Před 125 lety zemřel bl. John Henry Newman

Newman nás učí, že nemůžeme oddělovat to, v co věříme, od způsobu našeho života, řekl papež Benedikt XVI. u příležitosti blahořečení anglického teologa a filosofa 18. září 2010. V den 125. výročí od Newmanovy smrti přinášíme některé inspirativní úryvky z promluv Benedikta XVI.

Birmingham / Londýn: Papež Benedikt XVI. blahořečil teologa a filosofa kardinála Johna Henryho Newmana při své návštěvě Spojeného království 19. září 2010. U příležitosti 125. výročí světcovy smrti publikujeme některé úryvky z promluv, které dnes již emeritní papež při té příležitosti pronesl.

Hledání pravdy

„Na konci života popsal Newman svoje celoživotní úsilí jako boj proti rostoucí tendenci považovat náboženství za čistě soukromou a subjektivní záležitost, za otázku osobního názoru. To je první ponaučení, které si z jeho života můžeme vzít. V současné době, kdy intelektuální a mravní relativismus usiluje o oslabení základů naší společnosti, nám Newman připomíná, že jako muži a ženy, stvořeni k Božímu obrazu a podobě, máme poznávat pravdu a nacházet v ní svou nejzazší svobodu a naplnění nejhlubších lidských přání. Zkrátka, byli jsme stvořeni, abychom poznali Krista, který je ´cesta, pravda a život´. (Jan 14,6).“

Intelektuální poctivost

„Newmanův život nás kromě toho učí, že horlivost pro pravdu, intelektuální poctivost a pravé obrácení si žádá vysokou cenu, kterou je třeba zaplatit. Pravdu, která nás osvobozuje, si nelze nechávat pro sebe, vyžaduje svědectví, potřebuje být slyšena a její přesvědčivost v posledku vychází z ní a nikoli z lidské výmluvnosti nebo argumentů, do kterých může být vložena.“

Velký mistr křesťanských laiků

„Newman nás nakonec učí, že přijmeme-li Kristovu pravdu a svěříme-li mu svůj život, potom nemůžeme oddělovat to, v co věříme, od způsobu našeho života. Každá naše myšlenka, slovo a činnost musí směřovat k Boží slávě a k šíření jeho království. Newman to pochopil a byl velkým mistrem prorockého úřadu křesťanských laiků.“

Srdce mluví k srdci

„Motto kardinála Newmana Cor ad cor loquitur, ´od srdce k srdci´, nám umožňuje proniknout do jeho chápání křesťanského života jako povolání ke svatosti, prožívané v intenzivní touze lidského srdce vstoupit do vnitřního sdílení se srdcem Boha. Připomíná nám, že věrnost modlitbě nás postupně proměňuje v božský obraz. V jednom ze svých vytříbených kázání napsal: ´Zvyk modlit se, je úkon, jímž se obracíme k Bohu a neviditelnému světu kdykoli, kdekoli a v jakékoli potřebě. Jak říkám, modlitba obsahuje to, co lze nazvat přirozeným účinkem zduchovnění a povýšení duše´“.

Každý má od Boha poslání

„[Newman] nám říká, že náš božský Mistr každému z nás určil specifický úkol, ´přesně definovanou službu´, svěřenou jednotlivě každé osobě, jak napsal: ´Já mám svou misi, jsem článkem v řetězu, pojítkem mezi osobami. On mne nestvořil pro nic. Konám dobro, plním jeho dílo; budu andělem pokoje, kazatelem pravdy přímo na svém místě. (...) Pokud tak učiním, budu ve shodě s jeho příkazy a budu mu sloužit ve svém povolání´.'

Vztah víry a rozumu

„Jeho intuice o vztahu víry a rozumu, o životně důležitém postavení zjeveného náboženství v rámci civilizované společnosti, o nezbytnosti dlouhodobého a rozsáhlého vzdělávacího systému neměly zásadní význam pouze pro viktoriánskou Anglii, ale nadále inspirují a osvěcují mnohé na celém světě. Rád bych ocenil jeho pojetí vzdělávání, které se tolik zasloužilo o vznik ´ethosu´, jenž je nosnou silou pro dnešní katolické školy a univerzitní instituty. Rázně se stavěl proti každému omezujícímu či utilitaristickému přístupu a usiloval o vytvoření vzdělávacího prostředí, ve kterém by rozumová formace, mravní disciplína a náboženská horlivost postupovaly společně.“

Křesťané v akademické sféře

„Projekt založení katolické univerzity v Irsku mu dal možnost rozvinout v této oblasti vlastní myšlenky a sbírka promluv, které publikoval pod názvem The Idea of a University, obsahuje ideál, z něhož mohou čerpat všichni, kdo se věnují akademickému vzdělávání. Jaký lepší cíl by si mohli zvolit učitelé náboženství, než je vyjádřeno ve slavné výzvě blahoslaveného Johna Henryho k inteligentnímu a učenému laikovi: ´Chci laiky, kteří nebudou arogantní, ani unáhlení v projevech, nebudou polemičtí, ale muže, kteří znají vlastní náboženství a patří k němu, vědí dobře, kde stojí, kteří vědí, v co věří a v co nevěří, kteří znají dobře dějiny, aby ho [tj. vlastní náboženství] mohli hájit.´ Dnes, kdy je autor těchto slov povýšen k oltářní úctě, se modlím za to, aby všichni, kteří plní poslání vyučovat a katechizovat, byli na jeho přímluvu a jeho příkladem inspirováni právě jeho vizí k většímu úsilí, které tak jasně stojí před námi.“

(zpracováno podle serveru Il Sismografo, překlad citací Radio Vaticana; foto z blahořečení: Osiowy / www.thepapalvisit.org.uk)