Arménská genocida: Zakrýváním zla se rána neuzdraví

Zastírat nebo popírat zlo je totéž jako nechat krvácet ránu bez ošetření, řekl papež František při mši svaté u příležitosti 100. výročí arménské genocidy. Během liturgie také prohlásil sv. Řehoře z Nareku za učitele církve.

Vatikán: „Pouze Bůh může vyplnit prázdnotu, kterou otevírá zlo v našich srdcích a v našich dějinách.“ Uvedl to papež František u příležitosti stého výročí arménské genocidy. V neděli Božího milosrdenství (12. dubna 2015) slavil římský biskup mši svatou koncelebrovanou katolickým patriarchou Nersesem Bedrosem XIX., během níž také prohlásil sv. Řehoře z Nareku za učitele církve. Na liturgii byli přítomni také další představitelé arménských církví Karekin II. a Aram I. a prezident země Serž Sarkisjan. Jim římský biskup předal poselství k výročí masakru.

„Připomínat si to, co se stalo, je nutné nejen pro arménský lid a pro celou církev, ale i pro celou lidskou rodinu, aby nás varování, které s sebou nese tato tragédie, osvobodilo od upadnutí do podobných omylů, které uráží Boha a lidskou důstojnost,“ napsal František v poselství adresovaném národu, jenž prožil „otřesný masakr“ a „opravdové mučednictví “. Papež současně připomněl novodobé situace, v nichž jsou lidé „krutě zabiti“ pro svou víru nebo etnickou příslušnost.

V úvodu mše svaté také uvedl, že lidstvo prožívá třetí světovou válku, rozptýlenou v mnoha místech světa. „I dnes prožíváme jistou genocidu způsobenou obecnou a společnou lhostejností, spoluvinným mlčením Kaina, který volá: Co je mi do toho? Jsem snad já strážcem svého bratra?“ řekl římský biskup.

Připomněl dále „tři velké neslýchané tragédie“ 20. století: nacismus, stalinismus a tu, která je „obecně nazývána první genocidou 20. století“, tedy masakr arménských obyvatel.

„V době nedávné to pak bylo masové vyvražďování v Kambodži, Rwandě, Burundi a Bosně. Zdá se, že lidstvo nedokáže zastavit prolévání nevinné krve,“ uvedl František.

Právě genocidu, při níž bylo v letech 1915-1918 vyvražděno 1,5 milionů Arménů, je podle papeže potřeba si připomínat, aby mohlo dojít ke smíření: „Je nutností, ba povinností připomínat si je, protože neuchovává-li se tato památka, znamená to, že zlo udržuje tuto ránu stále otevřenou; zastírat nebo popírat zlo je totéž jako nechat krvácet ránu bez ošetření!“

Sté výročí genocidy má být podle římského biskupa „důvodem k pokorné a upřímné reflexi a k otevřenosti srdce k odpuštění“. Papež také vyjádřil naději ve smíření Arménů a Turků.

Označení arménského konfliktu za genocidu vyvolalo ostrou reakci Turecka. To totiž považuje masakr za občanskou válku. Turecké ministerstvo zahraničí stáhlo v neděli svého velvyslance z Vatikánu ke konzultacím. O den později vydala ambasáda prohlášení, podle něhož se papež dopustil „pomluvy a urážky na cti“.

Sv. Řehoř z Nareku (940/951-1003) byl mnichem, knězem a jedním z největších autorů arménské literatury. Mezi jeho díla paří např. Komentář k Šalamounově Velepísni, Enkomia neboli chvalozpěvy, Litanie, více než 20 ód a dílo Slovo rady ke správné víře a čistému životu v ctnosti. Nejvýznamnějším dílem je pak Kniha nářku (někdy také nazývaná jako Modlitební kniha), kterou autor dokončil rok před svou smrtí.  Spis považovaný za perlu křesťanské literatury a u Arménů známý jako „Narek“ se skládá z 95 modliteb. Hlavním tématem je odloučení člověka od Boha a jeho touha po opětovném spojení. V češtině vyšla studie nazvaná Svatý Řehoř z Nareku, teologie, motivy a hudba v díle autorů Haiga Utidjiana a Evžena Kindlera.

Titul „učitel církve“ se uděluje některým světcům, jejichž učení a život mají pro život církve mimořádný význam.

(zdroj: Radio Vaticana, ČTK, Ročenka Parrésia; foto: CNA / L´Osservatore Romano)