Babylon, nebo obnova Jeruzaléma

Papež Lev XIV. ve své první encyklice Magnifica humanitas zve čtenáře k promýšlení bolestí dnešního světa a výzev blízké budoucnosti. Na samém konci ale nenajdeme lékařský recept na antidepresiva, nýbrž Mariin Magnificat.

Když papež 15. května podepsal ve Vatikánu dlouho očekávaný dokument, světem oběhly titulky, že „papež vydal encykliku o umělé inteligenci“. Už pouhé prolistování ale ukazuje, že témat přináší daleko více: nekonečné zbrojení, normalizaci válek, moderní otroctví, ekonomiku, jaderné zbraně, náboženský extremismus. A mohli bychom pokračovat. Papež totiž zve především k ochraně lidské důstojnosti v době, kterou poznamenal nástup umělé inteligence.

„Na přelomu let 2022 a 2023 se stalo něco zásadního. Do té doby byla umělá inteligence spíše záležitostí odborníků. Spolu se zpřístupněním prvního velkého jazykového modelu pro veřejnost v listopadu 2022 se ale stala celospolečenskou záležitostí,“ podotýká překladatel encykliky do češtiny a teolog František Štěch.

Proměna komunikace

Nástroje umělé inteligence jako Gemini, ChatGPT, Copilot nebo Claude už od té doby bezpochyby přinejmenším zahlédla většina uživatelů internetu. Ať už s nimi hledáme kuchyňské recepty, píšeme e-maily nebo vytváříme složitější AI agenty (programy, které dostanou úkol a samy si naplánují, jak jej splnit), proměňuje se tím způsob komunikace mezi lidmi a stroji. „Sociální otázka se zde stává otázkou antropologickou. Neptáme se jen na to, v jakých podmínkách lidé žijí, ale také jakými lidmi se stávají. Papež v encyklice pro dnešní dobu znovu a nově představuje klíčové koncepty sociálního učení církve, jako je lidská důstojnost, společné dobro nebo solidarita,“ komentuje František Štěch a dodává, že Lev XIV. svou encyklikou de facto předběhl veřejnou diskusi. „To, před čím dnes varují odborníci na AI, zmiňoval papež už na jaře – například riziko soustředění moci v rukou několika technologických gigantů. Skutečný význam Magnifica humanitas ovšem doceníme, až když ji přestaneme číst jen jako encykliku o AI,“ opakuje Štěch a za pravdu mu dávají i respondenti v anketě na vedlejší straně.

Podle papeže dnes stojí každý člověk před volbou, zda chce v této technologické době stavět babylonskou věž (Gn 11,1-9), nebo s Nehemiášem trpělivě obnovovat poničený Jeruzalém (Neh 2-6). Na „staveniště naší doby“ se máme vydat, jak píše papež, neohroženě a s důvěrou – nejen jako pasivní pozorovatelé a komentátoři. „Vstoupit na staveniště dějin – do výzkumných laboratoří, technologických firem, škol, médií, institucí i místních společenství – abychom znovu budovali, co se rozpadlo, a chránili, co je ohroženo,“ zve Lev XIV. A encykliku končí adventním obrazem Mariiny Písně naděje – Magnificat: „I věk AI může být dobou, v níž Duch Svatý buduje civilizaci lásky v našich životech.“