Nové číslo MKR Communio se věnuje tajemství kenoze

Vychází nové (již třetí letošní) číslo Revue Communio. Co přináší?

„Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Ježíš Kristus,“ to jsou slova, jimiž svatý Pavel v listě křesťanům do Filip uvozuje christologický hymnus popisující ponížení vtěleného Božího Syna poslušného až k smrti kříže, kterého následně Bůh povýšil nade všechno a dal mu jméno nad každé jiné jméno (srov. Flp 2,6–11). Tento text o Pánově ponížení je základním biblickým místem, ze kterého se odvíjí bezpočet duchovních úvah a teologických komentářů o tajemství kenoze, jemuž je věnováno nové číslo Mezinárodní katolické revue Communio (sv. 75).

Články a studie, které čtenář ve svazku nalezne, mu dávají možnost zachytit různé odstíny aspektů na významy tolik bohatého pojmu, jenž vystihuje Boží logiku vykoupení tkvící v lásce, jejíž podstatou je zřeknutí, zmaření, vyprázdnění (řec. kenosis). Volbou tématu přitom domácí redakce souzní s celosvětovým konsorciem, neboť kenozi věnovaly jedno číslo i sesterské jazykové mutace mezinárodní revue. Jaké příspěvky tedy naše nové číslo nabízí?

K důležitým tématům z bohatého teologického odkazu Romana Guardiniho, od jehož narození letos uplynulo 130 let, patří Boží pokora. Článek od člena české redakce MKR Communio Pavla Frývaldského prezentuje pojetí této tajemné Boží vlastnosti v díle velkého německého myslitele v kontextu jeho úvah o problematice lidské moci na „konci novověku“. Autor ukazuje, že v centru Guardiniho reflexe stojí právě christologický hymnus o kenozi Krista (Flp 2,6–11) interpretovaný jako radikální pokoření Božího Syna.

Frankfurtský jezuita Werner Löser představuje kenozi coby typický rys  díla Hanse U. von Balthasara. Článek se soustředí na Balthasarovu teologii kříže, v níž ožívá v celé své závažnosti neochalcedonská christologie, která v Ježíšově utrpení a smrti spatřuje ponížení „jednoho z Trojice“, Božího Syna.

Někdejší profesor filosofie na římské Gregoriáně a emeritní biskup diecéze Chur Peter Henrici ve svém textu ukazuje, jak se pojem kenoze, který je v křesťanském Zjevení primárně situován do nauky o Vtělení a do soteriologie, ve filosofii stává součástí úvahy o stvoření coby otázky po zdůvodnění bytí zkušenostního světa. Přitom si konkrétně všímá koncepce Hegelovy a Blondelovy a poukazuje na jejich zásadní rozdílnost.

Albert Peyriguèr, francouzský misionář a následovník bl. Charlese Foucaulda zaujal německého dogmatika Gisberta Greshakeho, který načrtnul jeho portrét právě ze zorného úhlu tajemství kenoze. Peyriguèrova přítomnost uprostřed arabského světa měla výrazně kenotickou povahu v tom smyslu, že misionář beze zbytku vyvlastnil sám sebe, aby se stal jedním z těch, mezi nimiž žil, aby jim zpřítomnil Krista a připravil pole pro hlásání evangelia.

Viceprezident Papežského institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny na Lateránské univerzitě v Římě José Granados se ve své studii zaměřuje na otázku utrpení člověka, jak ji popsal Jan Pavel II. v listě Salvifici doloris. Utrpení, které je následkem pádu, je chápáno jako zkušenost těla, jež odkrývá lidskou důstojnost zastřenou prvotním pádem a otevírá cestu k uzdravení.

Závěrečný příspěvek pochází z pera českého kněze a kunsthistorika Radka Martinka, který jako výmluvný projev a příklad přijetí kenoze v liturgii církve charakterizuje rozhodnutí Pavla VI. používat při papežských ceremoniích berlu se znázorněním Ukřižovaného.

Také nový svazek MKR Communio je možné jako doposud zakoupit v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.

(Robert Svatoň, CMTF UP v Olomouci)