Příběh Samaritána vyjadřoval ducha koncilu

V úterý 8. prosince 2015 si katolická církev připomíná 50 let od uzavření 2. vatikánského koncilu. Událost, jíž se zúčastnilo 2,5 tisíce biskupů z celého světa, utváří život církve dodnes.
Publikováno: 7. 12. 2015 15:50

Vatikán: „Milé děti, slyším vaše hlasy. Můj hlas je jednom jeden, ale shrnuje hlas celého světa. Zde je zastoupen celý svět. Řeklo by se dokonce, že i měsíc dnes večer přispěchal, aby se podíval na toto představení. Končíme velký den, den pokoje: ‚Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle‘“.

Improvizovaný projev, který začínal těmito slovy, se následně stal nejslavnějším projevem papeže v dějinách. Pronesl jej neplánovaně Jan XXIII. večer po zahájení 2. vatikánského koncilu, 11. října 1962.

O více než tři roky později, 8. prosince 1965, následující papež Pavel VI. koncil uzavřel. Události, která nemá v dějinách církve obdoby, se účastnilo zhruba 2,5 tisíce biskupů.  

Poslední dny koncilu byly naplněné ekumenickými setkáními. Již v neděli 4. prosince zahajuje Pavel VI. závěrečné zasedání společnou modlitbou s pozorovateli z řad nekatolických církví. Po zpěvech a četbě pasáží z Bible v latině, angličtině, francouzštině či řečtině pronáší římský biskup k církevním představitelům slova: „Váš odchod vyvolává okolo nás samotu, kterou jsme před koncilem neznali a která nás plní zármutkem. Chtěli bychom vás vidět stále s námi!“

Jedním ze znamení vzájemné blízkosti je i dar bronzového zvonku, který papež pozorovatelům daruje. „Uchovávejte jej,“ vyzval je papež, „na památku naší společné modlitby a v očekávání, až do dne, kdy zazní hodina našeho sjednocení.“

Ve stejnou neděli zve papež na oběd teology Henriho de Lubaca, Jeana Guittona a Oscara Culmana. Jak vypráví de Lubac, během jídla přináší jeden ze sekretářů dokument. Poté, co jej Pavel VI. pročítá, seznamuje přítomné s jeho obsahem: jedná se o společné prohlášení mezi římskou a konstantinopolskou církví o „zrušení vzpomínky“ na exkomunikace mezi oběma církvemi vyhlášené v roce 1054. „Papež nám říká, že deklarace bude slavnostně vyhlášená v úterý,“ píše de Lubac.

7. prosince se tedy deklarace čte současně ve Svatopetrské bazilice i v Istanbulu. Ve Vatikánu událost pokračuje symbolickým objetím papeže a vyslance konstantinopolského patriarchátu Melitona, po němž následuje „nejdelší potlesk celého koncilu“, jak jej popsal jeden z účastníků. Událost dokresluje návštěva Melitona u hrobu Jana XXIII., jenž zahájil proces sbližování obou církví, a položení devíti růží – symbol devíti století rozdělení – na hrob Lva IX., za jehož pontifikátu byla exkomunikace vyhlášena.

7. prosinec je dnem plným událostí. Na posledním veřejném zasedání koncilu jsou téměř jednohlasně schváleny dekrety o náboženské svobodě, misiích a kněžích i Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.

Homilie, kterou Pavel VI. téhož dne pronáší, zachycuje podstatu koncilu: „Možná více než kdykoliv jindy vnímala církev při této příležitosti potřebu poznat současnou společnost, přiblížit se jí, porozumět jí, proniknout ji, sloužit jí a evangelizovat ji a zachytit ji (…) v jejich neustálých proměnách.“

„Náboženství Boha, který se stal člověkem,“ pokračuje papež, „se setkalo s náboženstvím (protože jím je) člověka, který se dělá bohem. Co se stalo? Konflikt, boj, exkomunikace? Mohlo to tak být, ale nestalo se to. Dávný příběh Samaritána byl paradigmatem spirituality koncilu.“

O den později, o slavnostní Neposkvrněného početí Panny Marie, slaví Pavel VI. na Svatopetrském náměstí mši svatou uzavírající koncil. A během kázání znovu vyjadřuje touhu proniknout ke všem lidem, pro koncil příznačnou: „Z tohoto římského katolického centra není nikdo nedostupný; principiálně může a má dojít ke všem. Pro katolickou církev není nikdo cizí, nikdo není vyloučený, nikdo není vzdálený. Každý, k němuž se obrací náš pozdrav, je povolaný, pozvaný. V jistém slova smyslu je zde přítomný. Nechť to říká srdce, které miluje: každý milovaný je přítomný. A my, zvlášť v této chvíli, v síle našeho všeobecného pastoračního a apoštolského poslání, my všichni milujme.“

Zítra, v úterý 8. prosince 2015, si tedy katolická církev připomíná  50 let od této události.

Obsáhlejší informace od koncilu jsou dostupné např. v samostatné kapitole knihy Malé dějiny koncilů.

(zdroj: L´Osservatore Romano, www.vatican.va; foto: Lothar Wolleh, Creatie Commons 3)

Autor článku:
Ondřej Mléčka

Související články

Další aktuality

Benedikt XVI. napsal list k pohřbu svého bratra Georga

Emeritní papež Benedikt XVI. sledoval pohřeb svého bratra Georga Ratzingera, zesnulého 1. července, v přímém přenosu z Vatikánu. Zůstal tak v duchovním spojení s komunitou v řezenském dómu, zdůraznil biskup Rudolf Voderholzer při zahájení rekviem. Na pohřebních obřadech, které začaly ve středu 8.7.2020 v 10 hodin v řezenském dómu, zastupoval emertiního papeže jeho osobní sekretář, arcibiskup Georg Gänswain, který také přednesl pohřební řeč napsanou Benediktem XVI. a adresovanou řezenskému biskupovi. Přinášíme ji v plném znění:
09.07.2020

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc červenec 2020

Naléhavý úmysl papeže Františka na tento měsíc se věnuje modlitbě k Panně Marii, aby nám vyprosila moudré a svobodné srdce, které Bohu svým životem říká: dělej si, Pane, se mnou, co chceš!
09.07.2020

Papež František: Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

Petrův nástupce sloužil jako obvykle v kapli Domu sv. Marty mši svatou, ale dnes také v přímém televizním přenosu. Připomněl tímto způsobem svoji první pastorační cestu za hranice svojí diecéze, když se 8. července roku 2013, jen necelých pět měsíců od svého zvolení (13. 3.), vydal na ostrov Lampedusa, nejjižnější výspu Itálie a Evropské unie. Dnešní bohoslužby se proto účastnili členové úřadu Svatého stolce pro integrální lidský rozvoj ze Sekce pro migranty a uprchlíky, kterou vede pod přímým papežovým vedením kardinál Michael Czerny SI.
08.07.2020

Sdělení ČBK k omezením v době pandemie

Sdělení ČBK k zavedeným omezením v liturgii v době pandemie:
07.07.2020

Skončilo 123. plenární zasedání ČBK

Biskupové Čech, Moravy a Slezska se sešli 6. a 7. července na 123. plenárním zasedání ČBK na Velehradě. Jednání se účastnili i předsedové konferencí vyšších řeholních představených. Po celou dobu byl zasedání biskupů přítomen i apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Charles D. Balvo.
07.07.2020