Příběh Samaritána vyjadřoval ducha koncilu

V úterý 8. prosince 2015 si katolická církev připomíná 50 let od uzavření 2. vatikánského koncilu. Událost, jíž se zúčastnilo 2,5 tisíce biskupů z celého světa, utváří život církve dodnes.
Publikováno: 7. 12. 2015 15:50

Vatikán: „Milé děti, slyším vaše hlasy. Můj hlas je jednom jeden, ale shrnuje hlas celého světa. Zde je zastoupen celý svět. Řeklo by se dokonce, že i měsíc dnes večer přispěchal, aby se podíval na toto představení. Končíme velký den, den pokoje: ‚Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle‘“.

Improvizovaný projev, který začínal těmito slovy, se následně stal nejslavnějším projevem papeže v dějinách. Pronesl jej neplánovaně Jan XXIII. večer po zahájení 2. vatikánského koncilu, 11. října 1962.

O více než tři roky později, 8. prosince 1965, následující papež Pavel VI. koncil uzavřel. Události, která nemá v dějinách církve obdoby, se účastnilo zhruba 2,5 tisíce biskupů.  

Poslední dny koncilu byly naplněné ekumenickými setkáními. Již v neděli 4. prosince zahajuje Pavel VI. závěrečné zasedání společnou modlitbou s pozorovateli z řad nekatolických církví. Po zpěvech a četbě pasáží z Bible v latině, angličtině, francouzštině či řečtině pronáší římský biskup k církevním představitelům slova: „Váš odchod vyvolává okolo nás samotu, kterou jsme před koncilem neznali a která nás plní zármutkem. Chtěli bychom vás vidět stále s námi!“

Jedním ze znamení vzájemné blízkosti je i dar bronzového zvonku, který papež pozorovatelům daruje. „Uchovávejte jej,“ vyzval je papež, „na památku naší společné modlitby a v očekávání, až do dne, kdy zazní hodina našeho sjednocení.“

Ve stejnou neděli zve papež na oběd teology Henriho de Lubaca, Jeana Guittona a Oscara Culmana. Jak vypráví de Lubac, během jídla přináší jeden ze sekretářů dokument. Poté, co jej Pavel VI. pročítá, seznamuje přítomné s jeho obsahem: jedná se o společné prohlášení mezi římskou a konstantinopolskou církví o „zrušení vzpomínky“ na exkomunikace mezi oběma církvemi vyhlášené v roce 1054. „Papež nám říká, že deklarace bude slavnostně vyhlášená v úterý,“ píše de Lubac.

7. prosince se tedy deklarace čte současně ve Svatopetrské bazilice i v Istanbulu. Ve Vatikánu událost pokračuje symbolickým objetím papeže a vyslance konstantinopolského patriarchátu Melitona, po němž následuje „nejdelší potlesk celého koncilu“, jak jej popsal jeden z účastníků. Událost dokresluje návštěva Melitona u hrobu Jana XXIII., jenž zahájil proces sbližování obou církví, a položení devíti růží – symbol devíti století rozdělení – na hrob Lva IX., za jehož pontifikátu byla exkomunikace vyhlášena.

7. prosinec je dnem plným událostí. Na posledním veřejném zasedání koncilu jsou téměř jednohlasně schváleny dekrety o náboženské svobodě, misiích a kněžích i Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.

Homilie, kterou Pavel VI. téhož dne pronáší, zachycuje podstatu koncilu: „Možná více než kdykoliv jindy vnímala církev při této příležitosti potřebu poznat současnou společnost, přiblížit se jí, porozumět jí, proniknout ji, sloužit jí a evangelizovat ji a zachytit ji (…) v jejich neustálých proměnách.“

„Náboženství Boha, který se stal člověkem,“ pokračuje papež, „se setkalo s náboženstvím (protože jím je) člověka, který se dělá bohem. Co se stalo? Konflikt, boj, exkomunikace? Mohlo to tak být, ale nestalo se to. Dávný příběh Samaritána byl paradigmatem spirituality koncilu.“

O den později, o slavnostní Neposkvrněného početí Panny Marie, slaví Pavel VI. na Svatopetrském náměstí mši svatou uzavírající koncil. A během kázání znovu vyjadřuje touhu proniknout ke všem lidem, pro koncil příznačnou: „Z tohoto římského katolického centra není nikdo nedostupný; principiálně může a má dojít ke všem. Pro katolickou církev není nikdo cizí, nikdo není vyloučený, nikdo není vzdálený. Každý, k němuž se obrací náš pozdrav, je povolaný, pozvaný. V jistém slova smyslu je zde přítomný. Nechť to říká srdce, které miluje: každý milovaný je přítomný. A my, zvlášť v této chvíli, v síle našeho všeobecného pastoračního a apoštolského poslání, my všichni milujme.“

Zítra, v úterý 8. prosince 2015, si tedy katolická církev připomíná  50 let od této události.

Obsáhlejší informace od koncilu jsou dostupné např. v samostatné kapitole knihy Malé dějiny koncilů.

(zdroj: L´Osservatore Romano, www.vatican.va; foto: Lothar Wolleh, Creatie Commons 3)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články

Další aktuality

Kustod Svaté země: Sýrie byla před válkou příkladem integrace křesťanů i muslimů

Františkánský kustod Svaté země, otec Francesco Patton, který se v těchto dnech účastní mítinku v Rimini, kde měl přednášku, mluvil s redaktorem Vatikánského rozhlasu o situaci ve Svaté zemi, jež zahrnuje stát Izrael, Palestinu, Sýrii, Jordánsko a Libanon, a to v souvislosti s migrací.
22.08.2019

Církevní školy - známka kvalitního vzdělání

Celkem 95 katolických škol otevře opět své brány v pondělí 2. září. Nově mezi nimi bude také Gymnázium sv. Augustina v Praze, to naváže na mateřskou a základní školu, které již řád augustiniánů na Praze 4 provozuje.
22.08.2019

Karlovy Vary mají biskupa. V největším českém lázeňském městě bude nově působit František Radkovský.

Obyvatelé Karlovarského kraje mají od tohoto týdne nového souseda. Je jím emeritní plzeňský biskup František Radkovský, který se z Plzně přesunul do Karlových Varů. Bydlí na faře u kostela Povýšení sv. Kříže v Rybářích. Některé své plzeňské aktivity si i přesto ponechá. Při této příležitosti jsme biskupovi Františkovi položili několik otázek.
22.08.2019

OSN připomíná Mezinárodní den obětí náboženského násilí

Letošní 22. srpen je prvním mezinárodním dnem vzpomínky na oběti násilných činů, motivovaných nenávistí vůči náboženství či víře. V květnu tohoto roku o tom rozhodlo Generální shromáždění OSN. Na pronásledování kvůli víře také upozorňuje mezinárodní křesťanská iniciativa Červená středa (#RedWednesday), která se v ČR uskuteční ve středu 27. listopadu 2019. 
22.08.2019

Papež František: Nebuďme duchovními turisty

Na dnešní audienci se v aule Pavla VI. sešlo asi 8 000 lidí. Papež František se ve své katechezi „Všechno měli společné“ zamýšlel nad tématem sdílení hmotných statků, jak nás to učí církev ve Skutcích apoštolů, a vybídl, abychom nebyli jenom duchovními turisty, ale opravdovými křesťany.
21.08.2019