Vnitřní modlitba – téma nového čísla MKR Communio

Druhé letošní číslo Mezinárodní katolické revue Communio (sv. 75) si klade za cíl otevřít čtenáři specifický rozměr křesťanského duchovního života, jímž je vnitřní modlitba.

Česká redakce si volbou tohoto tématu chtěla připomenout pětisté výročí narození sv. Terezie z Avily, které připadlo na letošní 28. březen. Třebaže v obecném povědomí bývá vnitřní modlitba spíše spjata s představou prostoru vyhrazeného pouze pro přesně vymezený okruh osob, upozorňuje již úvodní editorial na skutečnost, že tento druh modlitby je cestou, která je v církvi přístupná všem věřícím nehledě na osobní temperament, věk, pohlaví nebo životní stav. Kurátor čísla Vojtěch Kohut zdůvodňuje toto své tvrzení přesvědčením, že ve škole vnitřní modlitby jde především o rozvíjení osobního vztahu s Bohem coby života víry, naděje a lásky, který tvoří samotné jádro křesťanské existence.

Jednotlivé příspěvky zjm. zahraničních, ale i domácích autorů tedy zasazují vnitřní modlitbu do celku křesťanské modlitby jako takové, přičemž ozřejmují její jednotlivé aspekty. Text z pera zakladatele časopisu Hanse Urse von Balthasara nejprve charakterizuje modlitbu křesťana na pozadí jiných náboženských tradic. Co činí modlitbu křesťanskou, je v prvé řadě její svázanost s trojičním tajemstvím, s životem věřícího a se společenstvím svatých.

Úryvek z knihy o kontemplaci v církvi, kterou napsal francouzský jezuitský teolog a kardinál Jean Daniélou připodobňuje úlohu modlitby pro křesťana k tak stěžejnímu projevu života, jakým je dýchání. Jakožto chvála a oběť je modlitba projevem bytostného spojení mezi člověkem a Bohem, místem, kde se naše jednání prolíná s jednáním Božím.

Trapistický mnich, učitel duchovního života a bývalý dlouholetý opat v Mont des Cats, André Louf vysvětluje na příkladu žalmů vztah mezi liturgickou a vnitřní modlitbou. Oslava Boha, která je náplní liturgie církve přitom nemůže vycházet odjinud nežli z ryzího srdce a její účinek, jímž je posvěcení, pak zase rozvíjí osobní a hluboký vztah s Bohem.

V r. 1989 vydala Kongregace pro nauku víry dokument nazvaný Orationis formas, který se věnoval vybraným aspektům křesťanské meditace. Podnětem byla zejména skutečnost aplikace východních nekřesťanských technik v křesťanské modlitební praxi. Jelikož problém zůstává aktuální i dnes, byl zařazen do čísla příspěvek italského karmelitána Antonia Sicariho, který je zamyšlením ke zmíněnému listu.

Rovněž milánský arcibiskup, kardinál Angelo Scola vychází ve svém textu z ústředního tvrzení dopisu římské kongregace, že pravá křesťanská modlitba je ve své nejvnitřnější podstatě setkáním dvou svobod: Boží a lidské. Klíč k porozumění tomu, co je modlitba, je především kristologický a pneumatologický: v Kristu se spojuje Bůh s člověkem, modlitba jako projev úcty a oddanosti vůči Bohu je výsledkem působení Ducha Božího v nás.

Pavel Vojtěch Kohut, člen české redakce MKR Communio uvažuje o propojení vnitřní modlitby a každodenního života. Stěžejním se přitom v úvahách českého karmelitána stává pojem usebranosti (recogimiento), jak jej představila ve svém díle sv. Terezie Veliká.

Srdcem modlitby je láska. Bůh se v ní slovem lásky obrací k člověku, který je ze své strany pozván k tomu, aby se jeho slovu otevřel a stal se účastným nekonečného proudění lásky v životě Nejsvětější Trojice. To je hlavní myšlenka textu Adrienne von Speyr.

Rozhovor františkánské terciářky Zuzany Holasové s Marií Ventovou, terciářkou Karmelu a průvodkyní modlitebních kurzů, nabízí mnoho konkrétních podnětů k prohloubení praxe tereziánsky ukotvené vnitřní modlitby.

Kolekci článků vztahujících se k vnitřní modlitbě doplňuje nanejvýš vhodně závěrečná reflexe Vojtěcha Novotného nad otázkami spojenými s nevyslyšením prosebné modlitby. Ústřední biblický topos k uchopení problematiky je přitom Kristova modlitba v Getsemanech.

Nový svazek MKR Communio je možné jako obvykle zakoupit v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.

(zdroj: Robert Svatoň)