Červený kříž na Lampeduse: Přijímat s lidskostí je naše poslání

V sobotu 4. července navštíví Svatý otec Lampedusu. Na ostrově působí Italský červený kříž, který od 1. června 2023 oficiálně převzal správu hotspotu v Contrada Imbriacola. Tímto přijímacím centrem prošlo již více než 182 tisíc migrantů. Během prvních hodin pobytu na ostrově zdejší pracovníci poskytují první pomoc a pomáhají s identifikací lidem, kteří jsou po vyčerpávající cestě za novým životem často zcela vysílení.

Ostrovní centrum zůstává hlavním záchytným bodem ve středním Středomoří. Samotný hotspot, tedy přijímací centrum, kde migranti tráví první dny po připlutí, je vklíněn mezi kopce daleko od ruchu městského centra. Rozkládá se v úzké rokli, je nepřetržitě střežen bezpečnostními složkami a do jeho areálu se vstupuje velkou šedou elektronickou branou.

Za kancelářemi úřadů a mezinárodních humanitárních organizací – mezi nimiž nechybí Save the Children, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) či Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) – pracuje multidisciplinární tým. Jeho klíčovou součástí jsou kulturní mediátoři. Ti jsou pro příchozí neocenitelnou oporou již od prvního okamžiku na molu Favarolo a doprovázejí je při každém kroku – od identifikačních úkonů až po následný transfer na pevninu. Často se přitom jedná o bývalé migranty a někdejší obyvatele tohoto centra, kteří později prošli odborným výcvikem, aby mohli sami pomáhat.

Šedé tóny budov, nezbytné oplocení a několik starších prolézaček a houpaček pro děti utvářejí prostor, kterým procházejí lidé zmatení, unavení a nezřídka i nemocní. V první zóně se nacházejí lavičky a přístřešky vybavené množstvím elektrických zásuvek a počítačových terminálů. Dále jsou v areálu lékařské ordinace, sociální zařízení, obytné buňky určené k dočasnému ubytování, velká jídelna s vlastní kuchyní, která dokáže vydat jídlo až pro 120 lidí najednou, a také stan vyhrazený pro modlitbu a bohoslužby.

Areál je přísně rozdělen na sekce pro nezletilé bez doprovodu, ženy, muže a celé rodiny. Rozdělení jednotlivých sektorů je v areálu jasně vyznačeno nápisy a bílými čarami na zemi. Ty vymezují koridory, ve kterých se lidé řadí při výdeji stravy. Vše probíhá spořádaně – s výjimkou krizových situací při přeplnění kapacit, kterým se však správa centra snaží všemi silami předcházet.

Od první pomoci k evropskému systému

Historie tohoto přísně střeženého prostoru, obehnaného vzrostlými stromy a opěrnou zdí, odráží dramatický vývoj migračních toků i proměny italské a evropské azylové politiky. Zařízení vzniklo na počátku tisíciletí jako Centrum první pomoci a přijetí (CPSA) v reakci na první velké vlny uprchlíků. Cílem bylo vybudovat zázemí pro základní zdravotní screening, humanitární pomoc a první identifikaci osob zachráněných na moři.

V průběhu let bylo centrum mnohokrát rozšiřováno a modernizováno. Zažilo však i dramatické krize, protesty a napětí – zejména v letech 2011, 2020 a 2023. Právě v září roku 2023 dorazilo na ostrov rekordních 12 500 lidí během jediného dne a po celé léto hotspot hostil v průměru 3 000 osob denně.

Zásadní zlom nastal v roce 2015, kdy bylo centrum v rámci Evropské agendy pro migraci, prosazované Evropskou komisí, oficiálně začleněno do systému tzv. hotspotů. Od té doby funguje jako specifický pohraniční uzel, kde se soustřeďují procedury identifikace, snímání otisků prstů, fotografování, poskytování neodkladné lékařské péče a zahajování formálních úkonů spojených s žádostí o azyl či případným navrácením.

Červený kříž: Místo, kde opadá strach

„Ti lidé sem často přicházejí a vůbec netuší, kde se vlastně nacházejí,“ vysvětluje ředitel hotspotu Imad Dalil redaktorům Vatican News. Ukazuje přitom na velkou mapu Itálie v přijímací zóně, kde červená šipka označuje drobnou tečku ve Středozemním moři – ostrov Lampedusa. Vedle mapy visí základní informace a přehled dostupných služeb.

Ze všeho nejdříve lidé hledají možnost připojení k Wi-Fi. Potřebují zavolat nebo poslat zprávu svým rodinám a blízkým, aby jim dali vědět, že přežili.

„Snažíme se každému poskytnout tu nejlepší možnou péči, přičemž naprosto klíčová je psychologická podpora,“ zdůrazňuje ředitel Dalil. „Příběhy z cest a z pobytu v Libyi, které nám tito lidé vyprávějí, jsou plné nepředstavitelného utrpení. Potřebují lidskou blízkost, potřebují se po dlouhé době cítit v bezpečí a vědět, že právě zde mohou začít přemýšlet o svém novém životě.“