Církev, která vychází na ulice a dělí se o Boží něhu a smíření

Ve Washingtonu svatořečil František ve středu 23. září 2015 františkána a misionáře Junipera Serru. Církev je podle papeže povolána, aby vycházela ven a hlásala radost z evangelia.
Publikováno: 24. 9. 2015 16:16

Washington: „Otec Junipero Serra uměl žít to, čemu se říká ´vycházející církev´: církev, která dokáže vyjít ven a pohybovat se na ulicích, aby se podělila o Boží něhu a smíření.“ Řekl to papež František během mše sv. ve Washingtonu, při níž prohlásil františkána a misionáře Kalifornie z 18. století Junipera Serru za svatého. Na národním poutním místě zasvěceném Neposkvrněnému početí Panny Marie se mše sv. zúčastnilo asi 25 tisíc lidí včetně viceprezidenta Spojených států amerických Joea Bidena.

Ve své homilii hovořil papež o radosti. „Je v nás něco, co nás zve k radosti a k nepřizpůsobování se utišujícím prostředkům, jež se nás snaží jednoduše uspokojit,“ uvedl.  

Lékem proti „anestezii srdce“, která se vyznačuje rezignací, smutkem a mechanickým vykonávání zvyků, je podle Františka hlásání evangelia, neboť Boží radost člověk poznává a prožívá pouze tehdy, když se o ni dělí s druhými.

Římský biskup ve své homilii zdůraznil poslání křesťanů hlásat evangelium všem lidem bez rozdílu: „Ježíš nedává selektivní seznam, komu hlásat a komu ne, kdo je či není hoden přijmout jeho poselství a přítomnost. Naopak, obejmul vždy život takový, jaký byl. S jeho tváří bolesti, hladu, nemoci, hříchu. S tváří zranění, žízně, únavy. S tváří pochybností a slitování. Daleko od toho, aby očekával přikrášlený, ozdobený nebo nalíčený život, jej Ježíš objal takový, jaký k němu přicházel. I když to byl život, který se často jevil jako poničený, špinavý, zbořený.“

Křesťanům Kristus řekl, aby hlásali „milosrdné Otcovo objetí“ všem těm, kdo ztratili radost ze života. „Jděte k těm, kdo žijí pod tíží bolesti, selhání, kdo svůj život vnímají jako rozbitý, a ohlašujte jim bláznovství Otce, který je chce pomazat olejem naděje, spásy. Jděte a hlásejte, že chyby, klamné iluze a nepochopení nemají v životě člověka poslední slovo. Jděte s olejem, který ulevuje ranám a občerstvuje srdce,“ uvedl papež.

Církev, která je svatým Božím lidem, se podle papeže nebojí chyb. Spíše se bojí uzavřenosti, krystalizaci v nějaké elitní skupině, držení se vlastních jistot. Jak také František uvedl, uzavřenost je zdrojem rezignace mnoha křesťanů.

Pouze díky „misionářské odvaze“ mnoha lidí jsme křesťany i my, uvedl papež, který také připomněl heslo sv. Junipera Serry: „Stále vpřed“. „Toto byl způsob, který vynalezl Junipero, aby prožíval radost z evangelia a jeho srdce neupadlo do ´anestezie´. Šel stále vpřed, neboť Pán čeká; stále vpřed, protože bratr čeká.“

V závěru homilie se papež také krátce zmínil o kritice, která na adresu sv. Junipera někdy zaznívá: zvláště někteří domorodí indiáni jej viní ze špatného zacházení s jejich předky. Podle Františka se však světec naopak snažil bránit důstojnost původních obyvatel a chránit ji před těmi, kdo ji chtěli zneužít.

P. Junipero Serra (1713-1784), františkán, dorazil jako misionář do Veracruz v Mexiku roku 1749. Následně žil osm let v Sierra Gorda. Vybudoval zde dílny, vyučil indiány ve vědách a umění a vzdělával je v křesťanské víře. Po vyhnání jezuitů v roce 1767 a jejich nahrazení františkány se P. Junipero věnoval domorodým obyvatelům v dnešní Kalifornii. Zemřel v misii sv. Karla Boromejského v Monterey.

(zdroj: Vatican Insider, Radio Vaticana; foto: CNA / Alan Holdren)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články