František: Co znamená pro církev konec biskupské synody?

V závěru jednání biskupské synody se v sobotu (24. října 2015) večer k přítomným obrátil papež František, který shrnul přínos uplynulých jednání.
Publikováno: 25. 10. 2015 1:56

Vatikán: "Ukončit synodu znamená pro církev vrátit se skutečně ke 'společnému putování', abychom nesli do každého místa na světě, do každé diecéze, do každého společenství a každé situace světlo evangelia, objetí církve a podporu Božího milosrdenství." Těmito slovy se obrátil k účastníkům biskupské synody papež František při zakončení posledního společného zasedání. Krátce předtím biskupové schválili závěrečnou zprávu dvoutřetinovou většinou ve všech jejich 94 bodech.

"Když jsem sledoval práce synody, položil jsem si otázku: co bude znamenat pro církev ukončení této synody věnované rodině?" začal František svůj projev, v němž postupně nabízel některé odpovědi.

Konec synody podle něj neznamená uzavření všech témat souvisejících s rodinou ani nalezení vyčerpávajících řešení všech těžkostí, jež ohrožují rodinu. Znamená však vržení světla evangelia na tyto těžkosti, jejich prozáření "radostí z naděje" a pozorné zkoumání a řešení "beze strachu nebo strkání hlavy do písku".

Konec synody znamená také výzvu ke všem, aby pochopili důležitost nerozlučitelného manželství mezi mužem a ženou. Současně znamená "vyslechnutí hlasů rodin a pastýřů, kteří přišli do Říma a nesli na ramenou těžkosti i naděje rodin, jejich bohatství i výzvy z každého koutu světa".

Synoda podle Františka znamená četbu skutečnosti Božíma očima, aby se v srdcích lidí "zapálil a svítil plamen víry v dějinném momentu ztráty odvahy a sociální, ekonomické a morální krize a převládající negativity".  Neustálou výzvou církve je hlásat evangelium současnému člověku a chránit rodinu před všemi ideologickými i individualistickými útoky.

Synoda však znamená i "odhalení uzavřených srdcí, která se často skrývají dokonce za církevním učením nebo za dobrými úmysly, a přitom sedí na Mojžíšově stolci a soudí, někdy s povýšeností a povrchností, těžké případy zraněných rodin". Je však třeba uvědomit si, že církev je také církví chudých v duchu a hříšníků, kteří hledají odpuštění, nejen svatých a spravedlivých.

"Aniž bychom upadli do nebezpečí relativismu nebo démonizace druhých, zkoušeli jsme plně a odvážně obejmout dobrotu a milosrdenství Boha, který překonává lidské propočty a netouží po ničem jiném, než aby byli všichni lidé spaseni. Takto jsme chtěli vložit synodu do kontextu Svatého roku milosrdenství," řekl také František, který právě tématu milosrdenství a obrácení věnoval druhou část promluvy.

Synodní zkušenost podle papeže také umožnila lépe pochopit, že opravdovými obhájci učení nejsou ti, kdo brání jeho literu, nýbrž ducha; nikoliv ideje, nýbrž člověka; nikoliv znění předpisu, nýbrž nezištnost Boží lásky a jeho odpuštění. To v žádném případě neznamená snížit hodnotu znění předpisů nebo Božích zákonů, které jsou "dobře definovány církevním učením". Avšak znamená to uznat velikost Boha, který s lidmi nejedná podle jejich zásluh a skutků, nýbrž jedině podle svého milosrdenství. "Znamená to překonat neustálé pokušení staršího bratra [z podobenství o Marnotratném synu]. Znamená to docenit více zákony a přikázání, která jsou pro člověka a ne naopak," řekl papež

"První povinností církve není rozdělovat odsouzení a exkomunikace, nýbrž hlásat Boží milosrdenství, volat k obrácení a přivést všechny lidi ke spáse Pána," řekl také papež.

Citoval přitom slova, která pronesl papež Pavel VI. v roce 1968: "Můžeme pomýšlet na to, že každý náš hřích nebo útěk od Boha v něm zažehne plamen intenzivnější lásky, touhu nás získat nazpět a znovu nás zasadit do svého plánu spásy (...) Bůh, v Kristu, se ukazuje jako nekonečně dobrý (...) Bůh je dobrý. A nejen v sobě samém. Bůh je - říkáme to a pláčeme přitom - dobrý k nám. On nás miluje, hledá, myslí na nás, zná nás, inspiruje nás a očekává: On bude - jestliže se to tak dá říci - šťastný v den, kdy se obrátíme nazpět a řekneme: Pane, ve své dobrotě nám odpusť. Naše kajícnost se tak stane Boží radostí."

Obsahu závěrečného dokumentu synody o rodině, který se skládá z 94 odstavců, budeme věnovat pozornost v nejbližších dnech. Rádi bychom se tak vyhnuli zjednodušení, která se někdy již nyní objevují v agenturních zprávách.

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články

Další aktuality

Kardinál Czerny sloužil mši u oltáře sv. Václava ve vatikánské bazilice

Jako každý rok na slavnost sv. Václava oslavila národního patrona také česká komunita žijící v Římě. Bohoslužbu zorganizovali členové České papežské koleje Nepomucenum v čele rektorem, otcem Romanem Czudkem. Svého křestního patrona uctil také velvyslanec České republiky při Svatém stolci, Václav Kolaja, spolu s ostatními členy naší římské ambasády. Mši svatou sloužil kardinál Michael Czerny SI, kterého, jak známo, pojí s naší vlastí rodové kořeny.
28.09.2020

Ve Staré Boleslavi se konala Národní svatováclavská pouť

I přes přísná koronavirová opatření se dnes ve Staré Boleslavi konala Národní svatováclavská pouť. Hlavním celebrantem poutní bohoslužby byl pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, kazatelem olomoucký arcibiskup Jan Graubner, předseda ČBK. Společně s nimi koncelebrovali čeští a moravští biskupové a řada kněží.
28.09.2020

Obrácení je milost, o kterou musíme neustále prosit

V neděli před polednem se na Svatopetrském náměstí sešlo několik set lidí, aby si v dešti vyslechli pravidelnou papežovu promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně.
27.09.2020

Papež vyzval evropské církve k duchovnímu výkladu pandemie

Papež ve svém poselství pro účastníky plenárního zasedání Rady evropských biskupských konferencí, které se z důvodu pandemie koná 26.-27. října pouze online, ujistil biskupy o své duchovní podpoře.
25.09.2020

U příležitosti Dne české státnosti ocenil Senát biskupa Václava Malého

U příležitosti Dne české státnosti předal dnes předseda horní komory Parlamentu ČR Miloš Vystrčil stříbrné pamětní medaile. Mezi oceněnými byl i pražský pomocný biskup Václav Malý.
25.09.2020