Lupa
Obsah Obsah
Portál

Stavět v Evropě zdi není řešením, synoda bude řešit mnoho témat

Datum publikace29. 9. 2015, 15.11
TiskTisk

Manželství a biskupská synoda o rodině, migrační krize, námitka svědomí nebo postavení ženy v církvi. To jsou některá témata, o nichž hovořil papež František s novináři během letu ze Spojených států amerických (28. září 2015).

Filadelfie/Vatikán: „Překvapila mě vřelost lidí. (…) Velmi mě zasáhla jejich dobrota a přijetí a během obřadů také jejich zbožnost. Bylo vidět, jak se lidé modlí, a toto mě velmi, velmi zasáhlo.“ Těmito slovy se vrátil papež František k uplynulé návštěvě Spojených států amerických během letu z Filadelfie do Vatikánu. V odpovědích na dotazy jedenácti novinářů hovořil například o manželství a biskupské synodě, migrační krizi nebo svých osobních pocitech. Z tiskové konference přinášíme některé Františkovy odpovědi.

Sexuální zneužívání jsou téměř svatokrádeží

David O´Reilly (Philadelphia Inquirer) se papeže zeptal, proč měl jeho projev k americkým biskupům útěšný tón.

Papež František: „Ve Washingtonu jsem mluvil k biskupům Spojených států: byli tam všichni z celé země. Cítil jsem potřebu projevit jim soucit, protože došlo k velmi ošklivé věci a mnoho z nich velmi trpělo, protože to nevěděli. (…) Jsou to muži církve, modlitby, opravdoví pastýři… Řekl jsem jim, že vím, že – jak říká biblická kniha Zjevení – „prošli velkým soužením“. To, k čemu došlo, bylo velké soužení. Nejen na emocionální rovině. To je to, co jsem řekl také dnes skupině lidí, kteří byli zneužiti. Jednalo se o… neříkám ´apostasii´, nýbrž téměř o svatokrádež. Ke zneužívání, jak víme, dochází všude: v rodinném prostředí, v příbuzenských vztazích, ve školách, v tělocvičnách, kdekoliv. Avšak když se zneužití dopustí kněz, je to mimořádně vážné, protože povoláním kněze je umožnit dítěti růst k vyšším věcem, k lásce k Bohu, k citové zralosti, k dobru. A on namísto toho ji nebo jeho pošlapal. A proto se jedná téměř o svatokrádež. Proto je nyní církev v tomto pevná. A nesmí se to zakrývat. Vinní jsou také ti, kdo tyto věci zakrývali. I někteří biskupové zakrývali tyto věci. Je to velmi škaredá věc. Má slova útěchy neznamenala: „Buď v klidu, nic se neděje.“ Ne, ne. Znamenala spíše: „Bylo to velmi škaredé a věřím, že jste mnoho plakali“. V tomto smyslu jsem mluvil k biskupům.“

Co papež prožívá při návratu z cest

Andres Beltramo (Notinex) se papeže mj. zeptal na to, s jakými pocity opouští zemi.

Papež František: „Toto je trochu osobní, ale musím být upřímný. Když po nějaké návštěvě letadlo vzlétá, přichází mi na mysl pohledy mnoha lidí a mám také chuť se za ně modlit a říci Pánu: „Přišel jsem sem, abych něco udělal, abych dělal dobré věci. Možná jsem něco udělal špatně, odpusť mi. Ale ochraňuj tyto lidi, kteří mě viděli, kteří přemýšleli o věcech, o kterých jsem mluvil, kteří poslouchali, i ty, kteří mě kritizovali, všechny…“ Toto pociťuji. Nevím. Přichází mi to na mysl. Je to ale – odpusťte mi to – trochu osobní. Není možné to napsat do novin…“

Stavět zdi není řešením

Thomase Jansena (CIC) zajímá papežův názor na aktuální vývoj migrační krize. Německý žurnalista se také ptá na Františkův názor na stavění plotů z ostnatých drátů.

Papež František: „Použil jste slovo ´krize´. Do krize se člověk dostane po dlouhém procesu. Zde se jedná o proces, jenž vypukl již před lety, neboť války, před nimiž lidé utíkají, trvají roky. Hlad: hlad je zde již roky… Když myslím na Afriku –je to trochu zjednodušené, avšak říkám to jako příklad – přichází mi na mysl: Afrika je zneužitý kontinent. Brali zde otroky, potom také velké přírodní bohatství… Zneužitý kontinent. A nyní i mnohé války mají v pozadí ekonomické zájmy… Myslím si, že namísto využívání kontinentu nebo země by investice do něj – aby lidé měli práci – nevedlo ke krizi. Je pravda, že uprchlická krize – jak jsem řekl v Kongresu – je největší po druhé světové válce.“

„Ptáte se mě také na bariéry. Víte, jak končí zdi. Všechny. Všechny zdi padají, dnes, zítra nebo za sto let. Ale spadnou. Není to řešení. Zeď není řešením. Je pravda, že v této chvíli prožívá Evropa těžkosti. Musíme být chytří, porozumět tomu, proč přichází celá tato migrační vlna, a není snadné nalézt řešení. Avšak země je ve vzájemném dialogu musí nalézt. Zdi nejsou nikdy řešením. Avšak mosty ano, vždy. Nevím. O zdech a bariérách si myslím, že trvají krátce, nebo i dlouze, ale nejsou řešením. Problém zde zůstane, a zůstane i s větší nenávistí.“

Manželství je nerozlučitelné, prohlášení nulity není „katolickým rozvodem“

Jean-Marie Guénois z deníku Le Figaro se ptá, zda papeži leží na srdci řešení pro rozvedené a nově sezdané věřící. Také se dotýká nového motu proprio, jež zjednodušilo proces prohlášení nulity manželství a klade otázku, zda tento dokument nepovede ke „katolickému rozvodu“.

Papež František: „Začnu s poslední otázkou. V reformě procesů jsem zavřel dveře administrativní cestě, skrze niž mohl vstoupit rozvod. Je možné říci, že ti, kdo hovoří o „katolickém rozvodu“ se mýlí, neboť dokument právě zavřel dveře rozvodu, který mohl vstoupit skrze administrativní cestu, která je vždy snazší. Nyní musí vždy dojít k soudní cestě.“

„Většina synodních otců vloni žádala, aby se zjednodušily procesy, neboť některé procesy trvaly 10-15 let. Bylo zapotřebí jednoho rozsudku, pak druhého rozsudku a potom případně následovalo odvolání a další odvolání… A nekončí to nikdy. Nutnost dvojitého rozsudku v případě, že první byl platný a nikdo se neodvolal, zavedl papež Lambertini, Benedikt XIV, neboť ve Střední Evropě – nejmenuji zemi – docházelo k některým zneužitím. Aby je zastavil, zavedl toto. Avšak nejednalo se o podstatnou součást procesu. Procesy se mění, právní věda se mění k lepšímu, vždy se vylepšuje. Tehdy bylo nutné učinit takové rozhodnutí. Později chtěl Pius X. zjednodušit proces a něco udělal, ale neměl čas nebo možnost to učinit. Synodní otcové tedy žádali zjednodušení procesů prohlášení nulity manželství. Dokument motu proprio usnadňuje proces co do trvání, avšak nejedná se o rozvod, protože pokud se jedná o svátost, manželství je nerozlučitelné, a to církev nemůže změnit. Takové je učení. Jedná se o nerozlučitelnou svátost. Právní proces slouží k dokázání, že to, co se zdálo být svátostí, jí není: například kvůli chybějící svobodě, chybějící zralosti nebo duševnímu onemocnění…. Je mnoho motivů, které vedou, po prozkoumání, k prohlášení: „Ne, zde nebyla svátost. Například proto, že člověk nebyl svobodný“. Uvedu příklad, který již dnes není tak aktuální, ale v některých sektorech společnosti je, minimálně v Buenos Aires tomu tak bylo: svatby, když snoubenka otěhotněla. „Musíte se vzít“. V Buenos Aires jsem kněžím důrazně říkal, téměř zakazoval, aby slavili svátost manželství v těchto podmínkách. My jim říkáme „manželství ve spěchu“, které mají zachránit vnější zdání. A dítě se narodí a některá manželství fungují, avšak není zde svoboda! Pak se věci zhorší a manželé spolu přestanou bydlet… „Já jsem byl nucen uzavřít manželství, aby se zakryla tato situace.“ Toto je důvod nulity. Je mnoho důvodů nulity, můžete si je najít na internetu, tam jsou všechny.“

„Pak je zde problém druhé svatby, rozvedených, kteří uzavřou nový svazek. Přečtěte si to, co máte v Instrumentum laboris, to, o čem se diskutuje. Mně se zdá trochu zjednodušující říci, že řešením pro tyto lidi je, aby mohli přistupovat k svatému přijímání. Ne. To, co Instrumentum laboris navrhuje, je mnohem víc. Problém nových svazků rozvedených není jediným problémem. V Instrumentum laboris je jich uvedeno mnoho. Například: mladí lidé se nežení a nevdávají. To je pro církev pastorační problém. Jiný problém: citová zralost pro manželství. Další problém: víra. Věřím tomu, že toto je „navždy“? „Ano, ano, věřím…“ Avšak věřím tomu opravdu? Příprava na manželství… Já na to myslím často: aby se člověk stal knězem, je potřeba osmileté formace. A potom, jelikož se nejedná o definitivní věc, mu může církev odebrat stav kléru. Aby ses oženil, což je na celý život, se dělají čtyři setkání… Tady něco nehraje. Synoda musí dobře promyslet, jak dělat přípravu na manželství, to je jedna z nejtěžších věcí. A je tolik jiných problémů… Avšak všechny jsou vyjmenovány v Instrumentum laboris.“

„Jsem rád, že jste mi položil otázku ohledně „katolického rozvodu“: ne, ten neexistuje. Buď se nejednalo o manželství – a toto je nulita, že neexistovalo – nebo pokud existovalo, je nerozlučitelné. Toto je jasné, děkuji.“  

Námitka svědomí je lidským právem

Terry Morran (ABC News) se papeže ptá na tzv. námitku svědomí. Mohou lidi, včetně vládních úředníků, odmítnout podle svého svědomí dodržovat určitý zákon nebo odmítnout vykonat své řídící povinnosti, např. při uzavírání manželství osob stejného pohlaví?

Papež František: „Nemohu si nyní vybavit všechny případy námitky svědomí, které mohou existovat. Ale ano, mohu říci, že námitka svědomí je právem a je spojená s každým lidským právem. Jedná se o právo, a pokud ti někdo nedovolí uplatnit námitku svědomí, upírá ti právo. V jakékoliv soudní struktuře musí existovat námitka svědomí, neboť se jedná o lidské právo. Jinak skončíme tak, že budeme selektovat práva: toto je kvalitativní právo, toto není kvalitativní právo… Jedná se o lidské právo. Mě vždycky dojalo – a toto jde proti mně! – když jsem mnohokrát jako chlapec četl Píseň o Rolandovi: Když tam byli všichni mohamedáni v řadě a před nimi byl křestní pramen nebo meč a oni si museli vybrat. Nebylo jim umožněno uplatnit námitku svědomí. Ne, jedná se o právo. A my, jestliže chceme vytvářet mír, musíme respektovat všechna práva.“

Církev je žena

Novinář Sagrario Ruiz de Apodaca se ptá, zda někdy církev přistoupí na kněžské svěcení žen.

Papež František: „Toto nemůže udělat. V době diskuzí a po dlouhé, dlouhé reflexi to papež Jan Pavel II. řekl jasně. Ne proto, že by ženy měly méně schopností. V církvi jsou však ženy důležitější než muži, protože církev je žena. Je ta církev, nikoliv ten církev. Církev je nevěstou Kristovou a Panna Maria je důležitější než papežové, biskupové a kněží. Je jedna věc, kterou musím uznat: máme trochu zpoždění v rozvíjení teologie ženy. Musíme jít kupředu v této teologii. To je pravda. Děkuji.“

Papež hvězdou?

Matilde Imbertì z Radio France pokládá otázku, zda je pro církev vhodné, aby byl papež „hvězdou“.

Papež František: „Víš, jaký titul používali papežové a jaký se má používat? „Služebník služebníků Božích“. To je něco trochu jiného než hvězda. Hvězdy jsou dobré na koukání a mně se líbí dívat se na jasné letní nebe… Ale papež musí být – musí být! – služebníkem služebníků Božích. Ano, v médiích se toto používá, ale je zde také jiná pravda: kolik hvězd jsme viděli, které pak zhasly a padly… Je to jen pomíjivá věc. Naproti tomu být služebníkem služebníků Božích, to je krásné! To nepomíjí. Nevím… Takto přemýšlím.“

(foto: CNA / Alan Holdren)

Autor článku: Ondřej Mléčka
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou