Vatikánská apoštolská knihovna v pondělí zveřejnila v digitální podobě tzv. Vatikánský kodex.
Vatikán: Kolem roku 330 nařídil v dopise císař Konstantin Eusebiovi z Cesareje, aby „nechal přepsat zkušenými odborníky padesát svazků Svatých Písem, na jemně zpracovaném papyru.“ Tento list, obsažený v Životě Konstantinově, se stal předmětem nejrůznějších diskuzí.
Existuje hypotéza, podle níž by ve zmíněném císařově plánu mohly mít původ dvě nejstarší dochované řecké Bible: tzv. Sinajský a Vatikánský kodex. Pravděpodobněji byly však oba rukopisy vytvořeny ve 4. století v Egyptě.
Zatímco Sinajský kodex je umístěný v několika knihovnách a jeho největší část v British Library v Londýně, druhý jmenovaný se nachází minimálně od roku 1475 ve Vatikánu (odtud jeho název).
Čtvercový kodex o délce cca 27 cm, označovaný také písmenem „B“, obsahuje většinu Starého i Nového zákona. Je považován za jeden z nejautoritativnějších pramenů biblické textové kritiky. Nález staršího papyru P75 v roce 1952 autoritu Vatikánského kodexu ještě potvrdil (oba texty se z velké části shodují).
Od pondělí 16. února 2015 je text včetně později datovaných dodatků dostupný v digitální podobě pro širokou veřejnost. Na stránkách Vatikánské apoštolské knihovny je možné jej prohlédnout i zvětšit jednotlivé strany. Uživatelům je též usnadněno listování v jednotlivých biblických knihách.
Dosud je na stránkách knihovny zveřejněno 1596 zdigitalizovaných dokumentů.