O čem píše KT č. 36/2015

Co naleznete v Katolickém týdeníku pro tento týden? Začátek školního roku: jasné téma pro první zářijové dny. Tomáš Halík přednášel na setkání u papeže Benedikta, týdeník ví víc. V novém čísle se také můžete seznámit i se dvěma významnými osobnostmi: Albertem Schweitzerem a P. Antonem Srholcem; nechybí ani text na aktuální téma dopadu migrační krize na veřejné mínění.

Statisíce dětí ve školních lavicích. Právě v den, kdy vychází nové číslo KT, zamíří děti do školních lavic. Mezi nimi tisíce těch, které si pro studium vybraly školy církevní. Do některých z nich usednou žáci vůbec poprvé.

Začátek školy a vítr v peněžence. Škola volá: „Obědy, pomůcky, kroužky!“ A všechno to něco stojí. Školní rok začíná 1. září, což je několik dní před výplatou. Pro řadu rodin vážný problém. A nemusejí vůbec pocházet z vyloučeného prostředí, ba ani nemusejí být početné.

Mons. Halík přednášel papeži. Přednášet v letním papežském sídle a soukromě večeřet a debatovat s emeritním papežem, to se v životě podaří málokomu. O uplynulém víkendu to zažil Mons. Tomáš Halík.

Téma: Albert Schweitzer. Svědomí světa. Největší žijící člověk. V takových superlativech se už za jeho života mluvilo o Albertu Schweitzerovi, o muži, který za sebou v Evropě nechal utěšenou kariéru pedagoga, teologa a hudebníka, aby v africkém Gabonu založil a provozoval nemocnici. Právě tady – v Lambaréné – 4. září 1965, tedy před půlstoletím, zemřel.

Perspektivy: Výzva vědců proti strachu a lhostejnosti. Podpisová akce vyvolala značnou pozornost i negativní reakce, dokonce také na Pražském hradě. V čem je smysl podobných prohlášení a mohou reálně něco změnit? A jaký postoj občanské zodpovědnosti by měl zaujmout křesťan? Napoví úhel pohledu Jana Sokola a Ivana Hoffmana.

Rozhovor s P. Antonem Srholcem. Kněz, o kterého se zajímá celé Slovensko, v exkluzivním rozhovoru pro KT. U našich východních sousedů je široce respektovanou osobností, váží si ho nejen věřící, ale celá společnost. Před nedávnem opustil nemocnici, své poslední dny chce prožít doma.

Doma: Jsem jediný věřící ve třídě. Dítě v křesťanské rodině prožívá víru jako něco samozřejmého jako nedělní oběd, návštěvu babičky, čištění zubů, nákup v obchodě či prázdninový výlet. Patří zkrátka k životu, prostupuje jím docela přirozeně. Když nežije ve zbožném kraji nebo se nechystá na církevní školu, trvá tato idyla většinou přesně a pouze do okamžiku, než vstoupí do vzdělávacího procesu.

…a mnoho dalšího v aktuálním vydání KT ve vaší schránce nebo na www.katyd.cz.