Papež František: Rodiny dnes trpí nepřítomností otců

Otcové mají mít odvahu i lásku ´ztrácet čas´ s dětmi, uvedl papež František během generální audience, v níž se věnoval tématu otcovství. Pokračoval tak v cyklu promluv o rodině, které předkládá v rámci příprav na podzimní biskupskou synodu.

Vatikán: Problémem našich dnů již není příliš silná přítomnost otců v rodinách, ale spíše jejich absence, jejich nezvěstnost. Uvedl to papež František během středeční (28. ledna 2015) generální audience, v níž navázal na promluvu z počátku ledna věnovanou matkám. V rámci přípravy na nacházející biskupskou synodu se římský biskup pravidelně věnuje rodinným otázkám.  

Zejména v západní kultuře se podle Františka vytrácí postava otce. Jestliže byl otec v minulosti někdy vnímán jako autoritativní figura, pán domu či „reprezentant zákona“, nyní se společnost dostává do opačného extrému: „Otcové se často tak zaměřují na sebe, svou práci a osobní uspokojení, že dokonce zapomínají na své rodiny a nechávají své maličké a děti samotné.“   

Papež v této souvislosti popsal svou zkušenost z Buenos Aires, kde si jako biskup všiml, že dnešní děti někdy vypadají jako sirotci. Dotázal se tedy otců, „zda si hrají se svými dětmi, zda mají odvahu a lásku ztrácet čas s dětmi“. Odpověď byla většinou záporná.

 „Chtěl bych říci všem křesťanským společenstvím, že musíme být pozornější: Nepřítomnost otcovských figur v životě dětí a mládeže způsobuje mezery a rány, které mohou být velmi vážné. Deviantní chování u dětí a adolescentů může být způsobeno nedostatkem vzorů a spolehlivého vedení v každodenním životě, nedostatkem blízkosti a lásky ze strany otců.“

Podle Františka se mnohé děti mohou cítit sirotky, a to buď při fyzické absenci otců, nebo v situacích, kdy tatínci jsou sice doma přítomni, ale nechovají se jako otcové: S dětmi nemluví, neposkytují jim příklad, nepředávají zásady a hodnoty, „pravidla, která mladí k životu potřebují stejně jako chléb.“

„Zdá se, že tatínkové si nejsou jistí, jakou roli by měli v rodině zaujmout a jak mají vychovávat své děti. V této nejistotě se pak svých odpovědností zříkají, vzdávají se jich, opomíjejí je a někdy se možná vůči svým dětem utíkají do vztahu jakési pochybné ´rovnocennosti´. Je pravda, že máš být druhem svého dítěte, ale přitom nezapomínej, že jsi otcem! Pokud se chováš k dítěti jenom jako druh na stejné úrovni, neprospívá to dítěti,“ řekl František.

Zřeknutí se odpovědnosti vůči mladší generaci je podle Františka problémem i občanské společnosti a jejich institucí. Mladým se ani na celospolečenské úrovni nenabízí perspektiva: „Mladí lidé tak osiřejí, postrádají bezpečné cesty, jimiž se mohou ubírat, učitele, kterým mohou důvěřovat, ideály, jež rozehřívají jejich srdce, hodnoty a naděje, které je denně podpírají. Jsou možná zahrnuti idoly, ale krade se jim srdce; jsou podněcováni ke snům o zábavách a rozkoších, ale není jim dána práce; jsou šáleni bůžkem peněz a je jim upíráno pravé bohatství.“

V závěru římský biskup připomněl Ježíšovu větu „Nenechám vás sirotky“ a oznámil, že o týden později se bude věnovat kráse otcovství.