V srdci každého člověka může tlouct srdce Boží

Dovolme Bohu, aby nás letos překvapil, aby vstoupil do našeho života tak, jak on chce. A pak se začnou dít věci! Říká oblát Vlastimil Kadlec.  
Publikováno: 23. 12. 2015 11:00

Vánoce jsou oslavou života, oslavou zrození nového života, života v plnosti. A nejde jen o nostalgické vzpomínání na události, které se odehrály před dvěma tisíci lety, kdy se Nový Život narodil v Betlémě, a dějiny tak nabraly jiný, nový směr. Jde především o to, aby se Život narodil v nás. Tady a teď. Jde především o to, abychom prožili, třeba právě letos, své vlastní Vánoce. Dovolme Bohu, aby nás letos překvapil, aby vstoupil do našeho života tak, jak on chce. A pak se začnou dít věci…! Možná jako v tom starobylém adventním příběhu, který je ale už vlastně příběhem veskrze vánočním…

Maria je plná nového života, setkala se totiž s Bohem. Řekla mu své „ano“, a tak teď nese ve svém lůně Božího Syna, je těhotná Bohem! A hned se vydává na cestu a spěchá. Originál evangelia říká doslova, že Maria „vstala a v těch dnech ve spěchu odešla“ (Lk 1,39). Vstala. Lukáš na tomto místě používá sloveso, které pak použije ještě jednou: při Ježíšově zmrtvýchvstání! Kdo přijal do svého života Boha, kdo prožil své Vánoce, už vstal z mrtvých! Maria vstala a ve spěchu se vydala na cestu. Láska má vždycky naspěch. Chce se sdílet, chce být rozdávána a opětována. A tak Maria běží za Alžbětou. I ji totiž navštívil Bůh, i do jejího života vstoupil neočekávaným způsobem, vždyť byla již v pokročilém věku a k tomu neplodná (srv.: Lk 1,7).

V jednom judském městě v horách, v domě Zachariášově se tak setkávají dvě ženy v očekávání, dvě ženy, které poznaly Boha, setkávají se dvě matky. Každá maminka nějakým způsobem ukazuje Boží tvář, vždyť Bůh je dárcem života, On ho tvoří, předává a chrání. Tak jako maminky. A z tohoto setkání vytryskne chvála a požehnání! Setkání dvou lidí plných života, plných Boha se mění v radost, v první křesťanskou modlitbu chval. První slova, která si v Lukášově evangeliu vymění dvě lidské bytosti, jsou tedy požehnáním a chválou. Alžběta žehná Marii: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ (Lk 1,42) a Maria chválí Pána: „Velebí má duše Hospodina…“ (Lk 1,46). Bohu prostě náleží primát chvály a druhému člověku primát žehnání, dobrořečení. A Maria svou chválu zpívá a tančí! Lukáš prozrazuje, že Mariin duch „jásá v Bohu“ (Lk 1,47), doslova poskakuje! A kam přichází požehnání, přichází i radost a život. A tak se i dítě v Alžbětině lůně roztančí (srv.: Lk 1,41) a i němému Zachariášovi se otevřou ústa a on vyzpívá svůj benedictius: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele…“ (Lk 1,68). Je krásné, jak navštívení Bohem probouzí v Marii a Alžbětě radost, píseň, hudbu a tanec. Zatímco my často vnímáme Boží blízkost jako vztyčený prst, jako zkoušku, kterou musíme projít, Maria tančí a zpívá.

Na Marii i Alžbětě je vidět, že Bůh vstoupil do jejich života. A Bůh potřebuje i dnes „maminky“, aby se do tohoto světa mohl vtělit, i dnes potřebuje svědky, na nichž je vidět, že se s ním setkali. Každý člověk může svědčit o Boží přítomnosti a jeho uzdravující síle, v srdci každého člověka může tlouct srdce Boží. Každému z nás Bůh totiž připravil tělo, abychom plnili jeho vůli (srv.: Žid 10,5.9), aby na nás byl jeho život vidět, aby se v nás vtělil. A to jsou Vánoce. Ať tedy i nás letos Bůh naplní svou přítomností a radostí, ať se i v nás letos narodí.

Vlastimil Kadlec, OMI

(ilustrační foto: Gisella Klein / Creative commons)

Autor článku:
Zuzana Lášková

Související články

Další aktuality

Programové tipy Radia Proglas na 43. týden 2019

V týdnu od 21. října se můžete těšit na pořad věnovaný poutnímu místu Zlatice v Podkrkonoší nebo rozhovor s novinářem Josefem Pazderkou.
18.10.2019

Apoštolský vikář Aleppa: Turci napadli region s mučednickou minulostí

Mučednickou minulost regionu na turecko-syrské hranici připomíná také apoštolský vikář Aleppa Georges Abou Kazen. Jak říká v rozhovoru pro Vatican News, Kurdové nejsou jedinou obětí tureckého útoku.
18.10.2019

John Henry Newman: Světec pro dnešní dobu

Papež František v neděli 13. října v Římě svatořečil Johna Henryho Newmana (1801–1890). Nový světec prožil téměř celé 19. století, první polovinu svého života jako anglikán a druhou polovinu jako katolík. Byl knězem, oblíbeným kazatelem, spisovatelem a význačným teologem obou církví. Ačkoli žil už před delší dobou, stále má dnešním lidem co říct, jak to dosvědčuje také následujících devět oblastí, které nastínil Jack Valero, koordinátor Výboru pro Newmanovu kanonizaci zodpovědný za tisk a média.
18.10.2019

Beatifikační proces Chiary Lubichové postupuje do Vatikánu

Beatifikační proces zakladatelky hnutí fokokoláre Chiary Lubichové vstupuje do druhého stupně. V neděli 10. listopadu bude v katedrále sv. Petra ve Frascati u Říma zakončena diecézní fáze procesu. Pokračovat bude ve Vatikánu, na Kongregaci pro svatořečení.
17.10.2019

Justitia et Pax: Žít společně v Evropě - poučení ze Slovenska

Zveřejňujeme text závěrečného prohlášení mezinárodní Konference evropských komisí pro spravedlnost a mír, které se konalo 11. – 14. října 2019 v Bratislavě.
17.10.2019