Proste Krista o svobodné srdce, vyzval papež mladé lidi

Posledním velkým bodem programu cesty papeže Františka po Latinské Americe bylo nedělní (12. července 2015) setkání s mladými lidmi na Costanera di Asunciòn. Papež odložil svůj připravený projev a namísto toho reagoval na některé životní příběhy, které mu mladí představili.

Costanera di Asunciòn: I v závěru své týdenní cesty po Jižní Americe, při níž překonal čtyři tisíce výškových metrů a navštívil tři země, našel papež František sílu k improvizaci. Během setkání s mladými lidmi na břehu řeky Rio Paraguay odložil svůj připravený projev a rozhodl se zareagovat na některé příběhy, které mu krátce předtím mladí představili. Často přitom žádal 200 tisíc přítomných, aby po něm opakovali tři hlavní slova večera: svoboda, solidarita a síla.

Prosme o svobodné srdce

Svoboda je podle Františka Božím darem, avšak je nutné ji umět přijmout, mít srdce svobodné od mnoha pout, které je svazují. Svobodné srdce znamená možnost říci to, co člověk myslí a cítí, a také podle toho jednat. „Opakujte se mnou. Pane Ježíši, dej mi svobodné srdce, aby nebylo otrokem tolika klamů světa, aby nebylo otrokem světa, komfortu, ´sladkého života´, neřestí, aby nebylo otrokem falešné svobody, která si myslí, že může dělat, co se jí v každé chvíli líbí. Musíme prosit o svobodné srdce,“ vyzval František.

Nemýt si ruce jako Pilát

Následně navázal na příběh Liz, pětadvacetileté dívky, která žije s babičkou připoutanou k lůžku a matkou nemocnou Alzheimerovou chorobou. Za pomoci tety a přátel se nyní o obě ženy stará. „Moje matka je pro mě jako zázrak. Hraji si s ní, jakoby byla dítě, měním jí pleny, jsou to věci, které dnes nabízím Bohu a alespoň částečně tak vracím mé matce to, co udělala ona pro mě,“ řekla Liz ve svém svědectví.

„Liz nás učí, že nemáme být jako Pilát a umýt si ruce,“ reagoval na projev dívky papež. „Liz mohla dát svou matku do nějakého zařízení a babičku do jiného a žít svůj mladý život.“ Namísto toho se dala do služeb svých příbuzných: „V jejím životě, stráveném ve službě, se můžeme rukama dotknout čtvrtého přikázání, které žádá ctít otce a matku,“ ocenil Lizino nasazení František, podle něhož i podaná ruka příbuzných umožnila postoj „vysokého stupně nezištnosti a lásky bez míry“.

Čerpat sílu u Ježíše

Jedním z mladých, kteří papeži vyprávěli svůj příběh, byl také Manuel, jenž prožil těžké dětství, poznamenané násilím a zneužíváním. Dostal se až na hranici závislosti na drogách. Jeho život se změnil poté, co se setkal s křesťanskými přáteli a následně začal pracovat. Podle papeže Františka to bylo právě setkání s Ježíšem, které mu dalo sílu ke změně.

„Liz i Manuel načerpali naději a sílu od Ježíše, od Boha. Potřebujeme silné mladé lidi, plné naděje,“ nikoliv „chabé mladé, kteří neříkají ani ´ano´ ani ´ne´, kteří žijí unavení a znudění. Mají naději a jsou silní ti, kdo znají Ježíše a mají svobodně srdce,“ řekl papež. „Je třeba oběti, je třeba jít proti proudu, jak to říkají Blahoslavenství, které představují Boží plán s námi,“ dodal.

Církev je dům pohostinnosti

Setkání s mladými lidmi v Paraguayi bylo posledním velkým bodem programu cesty papeže Františka po Latinské Americe. Krátce předtím slavil mši svatou v parku Ñu Guazú v Asunciòn pro více než milion lidí, kde hovořil o pohostinnosti. Křesťan je podle něj mimo jiné ten, kdo se naučil být pohostinným.

„Církev je matkou s otevřeným srdcem, které umí druhé přijmout, především ty, kdo potřebují nejvíce péče, kdo jsou v největších těžkostech. Církev je dům pohostinnosti,“ uvedl František.

(zdroj: new.va; Vatican Insider; foto: Flickr / Aleteia Image Department)