František: Rodinná láska dokáže rozehřát srdce celého města

Ve středu 2. srpna 2015 se konala tradiční generální audience na Svatopetrském náměstí. Papež František hovořil o spojení síly evangelizace a rodiny. V závěru také připomněl výročí konce druhé světové války.

Řím: Pravidelné středeční katecheze papeže Františka věnované rodině se dostávají do poslední etapy. Synoda o rodině, k níž jsou promluvy přípravou, vypukne totiž už za měsíc 4. října 2015. V rozjímání nad textem z Matoušova evangelia (10, 37-38) František spojil témata rodiny a evangelizace.

Podle určitých evangelních výroků se nám někdy může zdát, začal promluvu Svatý Otec, jakoby Ježíš stavěl rodinné vztahy do protikladu k rozhodnutí ho následovat. „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden” (Mt 10, 37-38), to jsou dle papeže silná slova, ale rozhodně je nelze chápat jako oslabení čtvrtého přikázání o úctě k rodinným příslušníkům, ba naopak. Pokud máme ze všech našich vztahů na prvním místě vztah k Bohu, pak „samy rodinné svazky jsou v rámci zkušenosti víry a lásky k Bohu přetvářeny, dostává se jim většího smyslu a jsou uschopněny přesahovat se a vytvářet obsáhlejší otcovství a mateřství, aby zahrnuly mezi bratry a sestry také ty, kteří se ocitli na okraji veškerých vazeb.“ Teprve z našeho vztahu k Bohu vychází i naše vztahy ostatní, pokud ne, jedná se o vztahy, které nestojí na pevných základech.

Papež zdůraznil, že city nelze ani koupit, ani prodat. „Moudrosti citů“ se učíme právě v rodině: „Tam je možné osvojit jejich ‚gramatiku‘, kterou lze jinak velmi obtížně získat. Právě tímto jazykem se Bůh dává pochopit všem.“ A dále pokračoval: „Výzva, aby se rodinné svazky kladly do rámce poslušnosti víry a smlouvy s Pánem, tyto svazky neumrtvuje, ale naopak chrání, zbavuje je sobectví, opatruje před degradací a vede k bezpečí nesmrtelného života.“

Aplikování rodinného stylu do všech našich lidských vtahů je podle Františka „požehnáním pro národy, přináší na zem naději. Když se rodinné city nechají obrátit svědectvím evangelia, jsou schopny nepředstavitelných věcí.“

„Jediný úsměv, který zázračně vyloudíme na opuštěném a zoufajícím dítěti, které znovu začne žít, nám vysvětluje Boží jednání ve světě více než tisíce teologických traktátů. Muž a žena, schopní riskovat a obětovat se pro dítě druhých, nejenom pro to svoje, nám vysvětlují záležitosti lásky, kterým mnozí vědci už nerozumějí. A kde jsou tyto rodinné city, rodí se skutky srdce, které jsou výmluvnější než slova: skutky lásky. To je k zamyšlení,“ upozornil papež.

Podle Františka dnes rodiny čelí velkému oslabení a to se odráží na celkové situaci a atmosféře, ve které se zmítá moderní doba: „Naše města se stala pouští z nedostatku lásky, nedostatkem úsměvu. Je tolik zábav, spousty kratochvílí pro zasmání, ale láska chybí. Úsměv rodiny dovede tuto desertifikaci našich měst překonat. To bude vítězství rodinné lásky. Žádné ekonomické a politické inženýrství nedokáže tento přínos rodin nahradit. Babylonský projekt buduje neživotné mrakodrapy. Duch Boží však působí, že rozkvétají pouště. Musíme vyjít z elitních obrněných věží a příbytků a znovu obydlet domy a prostory otevřené zástupům, otevřené lásce rodiny.“

Společnost a svět kolem nás by, podle římského biskupa, vypadaly úplně jinak, kdyby se rodině vrátila vůdčí role: „Pokud, počínaje církví, vrátíme vedoucí roli rodině, která slyší a uskutečňuje Boží slovo, budeme jako nové víno na svatbě v Káni a jako Boží kvas!“ A dále povzbuzuje: „Společenství charismat - těch, která se pojí ke svátosti manželství, i těch, která skýtá zasvěcení se Božímu království - má přetvářet církev na místo zcela familiárního setkání s Bohem. Touto cestou jděme, neztrácejme naději. Milující se rodina dovede svým svědectvím lásky rozehřát srdce celého města.“

Na závěr své promluvy papež František věnoval také několik slov výročí druhé světové války: „Znovu se vroucně modlím k Pánu všech lidí, aby na přímluvu Panny Marie dnešní svět už nezakusil hrůzy a úděsné utrpení obdobných tragédií. Bohužel je však zakouší. Je to nepřetržité přání národů, zvláště těch, které jsou oběťmi různých probíhajících krvavých konfliktů. Jsou tu pronásledované menšiny, pronásledovaní křesťané, šílenství zmaru, a potom ti, kdo vyrábějí a dodávají zbraně, zkrvavené zbraně, potřísněné krví tolika nevinných. Už nikdy válka! Toto důrazné volání našich srdcí i všech mužů a žen dobré vůle stoupá ke Knížeti pokoje.“

(zdroj: Rádio Vaticana, foto: TammySmithPhotography)