Jen mír je skutečně svatý, protože sám Bůh je pokoj

Příspěvek Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre, k rozpravě o Toleranci a smíření k potlačení násilí, který pronesla na Valném shromáždění OSN dne 22. dubna 2015.

New York: „Dnes žijeme v situaci vážného politického, instituciálního, ekonomického a společenského rozvratu, který vyžaduje stejně radikální odpovědi, schopné změnit převládající paradigma.“ Těmito slovy zahájila svůj projev Maria Voce na Valném shromáždění OSN během druhého dne rozpravy na vysoké úrovni, která se ve dnech 21. a 22. dubna 2015 konala ve Skleněném paláci v New Yorku na téma „Podpora tolerance a smíření; ve prospěch pokojných a přívětivých společností a proti násilnému extremismu“ z podnětu Sama Kutese, předsedy 69. Valného shromáždění, Ban Ki-moona, generálního tajemníka OSN, a Nassira Abdulazize Al-Nassera, nejvyššího představitele Aliance civilizací.

Během prvního dne rozpravy vystoupili zástupci členských států OSN, kteří nejrůznějším způsobem zdůrazňovali přínos náboženství pro lidstvo. Druhý den se ujalo slova mj. 15 náboženských představitelů různé tradice a různých části světa. Mezi nimi promluvila i Maria Voce.

„V Hnutí fokoláre, které mám tu čest zde zastupovat, je setkání mezi kulturami a náboženstvími (…) trvalou a plodnou zkušeností, která se neomezuje na toleranci nebo jednoduché uznání odlišnosti, a která překračuje – byť zásadní – usmíření, a vytváří takříkajíc novou, širší, společnou a sdílenou identitu. Je to aktivní dialog, do něhož se zapojují lidé nejrůznějšího přesvědčení, i nenáboženského, a jenž vede k pohledu zaměřenému na konkrétní potřeby, ke společné reakci na nejobtížnější výzvy.“

Není čas na polovičatost, tvrdí Maria Voce. „Jestliže existuje extremismus násilí“, je třeba na něj reagovat „stejně radikálně, ale systémově odlišným způsobem, tj. ‚extremismem dialogu‘, který vyžaduje maximální zapojení, je riskantní, náročný, obsahuje výzvy, směřuje k odstranění kořenů neporozumění, strachu a rozhořčení.“

Prezidentka Hnutí fokoláre položila si otázku, zda by se dnes nemohlo směřovat „nejen k alianci civilizací“, ale k  „civilizaci aliance“, kde by „se národy považovaly za součást velké plurální a fascinující skutečnosti na cestě lidstva k jednotě“, a kde je „dialog cestou, na niž je možné považovat se za svobodné, rovnocenné, za bratry“.

Všem, kdo seděli v půlkruhovém sále Skleněného paláce, položila otázku: „Co jiného dnes znamená být organizací ‚Spojených národů‘, než instituci, která se snaží o jednotu národů v úctě k jejich bohaté identitě?“

Maria Voce učinila rozlišení mezi bezpečností a mírem a uvedla, že „vnitřní i mezinárodní konflikty, hluboká rozdělení, která zaznamenáváme na světové úrovni, spolu s velkou místní i celosvětovou nespravedlností vyžadují opravdové obrácení ve faktech i výběru globální governance, která by uskutečnila motto, vymyšlené Chiarou Lubichovou a vyhlášené zde v roce 1997: ‚milovat vlast druhého jako svou vlastní‘.“

Maria Voce končila výzvou: „Nesmíme vyklidit pole těm, kdo se snaží prezentovat mnohé aktuální konflikty jako ‚náboženské války‘. Válka je ze své definice nábožensky neutrální.“ Spíš by se mělo hovořit „konkrétněji, reálněji a prozaičtěji o náboženství války“, jak to ukazují stálé tragedie a stovky mrtvých na útěku před válkou, kteří ztroskotali ve Středozemním moři.

Prezidentka Hnutí fokoláre přitom citovala z jednoho spisu Chiary Lubichové po atentátech 11. září 2001 a následujících vojenských intervencích v Afgánistánu a Iráku: „Válka nikdy není svatá a nikdy taková nebyla. Bůh ji nechce. Jen mír je skutečně svatý, protože sám Bůh je pokoj.“

Výsledky rozpravy budou zařazeny do obsahu agendy rozvoje po roce 2015, kterou vypracují členské státy Spojených národů a další mezinárodní činitelé. Klíčovou úlohu v ní budou hrát témata tolerance a smíření.

(zdroj: Hnutí fokoláre; foto: www.focolare.org)