Homilie biskupa V. Cikrleho na zahájení NEKu 2015 v Brně

Dnes, ve čtvrtek 15. října 2015, začíná mší svatou od 10.30 hod. na brněnském Petrově hlavní část Národního eucharistického kongresu (NEK) 2015. Přinášíme homilii hlavního celebranta bohoslužby, brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho.

Milí přátelé,

přemýšleli jste někdy v určité sebereflexi, co vlastně nese váš vztah k Bohu, váš náboženský pohled na sebe, na druhé i na svět, vaše smýšlení? Čím je to všechno určováno? Z čeho to vychází? - Když jsem se na to ptal několika věřících lidí, jejich odpovědi mířily do sféry citů a emocí, ve kterých zakoušejí  přátelství s Bohem.

Ptal jsem se dál. A co určuje váš vztah k druhým lidem v nenáboženské sféře? Řekli, že samozřejmě také city a emoce, ale zazněly i jiné odpovědi a poukazy na určitá pravidla. Pravidla jak sociální, tak právní.

V této odpovědi už zaznívá něco, co nejen ovlivňovalo chápání i smýšlení vyvoleného národa, ale co se stalo základem a výchozím bodem celého jeho náboženského chápání a co je odlišovalo od myšlenkového světa jejich sousedů, kteří uctívali přírodní božstva.

Skutečně základním a také výchozím tématem vyvoleného lidu od doby, kdy se ocitl pod Sinajskou horou, bylo vědomí smlouvy s Hospodinem. On ji s nimi uzavřel jako jednostrannou, bez jejich zásluh. Jen ze svého vlastního rozhodnutí. A také ve věrnosti slibům, které dal praotcům: Noemovi po potopě,  Abrahamovi a jeho potomkům a také Mojžíšovi, když mu v hořícím keři vyjevuje své jméno i rozhodnutí spasit Izrael.

Sinajská smlouva se stala základem existence národa Izraele jako Božího lidu. On bude jejich Bůh a oni se budou jeho vůlí a jeho předpisy řídit ve svém politickém i náboženském životě. Kniha Exodus ve své 24. kapitole popisuje tuto událost a zaznamenává i liturgii  celého obřadu: celopaly a oběti mladých býčků, jejichž krví Mojžíš poleje oltář a pokropí lidi, kteří se slavnostně zavázali k zachovávání smlouvy, a překvapivě také hostinu, při které se jedlo a pilo. Ovšem nejdůležitější úlohu v celém obřadu hrála „krev smlouvy“.

Smlouva nebo také Zákon, latinsky testamentum, jako ekvivalent hebrejského slova berith, vyjevuje Boží záměr navázat k sobě člověka v bohoslužebném shromáždění, aby jej mohl vést cestami, které směřují k vykoupení a spáse. Tato smlouva byla v dějinách Izraele mnohokrát obnovována a stala se  rozhodujícím prvkem a základem všech liturgických i jiných reforem. Když  proroci kritizovali nevěrnosti Izraele vůči Bohu, odvolávali se na ni, a jako důsledek zpronevěry předpovídali národní pohromy jako rozboření Jeruzaléma a vyhnanství.  Prorok Ozeáš tuto smlouvu přirovnává k manželství, kde ji Izrael jako cizoložná manželka rozbíjí a ruší.

Proroci vzhledem ke stálému porušování smlouvy začínají mluvit o smlouvě nové, která vychází z věrnosti Boha. Ozeáš mluví o nových zásnubách s nevěstou, kterou bude zdobit spravedlnost, věrnost a poznání Boha, Ezechiel o novém srdci, Jeremiáš o proměně lidských srdcí, do kterých bude vepsán Boží zákon, a Izaiáš o prostředníku této nové smlouvy. Už to nebude Noe nebo David, ale tajemný služebník, který bude „smlouvou lidu a světlem národů“.  Tato smlouva bude dokonce zahrnovat celé lidstvo. Bude to nová smlouva – Nový Zákon.

Sestry a bratři, celá společnost v Ježíšově době, náboženská i politická, byla formována tímto pohledem a Pán Ježíš sám na sebe vztahuje Izaiášova slova o trpícím služebníku, o smírné oběti i o osobním prostřednictví nové smlouvy ohlášené Jeremiášem a Ezechielem. Takto jsou formováni samotným Ježíšem i apoštolové, kteří mají tendenci chápat Mesiáše jako politického osvoboditele a nechtějí nic slyšet o krvi smlouvy, o utrpení s tím spojené, o totálním vydání se Ježíše Krista Otci a nám lidem jako prostředníkovi nové a věčné smlouvy.

Když kolem roku 250 před Kristovým narozením překládali Židé v egyptské Alexandrii  Starý zákon do tehdejšího světového jazyka číslo jedna, do řečtiny, použili pro stěžejní výraz smlouva – zákon slovo diatheke, které v řeckém právním jazyce znamená pořízení nebo čin, kterým člověk rozhoduje o svém majetku. A právě tento výraz se nachází ve všech zprávách o poslední večeři. Při ní apoštolové slyší z úst Pána:  „Vezměte a jezte, toto je moje tělo a tento kalich je nová smlouva v mé krvi“.

Jsme zde dnes shromážděni, abychom tento čin zpřítomnili v obřadu, který odkázal svým učedníkům sám Pán Ježíš s příkazem, aby tak činili na jeho památku. Eucharistickou účastí na Ježíšově smrti a vzkříšení jsme spojováni s Bohem laskavými pouty nové a věčné smlouvy a dostává se nám od něj nekonečných milostí.

(zdroj: Martina Jandlová, tisková mluvčí Biskupství brněnského)