MKR Communio otevírá cyklus o modlitbě Otčenáš

První letošní číslo 19. ročníku Mezinárodní katolické revue Communio je věnováno první části cyklu o modlitbě Otčenáš.
Publikováno: 30. 4. 2015 19:54

Úvodní slova Modlitby Páně: „Otče náš, jenž jsi na nebesích“, udávají tón prvnímu číslu 19. ročníku Mezinárodní katolické revue Communio (sv. 74). Časopis tak zahajuje na mezinárodní úrovni sérii čísel, která budou věnována jednotlivým prosbám modlitby, kterou Kristus naučil své učedníky. Uvažovat o slovech této modlitby Krista a církve je způsob, jež chce čtenářům v prvé řadě napomoci k tomu, aby se stále důvěrněji této modlitbě učili. Vždyť díky ní můžeme s vtěleným a oslaveným Pánem vstupovat do společenství jednoho Ducha, a mít tak podíl na jeho vztahu k nebeskému Otci, jak připomíná v úvodním editorialu kurátor čísla Vojtěch Novotný.

Příspěvky, které se zaměřují na slova chvály, jež jsou vstupní branou do modlitby Otče náš, pocházejí od autorů francouzské, italské, německé, ale i české provenience. Angelo Scarano, původem italský kněz pražské arcidiecéze, který je odborným asistentem Katedry biblických věd pražské KTF UK, zasazuje úvodní invokaci do celku Modlitby Páně a do biblického kontextu. Dospívá přitom k podtržení trinitárního charakter této modlitby, vždyť nazývat Boha Otcem lze pouze skrze Syna v Duchu Svatém.

Profesor Nového zákona na katolické teologické fakultě v Bochumi Thomas Söding soustředí pozornost na otázku, do jaké míry jsou slova Otčenáše slovy samotného Krista a jak tato modlitba souvisí s židovskou modlitební praxí. Oslovení „Otče“ je podle něj darem, který Kristus svěřuje učedníkům a který je integruje do Ježíšovy lásky k Otci.

Širších souvislostí Modlitby Páně si všímá Jean-Pierre Batut, někdejší pařížský profesor teologie a nynější biskup diecéze Blois. Autor se ve svém příspěvku zamýšlí nad povahou křesťanské modlitby jako takové, která je v pravé řadě cestou, kterou otevírá člověku samotný Bůh, aby jej pozval do intimního společenství jednoho života.

Druhým textem z frankofonní oblasti je studie Jeana-Roberta Armogatha, kněze, historika a teologa vyučujícího na Sorboně. Podle něj Ježíšovo oslovení Boha: „Otče náš“, nachází své kořeny ve starozákonní teologii a odráží Boží úctu přítomnou v židovském prostředí, a to tím způsobem, že v ní pokračuje a zároveň ji přesahuje.

Rozsáhlou studii, která se odvolává na Ježíšův výrok o „Otci, který je ve skrytosti“, předkládá český karmelitánský kněz a teolog, člen redakční rady MKR Communio, Pavel Vojtěch Kohut. Úvodní oslovení Otčenáše vyjadřuje zcela ductus biblického Zjevení, v němž Bůh Izraele přichází jako ten, který je blízký, ale který se současně nezříká ničeho ze svého majestátu. Jako velcí mystici křesťanské tradice jsme také my pozváni k tomu, abychom obsah tohoto oslovení přijali coby základní postoj naší modlitby.

Tajemství Boha Otce z perspektivy prolínání viditelného a neviditelného se věnuje článek milánského teologa Pierguseppe Bernardiho. Jeho specifickým vkladem je propojenost teologie s důkladnou znalostí dějin křesťanského umění, počínaje křesťanským starověkem, přes středověk až po současnost.

Závěrečným akordem čísla je příspěvek českého filologa a učitele KTF UK Josefa Bartoně, který zkoumá historii českých překladů Modlitby Páně vznikajících od 13. století až po ty soudobé. Všímá si přitom fenoménu „sakrálního jazyka“.

Nový svazek MKR Communio je možné zakoupit v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.

(zdroj: Robert Svatoň)

Autor článku:
František Jemelka

Související články