnanci pracovali společně, aby vše odklidili. Pak byla celá škola kompletně přestavěna a znovu otevřena v roce 2008. „Nová škola je mnohem přívětivější,' říká ředitelka Halimah.

Má dnes svůj étos, který podporuje rozmanitost a zachování životního prostředí. Školné placené dětmi z lepších poměrů pomáhají zaplatit poplatky za nejchudší děti. V současné době se škola rozšiřuje o nové učebny pro děti nižších ročníků základní školy.

Nedaleké lékařské centrum RSIA-Aceh pro matku a dítě měla před tsunami jen 30 lůžek. Dnes jich má 110 a ve výstavbě je nové křídlo pro léčbu rakoviny. „Ve srovnání s jinými nemocnicemi v regionu je to tady jako v hotelu,' říká Hasrul Syah, zástupce ředitele nemocnice. „Lidé říkají, že je to jako jet do Malajsie, jak se tady cítí dobře. Stala se vyhlášenou nemocnicí pro (nastávající) maminky.'

V roce 2004 zde nebylo žádné zdravotní středisko, které by se věnovalo péči o matku a děti.  Nyní je zde péče o zdraví dítěte v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí. „Bez tsunami by centrum nebylo nikdy postaveno a nedošlo by k rozvoji péče o matku a dítě. Je viditelné, že se podařilo naplnit cíl ‚vybudovat lépe‘,“ říká Hasrul Syah.

Díky podpoře charitních příznivců se podařilo zajistit zdravotní péči a poradenství více než 700 000 lidem. Dole na pobřeží ve venkovských oblastech kolem města Meulaboh byly vybudovány nové kliniky pro porodní asistentky, stejně jako centra pro vzdělávání a osvětu pro nastavávající maminky.

„Je to velký rozdíl,' říká Ernawati, porodní asistentka. „Je to nyní mnohem lepší. Máme k dispozici více prostoru. Je zde čisto a máme řádné vybavení. Matky kliniku využívají. Pokud vznikne problém, můžeme je rychle převézt do zdravotnického centra a zajistit akutní léčbu.' Místní zdravotní úředníci říkají, že před tsunami zemřely v této oblasti při porodu dvě až tři matky. V roce 2014 žádná.

Tsunami byla také impulsem k podepsání mírové dohody v roce 2005 mezi indonéskou vládou a Gerakan Aceh Merdeka (GAM), separatistickým Hnutím za svobodný Aceh. Dohoda ukončila desetiletý konflikt, který si odhadem vyžádal 15 000 životů.

Jedním z rebelů byl i Buyung Arta. S manželkou a dcerami se dlouho skrýval v džungli, když vlna tsunami udeřila. Okamžitě spěchal na pomoc do své vesnice u Meulabohu. „Nikdo nepřežil,' vzpomíná. Ztratil tehdy 23 členů své rodiny.

„My (lidé z Acehu) jsme museli pracovat společně, jako jedna rodina, abychom vše znovu postavili. Mezinárodní pomoc přinesla také usmíření. Dalo nám to naději. Tsunami přinesla mír,' říká Buyung Arta.

Jeho dceři Nurlindě je 21 let. Před deseti lety bydlela s otcem v džungli, nechodila do školy. Od roku 2007 žije se zbytkem rodiny v domě postaveném s podporou Charit. Studuje na místní univerzitě obor komunitní zdravotnictví. Zbývají jí ještě dva roky.

Ne každý program pomoci byl úspěšný, ale většina z nich ano. Ne každý dům stále stojí, ale většina ano. Někteří se na pomoci zvenku stali závislými, většina nikoliv. Světová banka popsala zdejší situaci jako „nejzdařilejší úsilí o obnovu'. I z jejích fondů byl například hrazen projekt Charity ČR, díky kterému vznikla zemědělská družstva na pěstování pačuli a výroby kvalitního oleje z této hluchavkovité rostliny, který tvoří základ mnoha kosmetických výrobků.

Zpátky v Lamlumpu. Desetiletý Samwil ani ostatní děti v jeho třídě si na tsunami nepamatují. Ale vzpomínky těch, kteří tehdy přežili, nikdy nevyblednou. 26. prosince 2014 se sejdou, aby uctili památku svých milovaných, které ztratili, a aby vzdali hold těm, kteří přežili.

Lidé v Acehu společně se solidaritou přicházející z celého světa dosáhli něčeho pozoruhodného – z bahna a suti postavili klidnější a rovnocennější místo plné příležitostí.

Článek Patricka Nicholsona z Caritas Internationalis převzat (a doplněn) z www.caritas.org.

Další fotografie též Patricka Nicholsona z míst, kde před 10 lety zasáhla tsunami lze najít na albu Další fotografie též Patricka Nicholsona z míst, kde před 10 lety zasáhla tsunami lze najít na albu Caritas Internationalis na flickr.com.

(Zdroj: Charita ČR; foto: Patrick Nicholson, Caritas Internationalis)