Cortina 1956 ve vatikánských kronikách

Cortina d’Ampezzo je s Olympiádou spojena v kolektivní paměti. Nejen díky nadcházejícímu svátku sportu, který bude zahájen zítra, v pátek 6. února, ale předně jako dějiště Olympijských her v roce 1956, před sedmdesáti lety. Zveme vás k prolistování papežského deníku „L'Osservatore Romano“, který o sedmých zimních olympijských hrách pozorně informoval.

Fotogalerie

4

Začátek 25. zimních olympijských her je na spadnutí.  Zahajovací ceremoniál Milano Cortina 2026 je naplánován na pátek 6. února na stadionu San Siro a současně s ním proběhnou další akce a přehlídky také v Predazzu, Livignu a Cortině d'Ampezzo.

Dějiny zimních olympijských her se začaly psát ve francouzském Chamonix ve Francii v roce 1924. Nicméně široké publikum muselo čekat ještě 32 let než se tento svátek sportu objevil v televizním vysílání: svítící obrazovky poprvé přenášeli zimní olympijské hry právě v roce 1956 - z Cortiny d'Ampezzo.

Vraťme se k některým momentům těchto her prostřednictvím kroniky papežského deníku L’Osservatore Romano. Dnes, stejně jako tehdy, je pozadím příběhů, nejen sportovních, horské panorama Cortiny. Římským biskupem je papež Pius XII., který už v projevu adresovaném italským sportovcům v roce 1945, spatřoval ve sportu „školu loajality, odvahy, vytrvalosti, rozhodnosti a univerzálního bratrství“.

Zahájení her v roce 1956

Denník Svatého stolce sledoval z blízka kroniku zimních olympijských her. Druhá strana vydání z 27. ledna 1956 přináší reportáž ze zahajovacího ceremoniálu v článku s názvem Gronchi zahajuje v Cortině d'Ampezzo sedmé zimní olympijské hry. „Ledový stadion nabízí velkolepou podívanou. Tribuny jsou plné diváků a osobností ze světa politiky a sportu.“ Vlajky jednotlivých zemí září svými živými barvami a „z jedné části tribun se ozývají impozantní slavnostní alpské písně“. Italská hymna, „ohlašuje průvod zástupců“ různých delegací. Byla mezi nimi také československá výprava, čítající 41 sportovců. (Naše vlajka je na snímku dobře viditelná, jako osmá zleva.)„24 vlajek s pěti olympijskými kruhy, nesených atlety, otevírá průvod, zatímco v dálce zní salvy z kanónů“, které vítají příjezd tehdejšího italského prezidenta Giovanniho Gronchiho do Cortiny. Po svém příjezdu je prezident republiky „uvítán velkým potleskem“. Na bočních tribunách zasedly „diplomatické delegace zemí zastoupených na hrách, členové Mezinárodního olympijského výboru a organizačního výboru“.

Cesta olympijské pochodně

Článek v L’Osservatore Romano zaznamenává také poslední etapy cesty olympijské pochodně před jejím přinesením na stadion. „Z Belluna dorazila do Zuel“, vesničky nedaleko Cortiny, poté byla pochodeň přenesena „alpskými vojáky do výšky 2600 metrů k horské chatě „Duca d'Aosta“ na úpatí Tofane“, horského masivu ve východní části Dolomit. Do Zuelu dorazila „v okamžiku, kdy se začaly snášet první stíny večera“, v předvečer zahajovacího ceremoniálu. „Poslední běžec dorazil k chatě a ihned zapálil pochodní trojnožku postavenou na čtyřmetrovém podstavci“. Plamen, jak se dále píše v kronice z těch lednových dnů roku 1956, stoupal vysoko do noci. „Celá Cortina, dá se říci, přihlížela působivému nočnímu lyžařskému výstupu Alpínů (horští myslivci, kteří jsou součástí italskich ozbrojených složek) za svitu měsíce“.

Průvod

Vatikánský deník přináší fotografie různých momentů zahajovacího ceremoniálu. Průvod je pestrobarevnou přehlídkou „24 vlajek s olympijskými kruhy“. Otvírá jej jako obvykle „vlajka Řecka, následují vlajky ostatních národů a na závěr vlajka Itálie“. Po projevu předsedy organizačního výboru Cortiny 1956, hraběte Paola Ignazia Maria Thaona z Revelu, pronesl italský prezident Gronchi slavnostní slova: „Prohlašuji za zahájené VII. olympijské hry v Cortině d'Ampezzo, které jsou oslavou XVI. olympijských her moderní éry“. Zazní výstřely z děl a oficiální olympijská hymna. Reakcí je bouřlivý potlesk, zatímco se olympijská vlajka pomalu vznáší na hlavní stožár. Pak nastává očekávaný okamžik – lyžaři přinášejí pochodeň ke vchodu na zimní stadion, kde je předána krasobruslaři Guidovi Carolimu: „Ten ji drží vysoko nad hlavou a „za bouřlivého potlesku projíždí na bruslích kolem ohrazení stadionu a poté vystupuje po schodech na pódium“. Bruslař „na několik vteřin zastaví s pochodní zdviženou nad hlavou a poté ji ponoří do ohniště. A oheň vzplane“.

Závěrečný ceremoniál

7. února 1956 v článku na straně 5 přináší L’Osservatore Romano další momentku z této události. „Stadion opět zaplněný diváky se stal nádhernou kulisou posledního aktu sedmých zimních olympijských her v Cortině d'Ampezzo“. „Byly předány poslední zlaté, stříbrné a bronzové medaile, které během tohoto jedenáctidenního soutěžení získali sportovci v zimních sportech.“ Než byl „uhasen“ olympijský oheň, „na pódium vystoupily hokejové týmy Sovětského svazu, USA a Kanady“. V ten únorový den roku 1956, poslední den her v Cortině, byli oceněni „také Finové Hyvarinen a Kallakorpi a Němec Glass, vítězové soutěže ve skoku na můstku Italia“. Předávání cen se střídalo „s vystoupeními krasobruslařů“. Poté troubení trubek „utišilo velký stadion a oznámilo začátek oficiálního závěrečného ceremoniálu sedmých zimních olympijských her“. Do stadionu „pomalu nastoupilo 24 olympijských vlajek“ nesených alpskými vojáky. Za nimi „vstoupilo šest italských šampionů ve dvoumístném a čtyřmístném bobu, nesoucích vlajku zimních her, kterou v roce 1952 předalo město Oslo“.

Poslední okamžiky her v roce 1956

Zpráva deníku L’Osservatore Romano o závěru zimních olympijských her v roce 1956 je plná detailů. Čteme, že na stadionu nastalo hluboké ticho, které doprovázelo „nejslavnostnější okamžiky ceremonie“. Za zvuků řecké hymny „vystoupala na stožár vlajka helénského národa“; poté, za doprovodu tónů italské hymny, byla vztyčena italská trikolóra. Poslední obraz představuje předání štafety: „Za zvuků americké národní hymny byla na levý stožár vztyčena vlajka Spojených států, organizátorů osmých zimních olympijských her ve Squaw Valley“. Poslední slova, adresovaná již příštím zimním olympijským hrám pronesl tehdejší předseda Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage: „Kéž se konají v radosti a svornosti, aby olympijský oheň pokračoval ve svém běhu napříč staletími pro dobro stále horlivějšího, odvážnějšího a loajálnějšího lidstva.“ Poslední snímky z této ceremonie nesou popisky: „Náhle světla zhasla, osvícena zůstává jen olympijská vlajka“. Ve velké trojnožce „hasne olympijský oheň, který hořel nepřetržitě od začátku těchto zimních her“.

Papežova výzva k bratrství, příměří a k úsilí o pokoj

Cortina již podruhé ve své historii hostí zimní olympijské hry. Papež Lev XIV. po modlitbě Anděl Páně v neděli 1. února blahopřál všem organizátorům a sportovcům a zdůraznil, že tyto sportovní akce „jsou silným poselstvím bratrství a oživují naději na svět v míru“ Zopakoval také, že právě v tom leží smysl „olympijského příměří, prastarého zvyku, který doprovází konání her“. A na závěr vyslovil přání „aby všichni, kterým leží na srdci mír mezi národy a kteří jsou povoláni rozhodovat, dokázali při této příležitosti učinit konkrétní kroky směřující k uvolnění napětí a dialogu.“