František: nebuďme otroky své práce!

Papež František během své středeční (12. srpna 2015) generální audience varoval věřící, aby se nestali otroky své práce a vybízel k intenzivnějšímu prožívání svátečních okamžiků. Tímto tématem otevřel novou sérii katechezí, jež se budou věnovat reflexi tří aspektů rodinného života: oslavě, práci a modlitbě.
Publikováno: 13. 8. 2015 18:53

Řím: Papež František pokračuje ve svých katechezích, které jsou součástí duchovní přípravy na říjnovou synodu o rodině. Několik posledních středečních promluv věnoval těžkostem, s nimiž se musí potýkat rodiny v dnešním světě, tento týden však otevřel nový tematický okruh. Jsou jím tři prvky, které „rytmizují život rodiny“: oslavy, práce a modlitba. Svatý otec začal zamýšlením nad slavení svátečních okamžiků.

Slavení svátků je Božím vynálezem,“ řekl František hned v úvodu promluvy a připomněl závěrečnou část z příběhu o stvoření světa, kdy Bůh dokonal své dílo a sedmý den požehnal a posvětil k odpočinku (Gn 2, 2-3). „Bůh sám nás učí, že je důležité věnovat čas spokojenému pohledu na to, co se nám podařilo vykonat v naší práci.

Papež ujišťuje všechny křesťany o tom, že nemusí mít výčitky z času věnovaného slavení. Tento čas je dokonce nutný pro to, abychom mohli věci kolem sebe reflektovat, uvědomili si jejich krásu a vyjádřili za ně vděčnost: „Oslavy tedy nejsou lenošným vysedáváním v křesle nebo opojením z naivního úniku před realitou… Nikoliv, každá oslava je především zamilovaným pohledem plným vděčnosti za práci, která byla dobře vykonána; oslavujeme práci.

Sváteční chvíle nemusí být vždy prožívány za radostných okolností. Mohou to být chvíle bolesti a těžkostí, i přes to však František vybízí k jejich překonání: „i v tomto případě prosme Boha o sílu, abychom takovou slavnostní chvíli úplně nevyprázdnili“ a oceňuje veškeré snahy překonávat různé osobní nepříjemnosti, jen aby se druhým umožnil prožít sváteční den naplno.

Papež František zmiňuje i oblast práce, zaměstnání a všech našich povinností, do nichž lze také vnést trochu sváteční nálady: „Bůh není otrokem práce, ale je jejím Pánem, a proto i my nemáme být nikdy otroky práce, ale jejími ‚pány‘.“ Dále upozorňuje na nebezpečný životní styl, který je dnes ve světě nastaven a na zneužívání svátečních dní pro čistě ekonomické účely: „Posedlost ekonomickým ziskem a technická výkonnost ohrožují rytmus lidského života, protože život má své lidské tempo. Je to rytmus odpočinku, zejména nedělního odpočinku, který je nám dán, abychom při něm užívali toho, co se nedá vyrobit a co se nespotřebovává, co se nedá koupit a nikde se neprodává. Ale místo toho vidíme, že ideologie zisku a spotřeby by chtěla pohltit i sváteční chvíle. I svátky bývají někdy zúženy na pouhý ‚obchod‘, na vydělávání peněz a jejich utrácení. Ale copak pracujeme kvůli tomuhle? Nenasytná spotřeba, která vytváří odpad, je ošklivou nákazou, která kromě jiného nakonec způsobí, že jsme mnohem unavenější, než předtím. Poškozuje skutečnou práci a vysává život. Obětí nespořádaného rytmu slavení se stává zejména mládež.

Je potřeba si uvědomit prvek svatosti, jenž v sobě sváteční čas zahrnuje. „Nedělní mše svatá přináší k oslavě všechnu milost Ježíše Krista: jeho přítomnost, jeho lásku, jeho oběť, to, že z nás vytváří společenství a přebývá s námi… A díky tomu získává každá skutečnost plnost svého smyslu: práce, rodina, každodenní radosti i obtíže, utrpení i smrt; to vše je proměněno Kristovou milostí,“ vysvětluje Svatý otec.

Na závěr své promluvy pak dodává, že právě rodina je speciálně obdarována k tomu, aby podporovala a směrovala pravou hodnotu svátečního času: „Samotný život rodiny, pokud se na něj díváme očima víry, se nám jeví lepší než námahy, které nás to stojí. Připadá nám jako mistrovský kus ve své jednoduchosti, je krásný, protože není vyumělkovaný, není falešně předstíraný, ale je schopen v sobě zahrnout všechny rysy pravého života. Jeví se nám jako 'velmi dobrý', jak to řekl Bůh na konci stvoření člověka – muže a ženy (srov. Gn 1,31). Možnost slavit je tedy drahocenným Božím darem, je to dárek, který Bůh dal lidské rodině. Nepokazme ho!

(zdroj: Vatican Radio, foto: Darren Johnson/iDJ Photography)

Autor článku:
Zuzana Lášková

Související články

Další aktuality

Sbírka v olomoucké arcidiecézi překročila rekordních 30 milionů

Tříkrálová sbírka na území olomoucké arcidiecéze již předčila dosavadní rekord a překročila hranici 30 milionů korun. V kasičkách, s nimiž koledníci vyšli na začátku ledna do ulic Olomouckého, Zlínského a části Pardubického a Jihomoravského kraje, dosud bylo 31,8 milionu korun. Zbývá přitom ještě sečíst půldruhého procenta. Loni koledníci vybrali 29,8 milionu korun a šlo o nejvyšší částku od založení sbírky v roce 2000. ČTK to zjistila z údajů charity na www.trikralovasbirka.cz.
21.01.2020

Česká křesťanská akademie oslavila 30 let trvání

Česká křesťanská akademie (ČKA) vznikla jako první nezávislá ekumenická instituce na počátku roku 1990; navázala na činnost křesťanských bytových seminářů v době komunismu. Jejím posláním je podporovat dialog mezi církvemi a společností, vnitrocírkevní dialog, ekumenický a mezináboženský dialog a rozvoj křesťanských intelektuálních center v regionech. Dnes má ČKA 1110 členů, 68 místních skupin po celé České republice, 11 odborných sekcí a několik kolektivních členů (jako je Asociace katolických lékařů, Společnost pro církevní právo, Vysokoškolské katolické hnutí apod.)
21.01.2020

Prosme o milost vděčnosti za to, že jsme křesťané

„Být křesťanem, knězem a biskupem je zdarma Bohem daný dar,“ kázal papež při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. „Být svatým znamená opatrovat bezplatnost tohoto vyvolení,“ konstatoval.
21.01.2020

Fotogalerie: Ekumenická slavnost v Praze v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů 20. ledna 2020

V rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů se v kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích uskutečnila ekumenická slavnost za účasti českých a moravských biskupů a představitelů křesťanských církví. Předsedal Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a místopředseda ČBK; kázal Daniel Ženatý, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda ERC. Foto: Jakub Šerých, Člověk a Víra
21.01.2020

Papež k Centru Simona Wiesenthala: Nikoli řešení silou, nýbrž cesta sbližování

Spojuje nás přání přivádět svět k většímu respektu vůči lidské důstojnosti, která náleží každému člověku rovným dílem a nezávisí na jeho původu, náboženství a společenském postavení.
20.01.2020