Papež František: Ježíš je chlebem života

Papež František svou tradiční nedělní promluvu předcházející modlitbu Anděl Páně na Svatopetrském náměstí věnoval tentokrát úryvku z Janova evangelia, jenž navazuje na příběh o rozmnožení chlebů. Papež František vyzval věřící, aby se podívali za hranice svých materiálních potřeb a obrátili se na Ježíše, který je chlebem života. Na závěr dodal několik slov k františkánskému svátku Porciunkule, připadající právě na neděli 2. srpna 2015.

Vatikán: Před modlitbou Anděl Páně se papež František tuto neděli (2. srpna 2015) rozhovořil o úryvku ze šesté kapitoly evangelia sv. Jana, ve kterém se lidé - nadšeni ze zázraku rozmnožení chlebů - rozhodnou vydat za Ježíšem. Ten ale jejich pravý důvod následování rozpoznává: „Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů (Jan 6,26).“

Papež František označuje motivy chování těchto lidí, kteří byli svědky zázraku rozmnožení chlebů, za motivy materiální: „Ve skutečnosti jdou tito lidé za Ježíšem kvůli hmotnému chlebu, který předchozího dne utišil jejich hlad, když Pán rozmnožil chleby; nepochopili, že tento chléb, který byl rozlámán pro tolik lidí, pro mnoho z nich, byl výrazem lásky samotného Ježíše. Větší hodnotu přiřkli chlebu než tomu, kdo jim ho daroval.“ Na to si dle papeže Františka musíme dát pozor, tedy nehledět pouze na samotný dar a naše zisky z něho, ale kdo za tímto darem stojí. „Bůh sám je darem i dárcem,“ dodává František. V darech od Boha tak nalézáme i Jeho samého.

Papež vybízí k tomu, abychom se otevřeli nepovrchnímu způsobu vidění, tedy nevšímat si a nestarat se jen o starosti typu co budeme jíst, co si oblečeme, v čem máme být úspěšní... „Ježíš hovoří o jiném pokrmu, o pokrmu, který nepodléhá porušení, a ten je dobré hledat a přijímat. Vybízí nás: ‚Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka (v. 27).‘ Tedy říká: hledejte spásu a setkání s Bohem.“

Dále pokračuje: „Těmito slovy nám Ježíš chce ukázat, že kromě fyzického hladu v sobě člověk zakouší také jiný hlad – a všichni tento druh hladu známe – totiž hlad mnohem důležitější, který nemůže být nasycen obvyklým pokrmem. Jedná se o hlad po životě, o hlad po věčnosti, který dokáže utišit pouze On, protože je `chlebem života (v. 35).“

Neznamená to však, že by nás Ježíš zbavoval našich každodenních starostí o naše materiální potřeby nutné k životu, ale připomíná nám, že: „pravý význam našeho pozemského života spočívá v cíli, ve věčnosti, v setkání s Tím, který je darem i dárcem, a připomíná nám také, že lidské dějiny s jejich utrpením i radostmi musí být nahlíženy z hlediska věčnosti, tedy s pohledem upřeným k obzoru konečného setkání s Ním. A toto setkání osvěcuje všechny dny našeho života.“ Takovýto způsobu vidění pak rozlévá naději do všech našich trápení a starostí, říká František.

„Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit (v. 35).“ Možnost setkávat se s Ježíšem v eucharistii, přijímat jej jako „chléb života“ je „největší dar, který sytí duši i tělo“, „dává význam a naději naší životní cestě, která je často tak klikatá.“ Tento dar eucharistie ovšem přináší i úkol rozdávat sílu z ní přijatou všem našim bratřím a sestrám a zpřítomňovat Krista a jeho lásku mezi lidmi, ukončuje František promluvu.

Po modlitbě Anděl Páně pak římský biskup dodává ještě několik slov k příležitosti františkánského svátku Porciunkule, který připadl právě na neděli 2. srpna 2015. Svátek vychází z příběhu o sv. Františkovi, kterému si při modlitbách v kapli Porciunkule zjevil Kristus. František ho prosil o udělení milosti úplného odpouštění trestů všem hříšníkům, kteří projeví lítost. Každý rok je tak slavení tohoto svátku spojeno se získáváním odpustků.

„Je to silná výzva přiblížit se k Pánu ve svátosti smíření a také v přijetí eucharistie. Jsou mezi námi lidé, kteří mají strach, když se blíží jejich návštěva zpovědnice. Zapomněli, že při zpovědi nenalézáme přísného soudce, ale spíše nesmírně milosrdného Otce,“ říká k tomu František. „Je pravda, že když jdeme do zpovědnice, cítíme trochu rozpaky, to se děje všem z nás, ale musíme si připomenout, že tento stud je také milost, která nás připravuje na objetí Otce, který vždy odpouští a vždy odpouští všechno.“

(zdroj: Vatican Radio, Zenit; foto: CNA/L'Osservatore Romano)