Kasper: V mnoha bodech by dnes docházel sluchu u pap. Františka

Kdo? Mistr Jan. Vážení čtenáři našeho webu, přinášíme český překlad homilie kardinála Waltera Kaspera, kterou pronesl 15. června 2015 při bohoslužbě smíření a odpuštění. V Papežské koleji Nepomucenum v Římě.

Řím: Emeritní předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů se u příležitosti tzv. Husovského jubilea zamýšlí především nad potřebou smíření a jeho významem. Již v samotném úvodu kázání pak Mistra Jana označil mj. 'za a jednoho z nejznámějších církevních reformátorů pozdního středověku' a poděkoval Bohu za možnost společně se sejít k vyslovení hluboké lítosti nad událostmi Husova konce života v Kostnici i následným rozdělením české církve a společnosti. 

'To, co se před šesti sty lety stalo počátkem konfliktů, by se nyní šest set let poté mělo stát podnětem pro změnu směru a pro cestu vedoucí k usmíření,' zdůraznil. Připomněl však, že 'smíření nemůžeme vykonat svými vlastními slabými silami. Smíření je darem a Boží milostí'.

A jaké kroky je třeba učinit na odborné rovině? 'Máme zapotřebí výzkumů ryze vědeckých a historických. Křesťanská víra se nemá co obávat historického zkoumání, i když někdy odhalí nepříjemné pravdy. Poznat úchylky minulosti slouží k probuzení našeho svědomí před kompromisy současnosti a k otevření cesty ke konverzi. Ta je důležité pro každého křesťana – pro příslušníky i reprezentanty všech církví. Neexistuje smíření bez konverze a neexistuje konverze bez vzájemného odpuštění. Tuto trojici –  smíření, konverzi i odpuštění – si dnes vyprošujeme pro naše církve,' říká Kasper.

Velkou úlohu v procesu rehabilitace Husa spatřuje emeritní předseda Papežské rady pro jednotu ve Druhém vatikánském koncilu. 'Kde se nacházíme? Patnácté století bylo komplikovanou dobou přechodu: na jedné straně tu byl soumrak, církevní schismata, teologický zmatek a úpadek církevních mravů; na druhé straně, díky Bohu, nechyběly ani nové začátky, výzvy k naléhavým reformám a k evangelnímu probuzení. Zde nemůžeme vstupovat do detailů pozdně středověké teologie. Nemůžeme diskutovat o teologických tezích Mistra Jana Husa, především o církvi a o svátosti oltářní, jež je třeba hodnotit podle chápání dané doby, která ještě neznala vyváženou nauku Druhého vatikánského koncilu.

Ekumenické hnutí a především Druhý vatikánský koncil vyzvaly církev i všechny církve ke konverzi, k reformě a ke stále potřebné obnově, kterou vyvolával Jan Hus. Mnoho z jeho požadavků se dnes uskutečnilo. Jan Pavel II. vyhlásil v roce 2000 památné „Mea culpa“ za historické hříchy katolické církve. Odsoudil násilí a nevěrnost některých jejích členů, kteří příliš hájili to, co se hájit nemělo, a nehájili to, co se hájit mělo,' uvedl k tomu v Římě.

Kasper též ve své promluvě koncentrovaně představil podstatu Husova odkazu, když konstatoval, že 'Jan Hus byl hlubokým znalcem Svatých Písem, velký kazatel a reformátor církve. Bojoval za víru žitou podle evangelia a za autentickou církev „chudou pro chudé“, stavěl se proti korupci a proti klerikalismu, jenž je jednou z vážných nemocí církve. V těchto bodech Jan Hus patřil k tradici jiných reformátorů před ním. V mnoha bodech by dnes docházel sluchu u papeže Františka.'

15. června v podvečer se při liturgii zamýšlel i nad povahou současné diskuse o Husovi, když konstatoval: Nemáme důvod povstávat proti smutným událostem oné doby a chlubit se, že jsme lepší. I dnes máme důvod naslouchat slovu a brát si ho k srdci: Kristovým jménem vás vyzýváme: Smiřte se s Bohem! Papež Jan Pavel II. ho konkretizoval: Odpouštějme a prosme za odpuštění. Prosme za odpuštění kvůli rozdělením, k nimž došlo mezi křesťany, za použité násilí, k němuž se někteří z nich utíkali ve službách pravdy, i za postoje nedůvěry a nepřátelství zaujímané někdy vůči následovníkům jiných náboženství.“

Celý text naleznete v příloze.