Tomáš Halík získal jako první Čech Templetonovu cenu

Templetonovu cenu, které se neoficiálně říká Nobelova cena za náboženství, letos získal profesor Tomáš Halík. Uznání, které v minulosti obdrželi také Matka Tereza nebo Desmond Tutu, uděluje Templetonova nadace za mimořádný přínos pro duchovní rozměr života.

Londýn: Udělení Templetonovy ceny českému teologovi bylo oznámeno dnes (13. března 2014) v Britské akademii. Tiskové konference se kromě zástupců sdělovacích prostředků účastnil John Templeton mladší, syn zakladatele ocenění, a velvyslanec ČR ve Spojeném království Michael Žantovský. Nominace přišla ve výroční den úmrtí Halíkova učitele, filosofa Jana Patočky, a zvolení papeže Františka.

Kardinál Dominik Duka, předseda České biskupské konference,  k ocenění uvedl: „Udělení Templetonovy ceny Tomáši Halíkovi je pro českou církev i pro celou naši zemi významná a radostná událost. Ukazuje se tak, že střední Evropa není jen místem, kde bylo náboženství, teologie a myšlení obecně v minulosti potlačováno, ale že zde byli a jsou lidé, kteří svým hlubokým myslitelským dílem dokáží oslovit nejen čtenáře české, ale i čtenáře v Evropě a také na jiných kontinentech. Rád bych jménem svým i jménem celé biskupské konference Tomáši Halíkovi pogratuloval a poděkoval.“

Prof. Tomáš Halík ve svém dnešním projevu připomněl své učitele Jana Patočku a Josefa Zvěřinu, kteří byli pronásledováni komunistickým režimem:  „Oni nesli kříž, zatímco já mohu v dnešní době zakoušet radost a světlo velikonočního rána, vzkříšení svobody. Toto mimořádné ocenění mě zavazuje, abych nesl toto světlo a radost ke všem lidem dobré vůle.“

Jak dále Halík uvedl, v křesťanství i mimo něj se nachází tzv. seekers, neboli ti, kdo neustále hledají Boha a pravdu, a tzv. dwellers, tj. lidé, kteří jsou ve svém přesvědčení zabydlení. „Mé srdce je na straně těch, kdo hledají. Mezi věřícími jsou lidé, jejichž víra není město obehnané hradbami, nýbrž cesta. Odpovídají na volání jít hlouběji a hlouběji. A podobně mezi těmi, kdo sami sebe nepokládají za věřící, je mnoho těch, kdo nejsou zabydlení v domě dogmatického ateismu a nejsou slepí k duchovnímu rozměru,“ uvedl Halík.

Profesor Univerzity Karlovy se také postavil proti náboženskému fundamentalismu i militantnímu ateismu, které se podle něj vzájemně podobají.

Úkolem církve je pak podle Tomáše Halíka doprovázet hledající: „Počet těch, kdo hledají, roste a myslím, že velkým úkolem církve je s nimi komunikovat. Nejen s těmi, kdo jsou zabydlení.“

K oficiálnímu předání ceny dojde v květnu 2014. Ceremonie se obvykle odehrává v Buckinghamském paláci za přítomnosti členů královské rodiny.

Templetonova cena byla ustavena v roce 1972 a nese jméno po svém zakladateli, obchodníkovi a filantropovi Sirovi Johnovi Templetonovi. Porota devíti zástupců světových náboženství a různých akademických hodností každoročně ocení jednoho žijícího člověka za mimořádný přínos pro duchovní rozměr života.  V minulosti Templetonovu cenu obdrželi např. Matka Tereza, zakladatel komunity v Taizé Roger Schütz, spisovatel Alexander Solženicyn, v loňském roce byl oceněn jihoafrický oponent apartheidu, arcibiskup Desmond Tutu.

Další informace, včetně videí se zamyšleními Tomáše Halíka nad některými klíčovými tématy, naleznete na stránkách Templetonovy ceny.

Stručný životopis prof. Tomáše Halíka

Prof. Tomáš Halík, syn editora bří Čapků Miroslava Halika, vystudoval sociologii a filosofii na UK v Praze (u prof. Jana Patočky). V roce 1984 se atestoval z klinické psychologie. Teologii studoval tajně v Praze (žák Josefa Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně na Papežské Lateránské univerzitě v Římě. Habilitován pro obor sociologie na UK a obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi byl v roce 1997 jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

Do roku 1989 působil v ilegálních strukturách katolické církve, v 80. letech patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška, byl iniciátorem ekumenického pastoračního projektu Desetiletí duchovní obnovy národa. Aktivně působil v bytových seminářích, zejména u Radima Palouše a Ivana a Václava Havla, byl členem pražské skupiny filozofů “Akademie”; publikoval v samizdatu a podílel se na vydávání ilegálních filozofických a teologických knih a časopisů.

Od r. 1990 je prezidentem České křesťanské akademie a rektorem kostela Nejsvětějšího Salvátora, od 1. října 2004 farářem nově zřízené pražské akademické farnosti.

Ve svých dílech se věnuje dialogu s nevěřícími a mezináboženskému dialogu, jeho kniha Vzdáleným nablízku získala v roce 2011 cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy.

Papež Jan Pavel II. ho jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími (1990). Je členem Evropské akademie věd a umění a řady dalších institucí, obdržel řadu literárních i jiných cen doma i v zahraničí včetně Ceny kardinála Königa (2003) a Ceny Romano Guardiniho „za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby“ (2010), čestného titulu „Člověk smíření“ za zásluhy o křesťansko-židovský dialog (2011) a Rytířského kříže řádu za zásluhy, udělené prezidentem Polské republiky (2012).