Papež: Církev nepotřebuje špinavé peníze, ale otevřená srdce

Bůh se člověka nikdy nezřekne. Nevyžaduje po člověku oběti, ale milosrdenství a lásku. To bylo téma tem středeční generální audience (2. března 2016) papeže Františka.

Vatikán: František začal čtením z proroka Izaiáše, kde Hospodin velmi tvrdě obviňuje Izrael z nevěrnosti a zkaženosti. Napomínáním se však Bůh od svého lidu neodvrací, vysvětlil František, ale - stejně jako otec rodiny – nasměrovává své děti a podporuje jejich růst v dobru. Kárá sice svůj lid, ale nikdy by se ho neřekl: „Bůh, třebaže dotčen, nechává promlouvat lásku a apeluje na svědomí svých zvrhlých dětí, aby se napravily a znovu se nechaly milovat. Takto jedná Bůh! Přichází k nám s tím, abychom se od Něho, svého Boha, nechali mít rádi.“

Každý jedinec má být, upozornil dále římský biskup, vychováván ve svobodě, aby se naučil, co je to odpovědnost a láska k druhým. Svoboda se často přeměňuje do různých karikatur: „V důsledku hříchu se však svoboda stává požadavkem autonomie, požadavkem pýchy, a pýcha staví do opozice a vytváří iluzi soběstačnosti,“ varoval.

Navzdory všem hříchům, zlu, vzpourám a nedůvěře člověka vůči Bohu se ho však Bůh nikdy nezřekl, zdůraznil papež: „Takový je Bůh: nikdy, nikdy se nás nezříká! Bůh neustále volá: ‚Přijď, dítě.‘ Taková je láska našeho Otce; toto je Boží milosrdenství. Mít takovéhoto otce nám dodává naději, dává nám důvěru. Tato příslušnost by měla být prožívána v důvěře a poslušnosti, s vědomím, že všechno je dar, který plyne z Otcovy lásky. Namísto toho však nastupuje samolibost, pošetilost a modloslužba...“

Zkoušky, kterými si pak musí člověk na zemi procházet, vnímané často jako velké těžkosti a nepochopení, Bůh dopouští právě proto, „aby lid mohl zakusit hořkost toho, kdo opouští Boha, a konfrontovat se tak s neútěšnou prázdnotou volby smrti. Utrpení, nevyhnutelný důsledek sebezničujícího rozhodnutí, má přimět hříšníka k reflexi, aby se otevřel obrácení a odpuštění,“ řekl František.

Cílem Boha tak není člověka zničit, ale ukázat správnou cestu. Bůh nepotřebuje žádné rituální oběti, zvlášť, když je člověk začne považovat za „náhražku svého obrácení“, jež „vytváří klamné přesvědčení, že spása je působena oběťmi a nikoli božským milosrdenstvím, které odpouští hřích,“ upozornil Svatý otec a pokračoval:

„Bůh, říká prorok Izaiáš, se netěší z krve býčků a beránků (Iz 1,11) a to tím spíše, je-li oběť přinášena rukama potřísněnýma krví bratrů. Myslím na některé církevní dobrodince, kteří přicházejí s darem a říkají: ‚To je dar na církev!‘ a přinášejí plod krve mnoha vykořisťovaných a ukřivděných lidí, zotročených špatně placenou prací! Takovým lidem říkám: ‚Vezměte si, prosím, svůj šek a spalte jej!‘ Lid Boží čili církev nepotřebuje špinavé peníze, potřebuje srdce otevřené Božímu milosrdenství. Je třeba přistupovat k Bohu s čistými rukama, vyhýbat se zlu, prokazovat dobro a konat spravedlnost.'

Promluvu pak papež František ukončil výzvou proroka Izaiáše: „Přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře, hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy“ (Iz 1,16-17).

(Zdoj: Vatican Radio; foto: Alexey Gotovskiy / CNA)