Slavnost Zjevení Páně: cesta za novým nebem a novou zemí

Dnes (6. ledna 2016) si připomínáme slavnost Zjevení Páně, neboli svátek Tří králů. Co vlastně v tento den slavíme?

Dnes je svátek všech těch, kteří neúnavně a neústupně hledají Boha, těch, kteří se nechávají vést žízní a touhou, kterou v sobě objevili, a vydávají se na cestu za novým nebem a novou zemí: „Zdaleka přicházejí tvoji synové…“ (Iz 60,4) Mudrci jdoucí za hvězdou jsou symbolem všech těch, kteří se pouští na dlouhou cestu plnou překážek, nepodléhají pokušením zkratek nebo falešných odboček a s odvahou čelit mnohdy soucitným pohledům a dvojznačným úsměvům se nepřestávají ptát a vyptávat a s otevřeností k Božím překvapením putují k betlémské jeskyni. A jejich cesta nekončí s dosažením vysněného cíle: „Spatřili dítě s jeho matkou Marií“ (Mt 2,11) a tak by se mohlo dodat, že pak žili šťastně a spokojeně do konce svého života. Ne. Poté, co dítěti obětovali své dary, „se vrátili do své země jinou cestou“, říká evangelista Matouš (Mt 2,12). A od toho dne to je pro všechny „hledače“ Boha stejné: pokud se s ním setkáme, je třeba změnit svou cestu, jestliže ho nechceme ztratit, nebo, lépe řečeno, jestliže se sami nechceme ztratit.

Dnes je ale také svátek všech vzdálených, všech cizinců, všech vyloučených… Říkával jeden moudrý biskup, že vánoční příchod Božího světla do našich temnot postavil na hlavu jednou provždy naše měrné systémy. Najednou se ti, kteří jsou vzdáleni, stávají blízkými, první se mění v poslední, ti, kteří mají váhu a vážnost se často poroučejí s prázdnou. Zbožní a důkladně dodržující zákon se, stejně jako neochvějní mistři morálky vracejí z chrámu bez odpuštění, a hříšníci, celníci, prostitutky a bezbožní samaritáni se stávají vzorem svatosti. Před Bohem jsou všechny staré občanské průkazy prošlé, je třeba je obnovit. Podle jiných, nových kritérii. Mudrcům se podařilo nalézt Ježíše a poklonit se mu jen proto, že Bůh neupřednostňuje jen někoho, nežádá po nás nejprve průkaz naší náboženské nebo politické příslušnosti, nestraní těm, kteří mají titul nebo zásluhy. Přichází vstříc těm, kteří se za ním vydali na cestu, těm, kteří opustili jistotu svých zabydlených domovů, způsobů a představ, těm, kteří se mu chtějí podobat.

A dnes je také svátek všech, kteří dokážou rozpoznávat a číst znamení. Mudrci se nechali na své namáhavé cestě vést hvězdou. Kolik znamení se i pro nás může v událostech, které prožíváme, ve tvářích lidí, se kterými se potkáváme, v přírodě, v Písmu, ve kterém denně listujeme, stát ukazateli na cestě za Bohem, na cestě do Betléma. Tím pravým znamením je ale především samotné dítě zabalené do plének. I dnes se Bůh zahaluje, aby svou září neoslepil naše oči. Zahaluje se do lidských tváří. Stejně jako tehdy, tak i dnes především do tváří malých, bezbranných, chudých, bez domova, utečenců, vystrašených, trpících, osamocených, opuštěných… A i my musíme dnes znovu a znovu odhalovat a rozbalovat plénky lidské bídy, abychom se s Ježím, jako tehdy mudrci od východu, setkali.

Vlastimil Kadlec, OMI

(převzato z www.oblati.cz; foto: Humphrey King / CC BY-SA)